Život bez Tebe

57. Epilog: Život s Tebou

Moře na azorských ostrovech bylo krásnější než si vůbec dokázali představit. Bylo průzračné, jak křišťál a na jeho vlny, které se v každou denní dobu lámaly o skály nebo postupovaly dál a dál na písečnou pláž, bylo radost pohledět. Ovšem co Sid úplně ohromilo bylo Adamovo překvapení, když jí vzal do mořské laguny, kde na ně čekaly mořští specialisté, aby si zaplavali s delfíny. Bylo to neuvěřitelné. Sid s Adamem dostali neopreny a oba skočili do vody vedle mola, na kterém stáli trenéři a v angličtině jim radili co dělat a jak. Nebylo to ale skoro nutné, protože delfíni byli dobře cvičení a prakticky sami věděli, co mají dělat. Sid se chytila za přední postranní ploutve a její delfín se automaticky položil na záda a se Sid na břiše začal plavat kolem zátoky. Bylo to skvělé. Sid cítila slanou vodu na tváři a celou dobu se smála. Byl to jeden z nejlepších zážitků v jejím životě. Viděla spousta míst s rodiči, ale tohle bylo prostě nepřekonatelné. Když připlavali zpět, její delfín se opět napřímil a začal se s ní dokolečka točit. Chvíli plavala vedle savce, chvíli se držela za jeho ploutvi na hřbetu a jen se nechala unášet skrz silné vlny, které delfín způsoboval svým rychlým tempem. S Adamem si to prostě užili, zapózovali si u delfínů a dostali z toho krásné fotky. Prostě nádherná vzpomínka na jejich líbánky, které jednou můžou vyprávět dětem a vnoučatům. Sid to vlastně hodně dojímalo. Představa, že se jí podařilo dosáhnout svého štěstí právě s Adamem, se kterým se rozhodla zestárnou, založit rodinu a mít s ním společná vnoučata, pro ni byla pořád neuvěřitelná a užívala si každou sekundu svého manželství, které trvalo sotva pár minut. Ke konci krásného zážitku měli také možnost delfíny nakrmit. Pak se jen rozloučili a ruku v ruce se vydali zpátky k hotelu. Celé jejich líbánky proběhly v podobném duchu. Sid měla pocit, že žije v nějakém nereálném snu, kde je princeznou, co si vybojovala svůj happy end a teď už si jen užívala svého štěstí. Každé ráno se chodili projít po pláži a kotníky si nechávali smáčet v příchozích vlnách, drželi se za ruce, tančili spolu v písku a sbírali mušle. Přes den jezdili na výlety, chodili do města a na dobré jídlo, procházeli se po krásných ulicích, dívali se po dárečcích pro rodinu a samozřejmě se koupali v moři a lenošili na pláži. Večer pak po romantických večeřích chodili na molo, sledovali západ slunce a drželi jeden druhého v náručí. Sid se skoro až chtělo plakat, když se museli vrátit domů. Byla ale novomanželka a i po návratu přijímala gratulace a zvykala si na to, že jí oslovují nikoli doktorko Novotná, ale Hrušková a párkrát se spletla při podpisu svého příjmení. Začala si ale pomalu zvykat a pokaždé, když se představila, znělo jí to v uších jako milostná píseň.

Ani se nenadáli a měsíční výročí svatby bylo tady. Adam si pronajal jednu z chatiček v ZOO a oba si vzali volno, aby to oslavili. Všichni v ZOO už si na nový manželský pár zvykli a už nikomu nebylo divné, že má Sid muže a ani to, že už není žádná Novotná. Štěstí z ní sršelo až tím nakazila celé své okolí. V ZOO se věci také vyvíjely nejlepším směrem. Anežka se sice pomalu chystala do důchodu, což Sid trochu mrzelo, na druhou stranu ale dostala pozici hlavní veterinářky a těšila se na tvrdou práci, kterou ještě vykoná. Město navíc zvolilo nového starostu, respektive starostku, která vedla Dvůr Králové k lepšímu a paní ředitelka Roklová už nemusela bojovat s intrikami a zlobou radnice. I Novotným se dařilo. Ed v průběhu dalších let dostudoval a pomalu začínal od nuly ve sklárnách, babička Sidonie se pomalu také chystala do důchodu a Eduard s Alicí si také užívali dalších šťastných let svého manželství. Děti měli odrostlé a šťastné, takže jim v tom vlastně nic nebránilo.
Sid a Adam byli ve své chatce u safari parku a připíjeli na první měsíc jejich manželství. Ani jeden stále nevěřil, že se to vážně děje. Všechno zlo překonali, veškerá bolest byla pryč a oni neměli absolutní příležitost k smutku nebo sebeobviňování jako tomu bylo kdysi. Navíc tu nebyl nikdo, kdo by jim chtěl štěstí překazit nebo jim jakkoli ublížit. Jediná věc, která ještě Sid přišla na mysl, byla, že si s ním ještě upřímně nepromluvila o jejich dítěti. Totiž o tom, že mu to už dávno nevyčítá a že byla strašně hloupá, když mu to dávala za vinu. Bylo to to poslední, co ještě zbývalo. Když spolu tančili u hořícího krbu a ona si opět prohlížela jeho tvář, Adam si všiml, že je zamyšlená.
"Jste šťastná, paní?" Zeptal se jí s úsměvem a ulevilo se mu, když mu úsměv oplatila: "Ano, pane, a Vy? Jste šťastný?"
"Nesmírně," odpověděl: "přesto ale... Netrápí Tě dneska něco? Máme měsíční výročí a slavíme naší lásku. Přesto mi přijdeš občas myšlenkami jinde."
"Ano, miláčku, něco by tu bylo. Totiž... naše dítě," začala Sid opatrně a držela se ho kolem krku. Na malou chvíli opřela čelo o jeho bradu a cítila, jak jí trochu poškrábal od strniště, pak znovu napřímila hlavu a smutně se na něj usmála.
"Víš, já už vím, že to nebyla Tvoje vina a je mi líto, že jsem Ti tak ubližovala..."
"Šššš, je to smutná věc, Sid, a já už na to nechci myslet. Ty a já budeme mít další děti. Zdravé a silné, které donosíš až do konce a všechno bude perfektní. Budeme mít rodinu. Já už si život bez Tebe nedokážu představit." A tohle Sid stačilo: "Teď už existuje jen Život s Tebou," usmála se na něj.
"Ano, lásko, jen Život s Tebou."

KONEC