Život bez Tebe

56. Svatba v hotelu

Uplynulo dalších pár týdnů a nastal den D. Sid propadala panice a nervozita jí srážela na kolena. Chodila v hedvábném kalhotovém pyžamu a županu z jedné strany pokoje na druhý a čekala, až jí máma přijde vzbudit do nového dne a oznámí jí, že je čas se chystat. Dneska se totiž vdává. Sid si mnula ruce a i když zpočátku se snažila vyhnout pohledu na svatební šaty visící na ramínku na skříni, nyní už se tomu neubránila a každou chvíli k nim stáčela své modré oči, které byly nyní naplněné obavami. Netrvalo dlouho a dveře jejího pokoje se pomaličku otevřely. Dovnitř vešla máma s tácem se snídaní a byla překvapená, když její pohled nenašel dceru v posteli ale uprostřed místnosti, a to tak nervózní, jak jí ještě nikdy neviděla.
"Co se děje, zlato?" Zeptala se máma a položila tác na postel.
"Mami, já nemám stání, jsem jak na trní. Co se to semnou děje?"
"Jsi jen nervózní, to je normální," zasmála se Alice.
"Tehdy jsem nervózní nebyla. Možná, že je dobře, že teď jsem," konstatovala Sid a mámin smích jí rozhodně náladu nezlepšil.
"Co je to za řeči... Adam Tě miluje, Ty miluješ jeho. Stejnou chybu by znovu neudělal. Tak dost chmurných představ a šup šup. V hotelu na nás nebudou čekat věčně. Aby si ještě nakonec nemyslel, že si Ty opustila jeho, kdybychom přijely pozdě," zasmála se Alice znovu a nakonec se i Sid trochu zakřenila. Zaplula proto rychle do koupelny, aby se pořádně vykoupala, udělala si pořádnou hygienu, umyla si a vyfoukala vlasy a oblékla se do něčeho pohodlného, než přijde kadeřnice a kosmetička. Obě dorazily postupně. Nejdřív ji kosmetička upravila obočí, vyčistila pleť a krásně jí nalíčila a pak jí kadeřnice učesala do úhledného drdolu, do kterého zapletla závoj a bílé a modré růžičky. Perly Sid okamžitě odmítla. Říká se, že přináší slzy a ačkoli vtipně konstatovala, že všechny slzy už spotřebovaly, nechtěla nic riskovat. Máma jí nakonec pomohla do krásných bílých dlouhých šatů s úzkými ramínky a bílými růžičkami zdobenou sukní a krásných bílo stříbrných bot. Ze Sid trochu spadla nervozita a když odjížděli ve svatebním autě, věděla, že na konci její cesty jí čeká její Adam. 

Hotel byl krásně svatebně ozdoben. Svatba se měla konat venku a počasí jim přálo. Slunce teple hřálo a nebylo velké horko. Židle pro svatebčany byly potažené bílými saténovými závěsy, ulička byla posetá bílými plátky růží a na samém jejím konci stál Adam ve fraku a bílou růží v kapse spolu s jeho svědkem - přítelem z války - a knězem, který byl oblečen do svatebního slavnostního úboru a připraven spojit další dva mladé životy do svazku manželského. Mezi svatebčany byli převážně přátelé ze ZOO a příbuzní. V prvních řadách byli samozřejmě Novotní kromě Eduarda, který měl dceru odvádět k oltáři. Nechyběl Ed, Sidonie a dokonce ani Raul. Pan Hruška a Adamova nejlepší kamarádka Alena, která seděla také v první řadě, protože jí bral skoro za sestru a která si přivedla svou novou přítelkyni. Ze ZOO přišla paní ředitelka s Adélkou, Eliška s klukama, Bob Kodym s manželkou a dětmi, Anežka a spousta dalších, kteří byli pro snoubence důležití a mohli si dovolit v ZOO chybět. Bohužel se nemohli díky práci dostavit všichni, ale svatební hostina se měla konat přímo v ZOO a tím to ostatním chtěli vynahradit. Všichni se pomalu usazovali a obřad začal. Alice se usadila k rodině a pomalu polehoučku se svatebčané začali tišit a zazněly svatební tóny. A pak jí Adam spatřil. Nejkrásnější nevěstu pod sluncem. Najednou nemohl dýchat, když si uvědomil, že tohle krásné stvoření si vybralo pro život právě jeho. Kráčela uličkou zavěšená do svého otce jistým a sebevědomým krokem a i když věděl, že je určitě nervózní stejně jako on, vůbec to na ní nebylo znát. Usmívala se od ucha k uchu, sem tam očima pozdravila přátelé, kteří s ní přišli sdílet nejšťastnější den jejího života, ale jinak své krásné modré oči upírala jen a jen na něj. Když k němu došli, Eduard vzal dceru za ruce a políbil jí na čelo, pak se otočil k Adamovi a předal mu její ruku.
"Svěřuji Ti svůj nejdrahocennější poklad a věřím, že v Tvých rukou bude šťastná a v bezpečí. Starej se o ni."
Adam se na něj usmál a přikývl. A pak už se každý z nich věnoval jen tomu druhému. Ruku v ruce poklekli a kněz zahájil svatební obřad. Byla to krásná svatba, kde se mluvilo o lásce, přátelství a tvrdých úskalí. Pan farář byl s příběhem seznámen, protože to byl dlouholetý farář rodiny Novotných a také proto, že jak Sid, tak Adam absolvovali předsvatební zpověď. V průběhu obřadu bylo řečeno všechno tak, jak to mělo být a zároveň bylo poukázáno na to, že láska opravdu hory přenáší. Sid s Adamem se nakonec postavili a slíbili si věčnou lásku, pak si vyměnili prstýnky a celou dobu se šťastně usmívali.
"Miluju Tě," pošeptal Adam tak, aby ho slyšela jen ona, zatímco farář ještě dokončoval poslední věty uzavření jejich svazku.
"Prohlašuji Vás," říkal právě, když se Sid znovu usmála a Adamovi odpověděla: "Já Tebe taky."
"...za muže a ženu. Můžeš políbit nevěstu."
Sid s Adamem se rozesmáli a konečně si dali první manželské políbení. Oba věděli, že teď už je nikdo a nic nerozdělí.