Vlčí láska [✔️]

V. Daitor

Každou chvíli jsem se budil. I přes to, že jsem usnul, po nějaké době jsem se vzbudil. Sice se mi dařilo znova usínat, ale vždy jen na chvíli. Nemohl jsem spát. Nevím kvůli čemu. Možná stres? Vztek? Strach z toho, že přijdou na můj výlet za hranice smečky? Nemám tušení. Naplno se mi podařilo usnout až ve chvíli, kdy byla Měsíční vlčice dávno za polovinou své cesty.

Vzbudil mě až nějaký nepříjemný dotek. Rozespale jsem otevřel oči a podíval se na vetřelce. Nějaký vlk mě tahal za srst. Oprava; vlčice. „Mami, nech mě spát!" zasténal jsem. Bylo mi jedno, co si ostatní pomyslí. Byl jsem strašně unavený a chtěl jsem jenom spát.

„Daitore, všichni už jsou vzhůru. Nemůžeš jen tak ležet v noře!" Beta mě nepřestala tahat za srst. Přesunula se do jiné pozice, při čemž já jsem musel okamžitě zavřít oči, protože se svit Slunečního vlka dostal až ke mně. Trochu jsem sebou cukl, ale jinak jsem se nepohnul.

Uslyšel jsem kroky a otevřel jsem jedno oko. Do doupěte lovců vkročil můj otec. Se mnou to ovšem nic neudělalo. „Pořád nechce vstávat?" zabručel. Zbytečná otázka, jako by to nešlo poznat!

„Nechce," odpověděla mu přesto má matka. Alfa si povzdechl. „Musíme na to jít jinak. Tvrdším způsobem." 

Než jsem se nadál, popadl mě za zátylek a vynesl z nory. Pevně jsem zavřel oči a nevšímal si toho, že na mě kouká celá smečka. Bylo mi to jedno. Z nory vylezla i má matka a já jsem na sobě cítil její udivený pohled. A dokonce jsem z mého otce vycítil i to, že ani on ode mě nečekal takovou reakci. 

Zvláštní, že? Obvykle bych se začal vzpouzet a ze všech sil bych se snažil vyprostit se z této pozice, protože bylo jednoduše trapné, když vlka jako jsem já vynese za zátylek jeho otec – Alfa – před celou smečku. Ovšem dnes jsem jen ochable držel, zavíral oči a snažil se usnout. Cítil jsem, jak se dal otec do pohybu. Slyšel jsem, jak se někteří vydávají za námi.

Měl jsem takové tušení, kam jde. A taky že ano. Brzy jsme se ocitli u malého potoka, jež v protéká hned vedle našeho tábora. Otec sklonil hlavu a pustil mě.

Ledová voda se shledala s mým tělem. Dopadl jsem do potoka, až se všude kolem rozstříkla voda. Jenže ani to dnes nepomohlo. Jen jsem se doplazil se břehu a lehl si, stále ještě s polovinou těla ve vodě. 

Až když bylo ticho velice nepříjemné, donutil jsem se otevřít oči. Smečka na mě nevěřícně hleděla. „Co je?" zeptal jsem se ospale. „Chci spát."

Matka zavrtěla hlavou. „Co jsi v noci dělal, že jsi tak ospalý?"

„Já? Nic. Nemohl jsem spát." Zívl jsem až jsem u toho odhalil všechny své tesáky. Ovšem, ta voda měla také něco do sebe. Pomalu ale jistě začala mé tělo probouzet k životu.

„Daitore, jak může někdo vydržet takhle ledovou vodu?" zavrčela Omega. Aby zdůraznila svá slova, přišla blíž k potoku a cákla na mě vodu. Jako bych už tak nebyl dost mokrý!

„Normálně," zahučel jsem, „chtěl jsem spát. Ale ta voda začíná působit. Díky moc." Zvedl jsem se a vyšel z potoka. Oklepal jsem se a schválně si dal pozor, aby pár kapek vody dopadlo i na mé rodiče. Znova jsem zívl, ale už ne tak mohutně jako před tím. „Prostě jsem nemohl usnout," řekl jsem nakonec. 

Alfa po chvíli přikývl. „Dobrá tedy... nebudeme to dál řešit. Každopádně, lovci vyrazí na lov. Všichni lovci." To mě probralo naplno. Zase můžu beztrestně lovit? Hurá! Shewel vydal rozchod a já jsem začal svolávat lovce. Zanedlouho už jsme byli všichni připraveni. Vyrazili jsme.

