Život bez Tebe

8. Nečekaný obrat

O pár hodin dřív:

Adam seděl pořád v laboratoři a mluvil se svým dědou, který s ním potřeboval mluvit a jeho hlas zněl naléhavě. Doktor Hruška zase seděl u sebe v bytě a vedle sebe měl Alici Novotnou, která jen tiše svědčila hovoru, který dal Josef na hlasitý odposlech: "Já s Tebou potřebuju taky mluvit, dědo." Josef a Alice si vyměnili pohledy a oba napjatě čekali, co se bude dít dál: "Budu mít nejspíš zase cestu do Čech a co víc... dokonce i do vaší ZOO ve Dvoře." Alice vytřeštila oči a Josef úplně oněměl: "Přiletím nejspíš za pár dní. Budu tam jako koordinátor kvůli krokodýlům štítnatým. Vaše ZOO o ně má velký zájem a prý i kvůli tomu rekonstruujete pavilon nebo co? Na to vám hodim přísný oko... Počítej s tím," řekl Adam žertovně, na což Josef nebyl moc zvyklý, ale byl tak rád za tuhle zprávu, že to přehlédl. Adam chtěl pokračovat, ale z ničeho nic se v jeho pozadí ozval hlas muže, který mluvil anglicky a Adama vyrušil: "Dědo, vydrž na telefonu, já budu hned zpátky," řekl mu vnuk a na chvíli se odmlčel.
"Tak to šlo lépe než jste čekal, ne?" Konstatovala Alice, jakmile Josef mikrofon 'zamutoval', aby je Adam nedej bože nezaslechl, kdyby se vrátil nepozorovaně zpět.
"Nechápu, jak to, že nevím, že to zvíře dostaneme ze San Diega...," Alice pokrčila rameny, protože téhle práci a postupům stejně nerozuměla: "Možná se o to ředitelka pokoušela déle, jen to nikomu neříkala, dokud to neměla jisté. Přece jen, je to velká ZOO, ne? Ale Josefe, uvědomujete si, co to bude za céres, až se to dozví Sid?" Pan Hruška se nadechoval k odpovědi, Adam se ale mezitím vrátil: "Dědo, jsi tu ještě?" Josef 'odmutoval' mikrofon a vnukovi se ozval: "Ano, jsem."
"Tak si představ, že přijedu na dýl než pár dní," oznámil mu Adam a bohužel nezněl příliš nadšeně: "byl tu ředitel a domluvil se s vámi, že zůstanu nejen dokonce jednání jako koordinátor, ale také jako specialista na plazy ve vašem pavilonu i po dobu celé rekonstrukce. Chce abych tam zůstal tak dlouho, dokud nebudu mít jistotu, že si zvíře dobře zvyklo na prostředí. Tohle fakt nechápu."
"Tak to je ale dobrá zpráva. Aspoň budeme zase nějakou dobu spolu," odpověděl mu jeho děda a ignoroval Alici, která si nešťastně schovala obličej do dlaní. Bylo mu jasné, že se strašně bojí, jak na tohle bude reagovat její dcera: "Vlastně to byl taky důvod, proč jsem Ti volal. Chtěl jsem Tě poprosit, aby ses na čas vrátil domů."
"Ty jsi nemocný?" Zhrozil se Adam a jeho tón zněl vyděšeně: "Proč si mi nezavolal dřív, přiletěl bych." Alice, která znovu ukázala obličej jen nevěřícně nad Josefem kroutila hlavou: "Ale ne, nejsem nemocný," uklidnila hned vnuka a stiskl Alici ruku: "jen stárnu a chtěl bych Tě mít zase chvíli doma. To je celé."
"Teda... to se mi ulevilo, bál jsem se, že si nemocný. Tohle mi nedělej," řekl Adam s úlevou: "každopádně se Ti to splní, protože tohle bude minimálně na pár měsíců. Ta vaše ředitelka chce, abych si ten váš pavilon plazů vzal do parády celkově, takže předpokládám, že tam budu šéf chovatel plazů nebo jak se u vás týhle pozici nadává..."
"Hlavní chovatel plazů, přesněji řečeno," upřesnil Josef a usmíval se: "u nás se Ti bude líbit, Adame, uvidíš." Alice rukama gestikulovala na Josefa, aby ho varoval a řekl mu o Sid, Josef ale zakroutil hlavou a raději se rozhodl hovor ukončit, než se Alice ozve sama: "Budu už muset končit, dej vědět, kdy přiletíš, vyzvednu Tě na letišti a musíme Ti sehnat nějaký bydlení a zařídit všechny věci kolem. Pomůžu Ti s tím," řekl Josef a Adam si povzdechl: "Jo, to budeš hodnej. Tyhle praktický věci nesnášim. Tak si voláme. Ahoj dědo," rozloučil se Adam a zavěsil.
"Tak tohle je teda nečekaný obrat," konstatoval Josef a zamyšleně sevřel telefon s pohledem upřeným nepřítomně před sebe. Alice však jeho postoj ignorovala. Rozčílila ho jeho mlčenlivost vůči vnukovi ohledně dost podstatných skutečností, které mohou způsobit velký problém.
"Proč jste mu to neřek?" Josef hypnotizoval telefon a na malý moment si unaveně promnul oči, než se na ní podíval: "Protože kdybych to udělal, nikdy by nepřiletěl."
"Ale proč? On ublížil jí nebo naopak?" Divila se Alice a Josef vypadal, že hledá slova, jak jí to vysvětlit: "Myslím, že jí pořád miluje... Jenom si myslí, že bez něj jí bude líp a že kdyby se spolu zase potkali, tak..."
"Už nepokračujte..." zarazila ho Alice a zatvářila se smutně: "myslím, že mu rozumím. Chudák kluk. Jestli jí opravdu miluje, tak stejně jako ona celé roky trpí. Jenže on je na to úplně sám."
"V jednom ale máte pravdu, Alice. Se Sid bude problém," řekl Josef a ukázal jí displej jeho telefonu: "Za tu dobu, co jsme s Adamem mluvili mi volala čtrnáctkrát a mám tu zprávy, abych jí okamžitě zavolal a zní to dost odtažitě."
"To ano," přitakala Alice: "bože tohle bude průser. Radši už půjdu a vy jí zavolejte. Čím dřív se to dozví, tím líp a upřímně... u toho být nemusím." S těmito slovy se zvedla ze židle a Josef jí doprovodil ke dveřím. Než za ní však zavřel dveře, Alice se na něj ještě otočila: "Doufám, že víte, co děláte."
"Věřte mi, Alice," odvětil sebejistě: "pro ty děti je to to nejlepší rozhodnutí. Dělám to pro ně."