Friends sister is beautiful

72.-Chapter

Zatímco Katherine vařila obec, já jsem si hrál v obýváku s Dylanem a četli jsme spolu nějakou dětskou knížku, která mě vůbec nebrala. Nedivím se tomu, protože byla dětská, ale tak co bych pro Dylana neudělal. Od rána jsem neustále myslel na to, co mi zavolal otec. Nechce se mi s nim jít na večeři to vůbec ne, ale potřebuju vědět, co se děje. Nemůžu vystavit svou rodinu nebezpečí jen proto, že si neumím vybrat normální práci. To je moje blbost, že jsem zvláštní a musím dělat tenhle byznys, ale mám povinnost jako otec a přítel je oba chránit a to udělám, i kdyby mě to mělo stát můj život.

"Justine?" Zavolala na mě Katherine, když jsme s Dylanem byli v polovině knížky. Musím uznat, že jsem to odsoudil moc brzy. Není to zas tak hrozná knížka.

"Ano?" Vešel jsem do kuchyně a sledoval Katherine u sporáku. Nevypadala naštvaně, což jsem myslel, že bude, ale spíš se tvářila vcelku neutrálně.

"Vím, že jsem se už ptala, ale jsi vážně v pořádku? Nestalo se něco?" Zeptala se na stejnou otázku jako dnes ráno a já zvedl jedno obočí z údivu. Bylo mi trochu divný, že se ptá znovu, protože většinou čeká, než jí to řeknu sám.

"Nic se neděje už jsem to říkal." Zopakoval jsem stejnou věc jako ráno. Nechtěl jsem jí to říkat vždyť je to vcelku i jedno. Prostě jdu na večeři se svým otcem. Jedna z věcí, kterou bych dobrovolně nikdy neudělal ani za nic.

"Já vím, že jsi to říkal, ale přijde mi, že je něco špatně." Řekla a vrátila se k vaření. Povzdechl jsem si a odešel z kuchyně. Nechtěl jsem to řešit. Šel jsem zpátky za Dylanem do obýváku, protože jsem se opravdu nechtěl vypořádávat s naštvanou Katherine. Nebyl jsem si ani jistý jestli je naštvaná, ale znělo to tak, že je.

Hráli jsme si s Dylanem úplně všelijak. Někdy mě ale bouchnul do toho ramene, kde mám ránu, a tak jsem ho položil už na zem. Chytl jsem se za rameno a šel se napít, ale než jsem vešel do kuchyně, tak jsem si to rameno pustil, aby Kath nic nepoznala. V pohodě jsem si vzal skleničku a napil se, než jsem uslyšel zděšený nádech. Otočil jsem se na Kath a čekal, co z ní vypadne.

"Ty krvácíš?!" Vyjekla Katherine a měla pravdu. Když jsem se podíval na svoje rameno, tak tričko bylo celé od krve. To bude určitě od toho, jak mě do toho Dylan bouchal.

"Katherine to je v pohodě." Řekl jsem a sedl si na židli u kuchyňského stolu.

"Ne to není v pohodě! Vždyť tu krvácíš!" Zakřičela na mě a já si uvědomil, že jsem to asi neměl říkat. Špatný nápad. Odběhla z kuchyně určitě pro lékárničku. A taky že jo, protože když přiběhla zpět, tak jí držela v ruce a hned mě začala ošetřovat. Svlékla mi triko a snažila se zastavit krvácení. Potom když se jí to povedlo, mi obvázala to rameno a podala mi nové triko, které jsem si oblékl.

"Co se to děje, Justine? A řekni mi pravdu." Přesně tohle jsem nechtěl, aby nastalo.