Friends sister is beautiful

39.-Chapter

Na začátek bych se chtěla omluvit že jsem nepřidávala části a moc mě to mrzí ale mám teď hodně školy a doufám že to pochopíte :) 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Justin

Po 20 hodinách u Katherine jsem se vracel domů za Dylanem a Ryanem, který se nabídl že než se Kath vrátí domů zůstane občas se mnou abych měl podporu a společnost za což jsem byl vděčný, protože jinak bych se asi zbláznil. Sice už se o Kath nebojím tak moc protože vím, že je v pořádku a nic jí nehrozí, ale pokaždé když začnu myslet na Katherine, začnu myslet i na Jasmine což nutí mé srdce se zlomit pokaždé když si na ní vzpomenu. Ani jsem neměl příležitost si jí pochovat, slyšet mrmlat ty dětský blbosti a vidět její oči, i když vím že by ještě neměli žádnou jinou barvu než tmavě modrou, ale stálo by to za to.

Abyste mě nechápali špatně, neberu to Kath za vinu, není to ničí vina. Děje se to na světě denně, ale pořád mi v hlavě koluje ten stesk, už nikdy nedovolím, aby se někomu, koho miluji, něco stalo. Přemýšlel jsem, co bych mohl pro Kath udělat, moje jediný přání teď je, aby byla šťastná. O nic víc mi nikdy nešlo. Nesnesu, když je moje princezna smutná, trhá mě to na kusy a budu dělat, co to jde, aby byla šťastná.

Než jsem se probudil z mých myšlenek parkoval jsem u nás před barákem s nadšením na mého syna, který mi asi do smrti bude nenávidět že jsem ho nechal s Ryanem, i když si to pravděpodobně nebude pamatovat. Lehkým krokem jsem šel ke dveřím, na které jsem zazvonil, protože klíče má Ryan.Za ani ne minutu se dveře otevřely a stál tam Ryan bez Dylana.

"Ahoj Jayi." Zazubil se a udělal jeden z jeho dementních obličejů, které mě vždycky rozesmály.

"No nazdar." Řekl jsem se smíchem v hlase. Vešel jsem dovnitř a nestačil se divit, bylo pořád uklizeno a nic nechybělo, takže nic nerozbil což je podezřelý.

"Ryane kde je Dylan?" Zeptal jsem se, než odešel do obýváku.

"Spí nahoře v posteli." Řekl a než jsem stačil poděkovat, přerušil mě.

"Ale jako v dětský to je logický." Zasmál jsem se a šel nahoru po schodech. Přešel jsem ke dveřím od dětského pokoje a potichu je otevřel, tak aby ho nevzbudili.

Vešel jsem opatrně do pokoje a zavřel za sebou dveře. Přešel jsem k postýlce, ve které Dylan ležel. Nespal jenom koukal po stropě, na kterém byly namalované hvězdy a měsíc. Něco ho na tom fascinovalo, protože z toho nemohl spustit zrak. Trochu jsem se tomu uchechtl, vypadal jako zhypnotizovaný. Jeho zrak se poté přesunul na mě. Koukal na mě a potom se trochu zamračil, jako kdyby přemýšlel, i když si to nemyslím, protože je vážně malý. Po chvilce vzájemném zírání na sebe ke mně napřáhl ruce. Zvedl jsem ho tedy z postýlky a sedl si s ním na menší sedačku, která byla hned vedle postýlky.

"Neboj se vážně jsem tvůj táta." Řekl jsem opatrně když začal natahovat.

"Ten, co se tu o tebe chvíli staral je Ryan, to je tvůj dá se říct strejda, ale táta jsem tady já." Řekl jsem pyšně a zasmál jsem se nad čím povolil a uvolnil se.

"Mamku máš taky neboj se. Jenom teď na chvíli musela odjet, aby se jí udělalo lépe." Pohladil jsem ho po vláscích, kterých moc neměl.

Poté co jsem Dylana uspal nebo lépe řečeno, poté co mi usnul v náručí jsem ho dal zpátky do postýlky a odešel. Nestačil jsem ani zavřít dveře a už mi zvonil telefon. Vyndal jsem ho rychle z kapsy a bez koukání na číslo jsem to vzal.

"Ano?" Promluvil jsem první.

"Hlídej si blízký Bieber, možná je vidíš naposled." Rozbušilo se mi srdce, když to dotyčný řekl.

Jediná myšlenka mi kolovala v hlavě. Musím zpět za Katherine.

Katherine

Ležela jsem pohodlně na lůžku a koukala na nějaký seriál, který dávali v televizi. Když v tom se otevřeli dveře a udýchaný Justin se svalil na zem.

"Justine co se děje?!" Vykřikla jsem zděšeně.

"Ty to nejsi." Šeptal si pro sebe a slyšela jsem to.

"Nejsi to. Kdo to je? Kdo by to mohl být." Klečel a tahal se za vlasy, když v tom se zhluboka nadechl a jako by si něco uvědomil.

"Máma. Zabije moji mámu."