Život bez Tebe

38. Špatně ukrývané city

Adam byl rozhodnutý dostát slibu, který Sid dal. Byl už jsi absolutně jistý, že chce Sid zpátky a byl odhodlaný udělat proto cokoli. Věděl ale, že to nebude tak snadné. Byla hodně zraněná minulostí. Když mu vyprávěla o tom, co se stalo před lety po jeho odjezdu, nemohl se zbavit pocitu viny. Sid mluvila o tom, jak týdny čekala, až se Adam smíří se smrtí rodičů a vrátí se domů k ní a dítěti a jak věřila do poslední sekundy, že budou rodina. Necítila k němu nenávist, když jí opustil. Až tehdy, když o dítě přišla, ho začala nenávidět a její život se proměnil v peklo. Cítil se tak provinile jako nikdy ve svém životě, přesto byl odhodlaný vybojovat si její odpuštění, získat zpět její srdce a vytvořit s ní rodinu. Ano, chtěl si jí vzít a mít s ní dítě - teď víc, než kdy předtím. Věděl ale, že to nebude jednoduchý boj. Následujících pár dní spolu spolupracovali a vycházeli spolu jako přátelé a kolegové a pokaždé, když se od něj Sid vzdálila, nedokázal jí pustit z hlavy. Kamkoli šel, tam doufal, že jí potká a vždy, když jí spatřil třeba jen z dálky, srdce se mu rozbušilo jako tehdy, když se do ní zamilovával na škole úplně poprvé. Sid na tom byla podobně. I ona na něj neustále myslela a pořád ho hledala očima, ať už se pohybovala po ZOO kdekoli. Na rozdíl od Adama si ale nechtěla přiznat své city. Byla příliš raněná a navíc rozhodnutá, že tento fungující pracovní vztah bez konfliktů a komplikací nebude v žádném případě kazit nějakým milostným vzplanutím. Nehledě na to, že si nebyla jistá, že je na to připravená. Přesto ale po každé, když byla v jeho blízkosti, tak jí srdce bušilo jako splašené a vždy když od něj odcházela, cítila úzkost v hrudi. Spolupráce jim šla každopádně dobře. Jednou odpoledne za ní Adam zašel a požádal jí o pomoc při měření jejich krajty, což bylo pro ní nestandardní a hodně jí to lákalo. Přesto trochu znervózněla: "Bojíš se?" Zeptal se Adam pobaveně, když spatřil, jak zbledla: "To ne...," odpověděla dotčeně. Když ale viděla jeho výraz, který značil, že je zbytečné si hrát na hrdinku, pokrčila rameny: "Možná trochu."
"Bude to v pohodě. A já tam celou dobu budu," pokračoval dál Adam s klidným hlasem. Sid tedy nezbývalo, než mu věřit. Šli tedy do pavilonu plazů a s dalšími pracovníky vyndali dlouhého hada. Zatímco ostatní hada jistili, Sid a Adam ho měřili. Musela uznat, že to pro ní byla zajímavá zkušenost: "To bylo fakt super," řekla nakonec, když se vrátili do přípravny. Z jejího hlasu však byla znát i úleva: "Jsem rád, že Tě můžu naučit něčemu novému než..." Adam se ale zarazil uprostřed věty a najednou si uvědomil, že sice Sid chce zpátky, ale nemá vyřešenou práci v San Diegu. Má tam přece rozdělané projekty a spoustu práce. Nemůže se tam nevrátit. Odjela by s ním, kdyby jí o to požádal? Sid pozorovala jeho zamyšlený výraz a došlo jí, že přemýšlí o svém životě v Americe, a protože se Adam neměl k dokončení věty, udělala to za něj: "Než se vrátíš domů... Myslím... Do San Diega." Sid ho tím vytrhla z myšlenek a Adam pohlédl do jejích očí: "No... Víš Sid,... Já..." Snažil se najít správná slova, ale pravda byla, že nevěděl, co říct: "To je v pohodě, Adame," přerušila ho Sid a stiskla mu přátelsky paži. Usmála se na něj a odešla z přípravny. Po zbytek dne už se neviděli. Oba na sebe ale stále mysleli a jen stěží mohli přestat. Jiskry kolem nich byly jejich okolí víc než zřejmé, ale byli příliš hrdí než by si to přiznali. Další den musela Sid zkontrolovat jednu z želv a tak se vydala do zázemí plazů. Adam tam ale nebyl a tak to vyřešila s Bobem Kodymem. Když se vracela zpět, procházela expozicí a najednou spatřila v nádrži postavu v neoprenu. Nemusela se moc soustředit nebo přemýšlet, kdo to je, protože Adamovu postavu by poznala kdekoli a z jakékoli vzdálenosti. Opřela se o zeď paží, založila ruce na prsou, skousla si spodní ret a aniž by si to uvědomovala, tak si ho začala při práci, totiž čištění terárka s rybami, zamilovaně prohlížet. Bohužel ale její neopatrnost zapříčinila, že byla přistižena při činu Anežkou: "Ha," přiskočila k ní, až se Sid lekla, napřímila se a chytla se za srdce: "Bože, Any..." postěžovala si s hlubokými nádechy: "Ty mi tak vykládej, že k němu nic necítíš," pokračovala Anežka a její lek ignorovala: "Necítím," trvala na svém Sid a dala ruce v bok: "Prostě ne... Nemůžu..." Anežka ale jen protočila panenky: "To je skoro jako by si přesvědčovala sama sebe, Sido," odporovala jí dál a stále hypnotizovala její pohled, který se soustředil pouze na Adama. Ten neměl tušení, že je ženami špehován a dál se věnoval své práci: "Víš, zlato, možná by si mohla přestat lhát aspoň sama sobě." Sid k ní prudce otočila hlavu a hodila na ní velice vyčítavý pohled: "Nezačínej zase, Any."
"Vždyť je to pravda. Přiznej to aspoň sama sobě," stála si za svým Anežka a neodradilo jí ani to, že Sid opět začala před jejím tvrzením utíkat. Anežka se vydala pryč z pavilonu za kamarádkou a prozpěvovala: "Sid miluje Adama, Sid miluje Adama!" Anežka se smála a Sid to jen dráždilo: "Přestaň pořád!"