Jakožto První lovec (a zároveň Třetí vlk) jsem lovy vedl. Určoval jsem kam poběžíme, jak kořist chytíme a co budeme lovit. Ovšem to také znamenalo, že pokud nic nechytíme, padá vina na mě. A to není moc dobré.

Navedl jsem lovce do hor. Měli bychom je nějak pojmenovat, problesklo mi hlavou. Navrhnu to až přijdeme zpět. Naše lovecká skupina se skládala ze čtyř vlků. Mě, Shadowa, Storm a Invisible. Zpomalil jsem do klusu a ostatní udělali totéž. Zvedl jsem čenich k nebi a usilovně větřil. Zachytil jsem pach několika kamzíků. Už už jsem se za nimi chtě vydat, když tu mě do čenichu udeřilo ještě něco jiného. Okamžitě jsem vyrazil po pachu. Shadow i vlčice vyběhli za mnou. 

Vběhl jsem na rozsáhlé planiny. Přikrčil jsem se v trávě a nařídil zbytku lovecké skupiny, aby udělali totéž. Bez protestů poslechli, protože již věděli, co budeme lovit. Před námi se nacházel bizon. Byl sám.

Kývl jsem na ostatní. Storm vyrazila po pravé straně, Shadow po levé. Invisible zubra oběhla a šla zezadu. Já jsem se plížil zepředu.

Stahovali jsem mezeru mezi námi a zubrem. Když jsme byli dostatečně blízko, zavytím jsem dal pokyn ostatním. Vrhl jsem se přímo na bizon.

Storm a Shadow se mu zakousli do boků. Invisible přiskočila k jeho pravé zadní noze. Překousla mu svaly, aby nemohl utéct ani kopat. Vrhla se mu na druhou zadní nohu.

Já jsem útočil zepředu. Jedním skokem jsem mu přistál na hlavě. Zatnul jsem mu drápy do těla a tesáky zabořil do zad. Mezitím do něj útočili zbylí tři lovci. Bizon neměl šanci. Brzy se jeho ochablé tělo skácelo k zemi. Bylo nám jasné, že s ním jen tak nehneme. Přivolali jsme si na pomoc všechny hlídkaře. Bylo nás sedm. Společnými silami se nám povedlo dotáhnout bizona do tábora.* Sice jsme všichni funěli námahou, ale stálo to za to. Lovci si šli odpočinout, ale Clever a Aasan museli na hlídku. 

Já jsem se místo toho rozběhl z tábora. Zamířil jsem do lesa. Proplétal jsem se mezi stromy. Nevím, co mě to napadlo. I když jsme ulovili bizona, měl jsem strašnou chuť lovit. Vydal jsem se za prvním pachem, který jsem našel. Byl to zajíc. Nějakou tu chvíli jsem číhal před norou, než se její obyvatel ukázal. Ale jakmile to udělal, vystartoval jsem. Skočil jsem na zajíce a chytil ho tlapami. Zakousl jsem se mu do hrdla. V tlamě jsem ucítil teplou krev. 

Místo toho, abych se vydal do tábora, šel jsem jinam. Ačkoli mi mysl nařizovala, ať to nedělám, mé tělo mě neposlouchalo.

I se zajícem v tlamě jsem překročil hranice smečky a rozběhl se dál. Zanedlouho jsem v dálce uviděl siluetu vlčice. Přidal jsem na rychlosti. Stůj! křičela jedna část mé mysli. Co to děláš? Tam nesmíš! Nemáš ani co dělat tady! Ovšem ta druhá část té první nařizovala, aby držela tlamu zavřenou. A když mě dělilo pouze pár skoků od hranic cizí smečky, má mysl se spojila. Do mého mozku vyslala jedinou myšlenku. Co jsem to udělal?

*Poznámka autora: Ano, vím, že vlčí smečka loví celá a jedí okamžitě. Ovšem já chci dodržovat zásadu, že jedí až večer a každý po jednom. Snad vám to nebude vadit.

Ahoj ^^

Moc bych vám chtěla poděkovat za komentáře a hvězdičky u minulých dílů. Moc si toho vážím, je to pro mě skvělý pocit! Moc, moc, moc vám děkuji! ^•^