Friends sister is beautiful

55.-Chapter

Když se setmělo šli jsme všichni zpět domu. Justin si hrál s Dylanem, než jsem připravila večeři. Přemýšlela jsem o tom, kdo dneska poslal Justinovi a Ryanovi ty zprávy.  Bylo mi to celý takový divný. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, ale doufala jsem, že se to brzy vyřeší.
„Justine vezmi Dylana! Už je večeře!" Zavolala jsem na Justina a nandala jídlo na talíře, které jsem poté dala na stůl. Dylanovi jsem jeho talíř položila na jeho vysokou židli a čekala až přijdou.
„Tady to voní." Řekl Justin, jakmile vešel do místnosti s Dylanem na ruce. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Poté posadil Dylana do jeho sedačky a sedl si na židli ke stolu.
„Ty hrozně dobře vaříš, Kath." Promluvil Justin po chvíli, co jsme večeřeli.
„Děkuju." Usmála jsem se na něj a potom se koukla na Dylana, který se máchal v jeho krupicové kaši a očividně z toho měl velikou srandu, protože se smál a tleskal.
„Dylane, ty jsi prase." Zasmála jsem se a Justin se s plnou pusou jídla koukl na to, co Dylan provádí.
„Ty jsi pako, Dyle." Zasmál se, až mu vypadlo jídlo z pusy.
„Fuj, Justine, to je nechutný." Udělala jsem znechucený obličej a zasmála se stejně jako on.
„Ale je to dobrý. I Dylanovi chutná." Pochválil jídlo Justin a pohladil Dylana po vlasech.
„To bude zase koupání, Dylane." Zakroutila jsem hlavou a Dylan jen znovu začal tleskat a smát se.
„Budeš chtít pomoct potom? Dneska Dylana klidně vykoupu a uspím já." Nabídl se Justin a já přemýšlela, jestli to myslí vážně.
„Dobře klidně můžeš, pokud se ti chce." Řekla jsem, aby to nevypadalo, že jsem čekala na den, kdy to konečně nabídne.
„Dobře. Připravíš mi prosím pyžamo? Nevím, kde ho má." Podrbal se ve vlasech z nervozity a já jen přikývla.
„Děkuju. Tak pojď, Dyle. Dneska tě koupe taťka." Vzal ho ze židličky a odešli spolu nahoru.
Já, zatím co Justin koupal, jsem uklidila stůl a umyla nádobí. Potom jsem vzala Dylanovi věci a položila je k němu do pokoje na křeslo, aby je Justin viděl, když přijde do místnosti. Sešla jsem zpět dolu do obýváku a začala si číst svou knížku, kterou jsem tu měla odloženou asi před měsíc a konečně si jí zase můžu přečíst.
Nevím, jak dlouho jsem si četla, ale když jsem pocítila ruce na mých ramenech hned jsem věděla, že Dylan už spí.
„Tak jak to šlo?" Zeptala jsem se a odložila knihu na stolek.
„Ale docela dobrý, ale až do teď jsem nevěděl, že máme tak hrozně ukecaný dítě. Ten pořád něco mrmlá a žvatlá, ale aby spal to ne." Zasmál se Justin a sedl si vedle mě na sedačku.
„To víš asi to zdědil po tobě." Usmála jsem se a přitulila se k němu. „To je dost možný." Pohrábl si vlasy a políbil mě na čelo.
Pomalu jsem usínala na Justinově klíně a už nevnímala nic než to, že mám okolo sebe lidi, kteří pro mě znamenají všechno.