Friends sister is beautiful

71.-Chapter

Vzbudil jsem se na úkor slunečních paprsků ještě s Kath obmotanou okolo svého pasu, jak jsme usnuli. Zamrkal jsem, abych zaostřil na místnost, a potom jsem se podíval na Katherine. Usmál jsem se sám pro sebe a políbil ji na čelo. Trochu se zamrvila, a potom zase spala dál. Byla krásná. A upřímně, abych přiznal moc často ji neříkám, že je. Ona je vážně překrásná to ano určitě je, ale ovšem, že buďme naprosto upřímní nikdo není dokonalý a Kath má taky momenty, kdy ji to nesluší stejně jako je mám já. Že je krásná, jí povím pouze tehdy, kdy jsem si stoprocentně jist, že je. Nechci, aby si myslela, že lžu nebo něco prostě jen nebudu říkat něco, dokud si to stoprocentně nemyslím.
Vstal jsem z postele a odešel z ložnice, aby se Katherine ještě dobře vyspala. Nešel jsem ani za Dylanem, protože jsem moc dobře věděl, že to dítě bude spát. On dokáže spát strašně dlouho a stejně usíná večer docela brzy. Prostě úžasný dítě to je.
Šel jsem dolů po schodech a nasnídal se. V celém domě bylo naprosté ticho, což bylo v celku uklidňující. Ještě jsem si, po jídle, vyměnil obvaz na ruce od té kulky a šel jsem do obýváku. Než jsem se tam, ale dostal musel jsem se zastavil, protože jsem slyšel, jak zvoní telefon. Vyběhl jsem schody nahoru do mojí pracovny, odkud se telefon ozýval a zvedl ho.
"Ano?" Řekl jsem a čekal na odezvu ze strany volajícího člověka. Bylo mi trochu divný, že mi volá někdo takhle brzy ráno.
"Justine?" Ozval se hlas mého otce z telefonu. Proč mi sakra volá zrovna on? Na něj vážně nemám náladu a už vůbec ne po ránu.
"Co chceš?" Vyprskl jsem otráveně, protože jsem s ním opravdu nechtěl mluvit.
"Musíme si promluvit. Je to vážně nutný a musí to bejt, co nejrychleji, protože jinak se můžou stát hodně špatné věci." Posadil jsem se na svůj pracovní stůl a snažil se přijít, na to o co mu jde.
"Proč?" Jednoduše jsem se zeptal a čekal než odpoví.
"Protože jinak to s tvojí rodinou nedopadne dobře, Justine." Jakmile to řekl, tak se mi rozbušilo srdce a začala ve mně vřít krev. Zase mě vydírá a zase je moje rodina zatáhnutá do věcí, do kterých by vůbec neměla být.
"O co jde?" Potřeboval jsem vědět, do čeho jdu, protože můj otec po tom, co jsem zabil Drewa je schopný zabít i mě.
"To ti řeknu až se sejdeme, ale nejde o Drewa. Musel by umří tak i tak, takže by bylo jen na čase, než by se to stalo. Prostě nemůžu ti to říct po telefonu. Večer se sejdeme v restauraci KOBE u toho velikého náměstí. Buď tam v půl desátý." Řekl a zavěsil. Udiveně jsem jen seděl a koukal do blba. Co to má zase znamenat? Musím na tu večeři jít, i když se mi sakra nechce. Chci zjistit, kdo chtěl Drewa mrtvého stejně jako já.
Prohrábl jsem si vlasy a povzdechl. Nemůžu mít aspoň chvíli klid s mojí rodinou. Nevím, jak dlouho jsem, tam takhle seděl, ale z mého tranzu mě probudil hlas, který šel ode dveří.
"Ahoj, zlato." Usmála se Katherine a já se musel usmát taky. Přešla ke mně a políbila mě.
"Ahoj." Odpověděl jsem a přitiskl si jí blíže k tělu.
"Je všechno v pohodě?" Zeptala se a já jen zakýval hlavou, i když jsem si nebyl úplně jistý. Sám to nevím.
"Jo všechno je v pořádku." Políbil jsem jí znovu.