Život bez Tebe

49. Ještě ne

"Ale jo, vnímám,..." odpověděla mu nakřáplým hlasem: "jenom se snažím zpracovat, co říkáš."
"Já jsem to přehnal... Mělo mi dojít, že je na to brzo. Už jen dostat Tě na večeři trvalo věčnost a.." Adam se pořád omlouval a Sid už to začalo iritovat.
"To není Tvoje vina," zarazila ho a evidentně ho překvapila: "Já jsem Ti dala naději, že něco bude a pak zdrhla jako malá holka. To já se musím omlouvat."
"A za co? Že si semnou nechtěla spát?" Zeptal se překvapeně: "Za tohle se mi rozhodně omlouvat nebudeš." Adam chtěl v rozhovoru pokračovat, ale najednou mu došlo, že by se měl držet původního plánu. Měla evidentně pořádnou kocovinu.
"Běž do sprchy, lásko," řekl a ignoroval její překvapený výraz z jeho oslovení. Otočil jí k sobě zády a jemně jí zatlačil dlaněmi do lopatek, aby jí nasměroval do části bytu s ložnicemi a koupelnou.
"J.... jo, už jdu," Sid začala šlapat po mírných schodech do horní části bytu a přidržovala se zdi, která schody lemovala a pak zmizela v patře. Adam si svlékl bundu, zul si boty a šel do obýváku vzbudit, a podobně jako Sid instruovat k rituálu ranní hygieny, Adélku. Ta na tom nebyla tak špatně. Nejspíš byla na rozdíl od Sid zvyklá to občas přehnat, čímž samozřejmě nemyslel, že by byla nějaká pijanka, ale Sid byla vyložený abstinent a jestli si dala sklenku vína k večeři, bylo to mnohdy až moc. Holky se umyly, oblékly a najednou vypadaly o dost lépe. Mezitím jim připravil pořádnou snídani a životabudič, který pomáhá na kocovinu ze všech nejlépe. Holky dosedly ke stolu, přičichly si k životabudiči ve skleničce, který vypadal dost ohavně, podívaly se do strany jedna na druhou a znechuceně zkřivily nosy: "Fuj," řekly jednohlasně a pak se podívaly dopředu na Adama, který seděl naproti nim a obě souběžně zakroutily hlavami.
"Koukejte to vypít," zavelel Adam autoritativně a když se obě nadechovaly k protestu, hned je utnul: "Neptejte se, co v tom je, zacpěte ty vaše krásné nosíčky a pijte. Hned." Holky, ač nerady, poslechly.
"Máš pěkně nesnesitelnýho chlapa," řekla Áďa po snídani: "Ale rozhodně efektivního. Takhle se postarat o holky po náročný chlastací noci - jako hustý. Vůbec mě nebolí hlava."
"Nemáš zač," řekl Adam, zatímco uklízel umyté nádoby do skříní.
"Musím jít, odpoledne se stěhuju a mám ještě vyřizování. Pa, zlato," políbila Sid na tvář a než odešla do chodby se obout, mávla i Adamovi: "Nazdar vojáčku haďákovitý a díky."
"Ta holka je větší magor než my dva dohromady," řekl Adam a položil před Sid kávu. Sedl si k ní a pak ho naprosto překvapila, když se mu vrhla kolem krku a posadila se mu na klín. Adam jí objetí vrátil a konejšivě jí hladil po zádech.

O PÁR TÝDNŮ POZDĚJI:

Sid a Adam spolu chodili jako dva puberťáci pod zákonem. Drželi se za ruce, líbali se, randili, ale nikdy nezašli dál. Sid si uvědomovala, že se Adam drží zpátky, protože se mu při líbání kolikrát stalo, že se omylem zachytil třeba za její tričko a dotkl se její holé kůže a pak se najednou zarazil, ustoupil a začal se hrozně omlouvat. Sid už si z něj začala trochu dělat legraci. Cítila se s ním v bezpečí a faktem bylo, že by se nezlobila, kdyby zašel dál. Začala se cítit být připravená, ale netušila, jak mu to dát najevo.
"Jak mám asi chlapovi říct, že s ním chci spát," řekla Adélce, když za ní zašla do kanceláře na kávu. Albert byl naštěstí pryč mimo ZOO, jinak by se neodvážila řešit něco takového za dveřmi jeho působiště: "Nemůžu za ním přijít a říct mu: 'Vem si mě, zlato'"
"A proč ne?" Zasmála se Áďa: "Prostě ho pozvi na véču a začni. Jsi krásná, mladá ženská. Neříkej mi, že ho nedokážeš svýst."
"O tom to není. Adam je jiný," odpověděla jí Sid. Adélka měla ale pravdu v tom, že musí něco udělat, jinak spolu budou žít v celoživotním celibátu a ta představa byla fakt strašná. Navíc na to, jak ještě před pár měsíci tvrdila, že nechce žádného chlapa, natož dítě, se už párkrát přistihla, jak sní o miminku s Adamem.
"Znamená to, že jsem připravená? Hmmm, zase jenom předbíhám."
Hádala se takhle sama se sebou běžně. A ještě, že se hádala v duchu, protože by se jinak dostávala do pořádných trapasů. Stála u stolu ve svém pavilonu. Anežka měla dovolenou, takže tu byla úplně sama a listovala v nějakých papírech, když ucítila Adamovy ruce na svém břiše. Objímal jí zezadu a čichal vůni jejích vlasů. Otočila se k němu, obtočila ruce kolem jeho krku a začala ho vášnivě líbat. Byla šťastná za každý moment s ním. Posadila se na stůl, přitáhla si ho k sobě a obtočila kolem něj nohy. Adam se nechal vtáhnout do té chvíle, ale jako vždy prostě brzdil: "Počkej, ještě ne. Neměli..." Sid ho mezi slovy líbala a už odmítala cokoli slyšet: "neměli bychom."
"Adame, prosím Tě, nechovej se ke mě jako k nějaké křehké květince. Je čas a Ty to víš."
Schylovalo se k hádce, to bylo jasné. Sid měla jeho odmítání dost. Pravda ale byla, že s ním o tom sama nedokázala pořádně mluvit. Naštěstí to za ně rozsekla vysílačka.
"Sid, potřebuju Tě u antilop. Okamžitě!" Sid sklouzla ze stolu a odpověděla do vysílačky, že je na cestě. Adam tam stál celkem zaraženě. Otočila se k němu a chtěla to uzavřít.
"Večeře. U mě. Dneska. A už nechci slyšet výmluvy." Pak se sebrala a odešla.