Friends sister is beautiful

51.-Chapter

Katherine

Vzbudila jsem se okolo devátý hodiny ráno a když jsem nenašla Justina vedle sebe mírně jsem zpanikařila. On je schopný být zalezlý na zahradě s kytarou a potom úplně vypne, takže i když ho volám třeba 10 minut tak neodpovídá a já ho musím jít hledat sama. V tomhle, a ještě v nějakých dalších věcech je naprosto k ničemu.

Sešla jsem dolu po schodech a přečetla si v kuchyni vzkaz od Justina, že jel pro Dylana, za což jsem byla ráda, protože mně se dneska nikam moc nechtělo.

Udělala jsem si snídani a kafé, jakmile bylo všechno připraveno, tak jsem se nasnídala a chvíli si užívala relax, než přijede Dylan a Justin.

Pořad mi hlavou probíhá střelba na mého bratra, o které nikdo neví, a ještě minulý týden, kdy se Justin choval jako idiot. Dnes ráno mi Justin říkal, ať se nesnažím kontaktovat bráchu, protože by mě našli jeho lidi anebo něco takového, co už jsem neposlouchala. Snad je jasný že, když mi střelí bráchu tak aspoň budu chtít vědět jeho stav a jestli je v pořádku. Věřím, že by Justin nezabil mého bratra, ale chci si ověřit, že je vážně v pořádku. Držela jsem v ruce telefon a přemýšlela, jestli to mám risknout, nebo to nechat být, jak mi říkal Justin. Přecházela jsem z místa na místo a stále se nemohla rozhodnout. Věděla jsem, že se Justin za chvíli vrátí tak jsem rychle vytočila zdejší nemocnici, ve které by měl Chris být a čekala, než se to přepojí na recepci. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře a s nimi i Justina, jak si píská. Chtěla jsem položit hovor, ale najednou se ozvala recepční a já nestihla rychle zareagovat.

"Ahoj zlato. Komu voláš?" Zeptal se s úsměvem na tváři a já nemohla říct pravdu, jelikož by se naštval a já už nechci mít doma naštvaného Justina.

"Ahoj," usmála jsem se ", jen jsem myslela že seženu pro Dylana nějakou školku nebo jesle, ale paní mi nebrala telefon, tak budu muset najít něco jiného." Zahrála jsem a přešla k Justinovi.

"Aha tak večer spolu něco najdeme, dobře?" Usmál se a políbil mě na čelo.

"Dobře." Přikývla jsem a v tom se ozval Dylan a jeho smích, který teď slýcháme od rána do večera.

"Ahoj ty moje šťastná kopo." Zasmála jsem se a vyndala ho z přenosné sedačky.

"Jak bylo u babičky?" Zeptala jsem se ho a on se jenom smál a chytal mě za tváře.

"Měl se dobře. Babička ho rozmazluje a stará se o něj dvacet čtyři hodin denně." Zasmál se Justin.

"A jak se má Pattie? Někdy by měla přijít k nám na návštěvu." Usmála jsem a koukla na Justina, který byl hluboko v myšlenkách a asi mě ani neslyšel.

"Má se skvěle, ale plete se do věcí, co by neměla." Zavrčel najednou. Nerozuměla jsem jeho náhle změně nálady, ale dělala jsem jakoby nic.

"Tím si dnešek kazit nebudeme, zlato. Neptej se dneska už na ni." Políbil mě na tvář a odešel nahoru pravděpodobně do pracovny.

"Tak to vidíš, Dyle. Tatínek musí asi pracovat." Povzdechla jsem si a Dylan se jen zasmál.

b>#