Život bez Tebe

51. Milenci pod zámkem

"Tak fajn," řekl Adam a hypnotizoval svoji kávu: "asi jsem to čekal, ale je to tak těžké."
"Samozřejmě, že je to těžké," odpověděla Alice: "pro oba je to těžké. Musíš ale trochu zariskovat. Radila jsem totéž Sid, když jsi bojoval o druhou šanci."
Adam jí chtěl říct, že má asi pravdu, ale zazvonil mu telefon. Byl to Bob. V ZOO nastala krize a prý povolali i Sid. Adam tedy neměl na výběr, než se s Alicí rozloučit.
"Musím běžet, máme v ZOO krizovku, nezlob se," omluvil se Adam a kývl na číšníka, aby zaplatil.
"To chápu, hlavně přemýšlej, o čem jsme mluvili a zkus si vzít má slova k srdci," řekla Alice. Vstala, políbila ho na tvář a nechala ho samotného. Adam věděl, že má Alice pravdu a byl rozhodnutý to se Sid ještě jednou probrat. Pokud už se cítí připravená, bude to respektovat a ve vztahu postoupí dál. Tak moc si přál, aby to byla pravda, ale měl pořád hrozný strach.
Když dorazil do přípravny, Sid už tam byla a kontrolovala stav další želvy. Vypadalo to na nějaký společný virus. Některé želvy je měly, jiné ne a bylo nutné všechny vyšetřit. Tohle se stane v okamžiku, kdy je Anežka mimo Českou republiku. Opět zapůsobil zákon schválnosti. Adam přistoupil k Sid a položil jí ruku na bedra, aby zaregistrovala jeho přítomnost. Sid se k němu pootočila s želvičkou v ruce a dala mu krátkou pusu: "Ahoj lásko," pozdravila ho a vrátila se zpět k zvířecí pacientce: "Ahoj miláčku," odpověděl jí: "jak to vypadá?"
"Zatím tři nakažené a to jsem sotva začala. Čeká nás dlouhý den a pak i noc, protože to musíme řádně zaevidovat a zapsat." 
Sid měla pravdu. Celý den vyšetřovaly želvy a když padla tma, museli všechno pečlivě zapsat, včetně nasazené léčby. Adam doplňoval chovatelský deník pod hadími terárii u malého stolku a Sid seděla za počítačem. Bob už šel domů, svou práci měl hotovou a musel za dětmi, jinak by ho dle jeho slov manželka nejspíš popravila. Ani Adam, ani Sid, nic neříkali. Mlčky pracovali a i když věděli, že je rozhovor nemine, práce teď byla důležitější. Když měl Adam hotovo, přešel kolem želv k Sid a podíval se jí přes rameno: "Jak jsi na tom, miláčku?"
"Už to mám," řekla a promnula si oči: "dneska to bylo fakt náročný." Sid se zvedla a promnula si krk. Vypadala unaveně. Z pod stolu vytáhla tašku s oblečením, aby se převlékla. Adama to překvapilo: "Na co tu máš tu tašku s věcmi? Ty někam jedeš?"
"Chtěla jsem navštívit naše, ale vzhledem k tomu, jak se to tu protáhlo, na to už kašlu."
"Ty se na mě zlobíš, viď?" Zeptal se jí opatrně. Sid si povzdechla a otočila se k němu: "Já neutíkám, Adame. Prostě jsem chtěla vidět rodiče a taky bráchu, to je všechno. Ale když už se ptáš, tak ano, zlobím." Sid si vzala oblečení a přešla ke dveřím, vzala za kliku, ale dveře se ani nepohnuly. Byly zaseknuté: "Ehm, Adame? Nejde mi to otevřít." Adam k ní přešel, Sid mu uhnula a zkusil to sám. Ale ať už cloumal jakkoli silně, dveře zkrátka nešly otevřít: "To snad ne," ulevil si.
"Co budeme dělat?" Zeptala se Sid, odpověď ale tušila.
"Budeme tu muset přespat. Ráno přijde Bob a snad nás vysvobodí. Už je strašně pozdě na to někomu volat. Všichni jsou doma. Možná zavolat ochranku no...," řekl Adam: "ustelu Ti nahoře."
Sid tedy rezignovala a zatímco jí Adam dělal spaní u terárií s hady, tak se převlékala do noční saténové košile a županu. Rozhodně přišlo vhod, že měla s sebou věci na spaní. Adam se snažil jí při převlékání nesledovat, ale párkrát se mu podařilo očima zabrouzdat k její nahé kůži. Vždy ale rychle odvrátil tvář a zatřepal hlavou, protože byla tak krásná, že se bál, aby se náhodou nepřestal kontrolovat. Sid se posadila ke stolu u počítače a rozčesávala si dlouhé vlasy, když Adam sestoupil od hadů, kde měla Sid již ustláno. Vyndal další spacák a deky a začal stlát sobě u želv. Sid ho sledovala a ironicky se zasmála. Vzhlédl k ní a viděl, jak se smutně dívá na kartáč na vlasy ve svých rukou.
"To už jsem Ti tak odporná, že ani nechceš spát vedle mě?" Zeptala se ho a když k němu zvedla hlavu, viděl, jak se jí v očích třpytily slzy. Netušil, že by to vzala takhle špatně. Klekl si k ní, vzal jí kartáč, aby ho položil na stůl a vzal jí za ruce: "Jak si můžeš myslet něco takového?"
"Tak proč vedle mě nemůžeš spát? To mě nemůžeš prostě vzít do náručí a usnout vedle mě?" Zeptala se ho a bylo zjevné, že není daleko od pláče: "Ty nemůžeš, proč nemůžeš?"
"Protože bych se přestal ovládat," vysvětlil jí hned: "tak moc Tě miluju a chci s Tebou..." 
Chtěl jí vysvětlit, že s ní chce být, ale ona už ho nenechala dokončit větu. Vzala ho za tváře a začala ho vášnivě líbat: "Už nic neříkej, lásko. Buď semnou jako přítel, jako má láska, jako můj muž, jako moje všechno."
V ten moment bylo oběma jasné, že už není nic, co by je donutilo přestat. Adam už na nic nečekal. Vzal Sid do náruče, odnesl jí nahoru a po dlouhých předlouhých letech byla konečně jeho. A Sid? Nemohla být šťastnější. A ani na vteřinu nepocítila sebemenší bodnutí pochybnosti. Srdce se jí málem rozskočilo, ale bylo tak šťastné a naplněné láskou, že to ani jeden skoro nevnímal. Byli spolu jako jeden, a to bylo to jediné, na čem záleželo.