Život bez Tebe

15. V nouzi poznáš kamarádku

Adélka Pokorná, asistentka ředitelky Roklové a současná milenka Alberta Poláka, se mylně domnívala, že má celkem šťastný, spokojený život a že má všechno pod palcem. Jak už to ale v životě bývá, kolikrát vás překvapí taková studená sprcha, že to až hezké není. Alkoholismus její matky vyrostl až do takových výšin, že přišli o dům. Bratr se musel odstěhovat do Prahy za lepší prací a matka pro jistotu beze stopy zmizela, takže Adélka spadla až na dno. Veškeré peníze, co měla našetřené, šly na matčiny další dluhy a do výplaty daleko, a protože byla hrdá, skončila jako nocležník na podlaze v kanceláři. Zkrátka jí potkala pořádná šlamastyka. A kromě toho ještě naletěla Albertovi, a to ještě vůbec netušila jak moc. Adélka je sice milá, krásná a inteligentní dívka, přesto ale jako každá žena prostě naletěla chlapovi, který se aktuálně snažil sbalit i Sid Novotnou, a to pouze a jenom pro její bohatství. Sid v něm ale naštěstí pořád viděla jen kamaráda, co se na ní snaží udělat dojem luxusními večeřemi a květinami, co jí pravidelně nosil. Zda by jí ale nevadilo, že se o ní snaží a zároveň udržuje intimní poměr s asistentkou ředitelky, to bylo ve hvězdách. Adélka naopak věřila, že s Albertem má plnohodnotný vztah, který je utajovaný pouze z pracovních důvodů, protože Albert byl členem vedení. Takhle jednoduché to bylo a takhle snadno si to Albert Polák zařídil. Proto vůbec neskákal radostí, když se dozvěděl, že s velkým životním problémem Adélky jí začala pomáhat právě Sid. Pravda ale byla, že si za to mohl sám. Mezi dočasným spolubydlením a spolubydlením na trvalo je jen tenká hranice, proto kategoricky odmítl, aby se k němu Adélka nastěhovala. Za to jí ale nabídl peníze, s čímž zase nesouhlasila ona, protože na to byla moc hrdá. Sid se o jejím problému dozvěděla prakticky náhodou, protože když Albert odmítal Adélce pomoc a nabízel jí místo toho peníze, byli spolu v infocentru. Stáli spolu kousek od Hrabalové a Adélka akorát naštvaně odcházela a míjela přitom Sid s Anežkou, které vycházely z kantýny. Obě veterinářky si zvědavě vyměnily pohledy, když viděly ten její naštvaný výraz, nicméně Adélka kolem nich proběhla takovou rychlostí, že jí ani nestihly pozdravit, natož se jí zeptat, co jí tak naštvalo. Anežka, která už stihla zaznamenat Albertův úlisný úsměv, ho bez pozdravu přešla a zamířila si to rovnou k Ladě, kam shodou okolností přicházel na kávu i Adam, zatímco Sid, která si ho na rozdíl od Anežky hned nevšimla, se zastavila na kus řeči u Alberta: "Co se Adélce stalo?" Zeptala se ho zvědavě a palec zamířila za záda směrem, kterým asistentka ředitelky odešla: "Ale nic, asi si zapomněla vzít prášky," zavtipkoval Albert, což se Sid moc nelíbilo a dala to najevo nesouhlasným pokrčením obočí. Albert proto rychle změnil přístup: "Promiň, má asi nějaké finanční problémy a není teď možný jí vyplatit zálohu. Já jsem jí nabízel pomoc, ale na to je holt moc hrdá," odpověděl jí a hodně se snažil, aby zdůraznil, že jí chtěl pomoci nezištně a ze svého. Sid to ale skoro nevnímala. Problémy Adélky jí začínaly zajímat a rozhodla se, že ať už půjde o cokoli, nějak jí pomůže: "Dáme dneska večeři?" Albert změnil téma a snažil se jí znovu dostat někam ven. Sid ho ale moc nevnímala, ačkoli se snažil zaujmout její pozornost. Dokonce jí pohladil po paži, aby se k ní kradmo přiblížil. Adam je zpovzdálí nenápadně sledoval a sám si musel, ač nerad, přiznat, že se mu pohled na ty dva rozhodně nelíbil. Sid měla v ten moment v hlavě jenom Adélku a tak Albertovu ruku setřásla a odstoupila od něj: "Promiň, já už něco mám," vymluvila se a než se rozutekla za Adélkou, křikla ještě na Anežku: "Any, já to kafe ne, jo? Musím si ještě něco zařídit!" Anežka, která celou dobu zvědavě pozorovala Adamův žárlivý pohled, hned zbystřila a mávla kamarádce na souhlas. Ta bohužel zaznamenala i Adama a neopatrně mu věnovala překvapený, ale vřelý úsměv, který však v další vteřině rychle vyměnila za vážný a seriózní. Adam z ní byl zmatený. Sid rychle zmizela z očí Adama i Alberta, kterého tam opět nechala stát jak přikovaného a naštvaného, že ho zase odbyla. O to méně byl nadšený, když se další den dozvěděl, že Adéla přespala u Sid a že to bude nejspíš dlouhodobější záležitost. Obě si navíc vzaly na pár dní volno, aby vyřešily Adélčiny problémy a stěhování, což ho znervóznilo ještě víc a začal se bát, aby jeho vztah s Adélkou před Sid nepraskl. Naštěstí pro něj ale na téma Albert nedošlo a řešil se hlavně Adélčin problém. Peníze od Sid nevzala stejně jako je nevzala od Alberta, nechala si ale pomoct jiným způsobem. Další den ráno potom, co Sid vyběhla z infocentra, se Adélka konečně po několika dnech probudila v měkké posteli na místo tvrdé země a vylézala z pod deky na místo nepohodlného spacího pytle. A po takové době se vlastně probouzela s úsměvem, protože si konečně odpočinula a konečně měla naději, že bude lépe. Nemohla uvěřit, že jí Sid takhle pomohla. Vždycky si myslela, že i přesto, že pracovala tvrdě a efektivně, tak je to pořád jen bohatá holka, co si dokazuje, že je obyčejná, přitom je stejná jako všechny z její vrstvy. A nakonec se ukázalo, že je šlechetná, laskavá a ochotná vyslechnout si její trápení a ulevit jí tím od tíhy, co na ní už takovou dobu ležela. Adélka cítila, že budou se Sid přítelkyně. Večer si daly i pár panáků a Sid z toho měla podobný pocit jako Adélka, která konečně po dlouhé době zase poznala, že v nouzi poznáš kamarádku.