Vlčí láska [✔️]

VIII. Altira

Všechny sny, které jsem měla, byly o Daitorovi. Pokaždé se na konci vytratil, prostě se rozplynul. Vždy jsem se probudila. A musím říct, že tolik snů za jednu noc se mi snad ještě nikdy nezdálo.

Ráno jsem se vzbudila nevyspalá a neodpočatá. Ještě štěstí, že jsem Omega. Kdybych měla jít na lov nebo na hlídku, asi bych usnula uprostřed běhu.

Vylezla jsem z nory, i když poměrně neochotně. Ovšem nemůžu celý den jen tak ležet a nic nedělat!

Alfa zrovna určovala, kdy kdo půjde na hlídku. O kousek dál První lovec vymýšlel s ostatními lovci, kam půjdou lovit.

Jakmile lovci odešli a Fang a Saber se vydali na hlídku, vydala jsem se hledat podestýlku do nor.

Konečně se v táboře vršila hromada listí, když jsem uslyšela hlasitý řev. Rychle jsem běžela za zvukem. Avšak zastavila jsem se, protože řev šel z nory Bety a Arrowa. Lehla jsem si do trávy a snažila se být nenápadná. Ale byla jsem hlavně zvědavá. Hleděla jsem na noru a poslouchala.

„Vypadněte! Okmžitě běžte pryč! Zmizte!" křičela Sharow. Vlčata vypadla z nory a mě se naskytl pohled na zuřivě vrčící Betu.

„A-ale mami," pokoušela se namítat Sunset.

„Žádné ale! Okamžitě vypadněte! Sem už nepatříte! Zmizte, hned! A ať vás tady už nevidím!" Jen jsem klidně ležela, už mi došlo, co se děje. Každý si tím projde. Vlčata jsou již velká a matka je musí vyhnat z doupěte.

Sunset i Daight s kňučením doběhli na kraj tábora. Něco si říkali. Daight vypadal naléhavě, ale Sunset vytrvale vrtěla hlavou. Seběhla zpátky dolů k Betě a něco jí řekla. Zahlédla jsem slzy v očích Bety. Objala svou dceru. Sunset zavyla a vyrazila pryč. Ach tak. Vlčice opustila smečku a rozhodla se své štěstí zkusit jinde. Nejspíš běžela najít otce.

Alespoň že Daight zůstal. I když to znamená, že bude posledním hlídkařem.

Věnovala jsem se zase svým povinnostem. Betě jsem se pokusila vyhnout, a musím říct, že se mi to podařilo. Do doupěte hlídkařů jsem akorát musela dát víc listí, když sem přibyde jeden člen. Což také znamená, že já jsem neměla skoro nic.

Konečně jsem měla hotovo. Okamžitě jsem vyběhla do hor. Podívala jsem se na nebe. Bylo horko a Sluneční vlk byl již za polovinou své cesty. Byl někde v polovině poloviny. Už tam na mě čekal.

Doběhla jsem až k němu. „Ahoj Daitore," hlesla jsem. Místo odpovědi si mě přitáhl blíž a objal mě. „Ahoj Altiro."

Byla jsem překvapená, ale objala jsem ho. Po chvíli mě pustil. Lehli jsme si na zem. Upřeně jsem ho sledovala.

„Vypadáš unaveně," ozval se náhle.

„To ty také," namítla jsem. „Nemůžeš spát?"

Jenom přikývl. Nevím, co to do mě vjelo, ale lehla jsem si přímo vedle něj a hlavu položila vedle té jeho. Usmál se a zavřel oči. Napodobila jsem ho a také zavřela oči.

Ani nevím jak, ale usnula jsem. Myslím opravdu usnula – beze snů a bez buzení. Vzbudilo mě až hlasité vytí. Rozespale jsem otevřela oči. A okamžitě jsem vylétla na všechny čtyři.

„Daitore?" sykla jsem. Už byl také vzhůru. Ovšem v té tmě, která všude kolem vládla, nešel skoro vůbec vidět. Prozradily ho hlavně jeho zelené oči.

„Slyšel jsem to. My jsme usnuli? Ani nevím. Konečně jsem se pořádně vyspal. Ale já budu muset jít, nesmí mě tady najít!" vychrlil ze sebe ve chvilce. „Měj se!" Znova mi olízl ucho. Otočil se a odběhl pryč za hranice.

Znova jsem uslyšela vytí. Vyběhla jsem za zvukem. Už muselo být po večeři. Zaprvé už byla noc, zadruhé by si nejspíše jinak nevšimli, že jsem pryč. Vyrazila jsem za hlasem a zanedlouho jsem narazila na Missile.

„Altiro!" vyjekla. Teď očividně zapomněla, že jsem Omega. „Jsi v pořádku? Nikde jsme tě nemohli najít!"

„Ano. Ano, jsem v pořádku. Jenom jsem usnula." Provinile jsem sklopila čenich k zemi. To už nás našli ostatní.

Alfa mě skenovala pohledem. „Dobrá tedy. Ale ať se to příště neopakuje, ano?"

Poslušně jsem přikývla – co jiného mi zbývalo? Nakonc z toho nebyl zas až takový průšvih, a my jsme se vydali do tábora.

Já jsem tam došla tak nějak nepřítomně. Neustále jsem musela myslet na Daitora. Co asi dělá? Měl z toho problém?

Došli jsem do tábora. Vymanila jsem se z ,transu' a podívala se na Arrowa. Olízl své družce ucho a přitluk se k ní. Podle toho jsem poznala, že Sunset ho vyhledala, než odešla.

Užuž jsem se chystala odejít do nory, když se ozval Daight: „Já, hlídkař Daight, vyzývám Sabera na souboj o jeho pozici!" Sice byl Daight hned pod Saberem, ale všechny nás to překvapilo. Jasně, toto právo má každý, ale Daight je ještě mladý! No dobře, není zas tak malý, když si vybral své dospělé jméno a matka ho vyhnala z nory, ale stejně!

Saber se napnul a zaštěkal: „Přijímám tvou výzvu! Můžeme souboj uskutečnit hned?" Daight přikývl. Beta bezradně pohlédla na Alfu, ale co s tím ona mohla dělat?

Alfa si odkašlala. „Dobrá tedy. Pokud vyhraje Daight, posune se na místo Sabera a Saber se posune o pozici níž. Pokud vyhraje Saber, nic se nestane."

Sedli jsme si kolem nich do kruhu. „Připraveni? Začněte!" oznámila Alfa.

Daight se na Sabera okamžitě vrhl. Využil své velikosti a dostal se mu pod břicho. Okamžitě se mu do něj zakousl a přidal k tomu i drápy.

Saber překvapeně vyjekl a snažil se mu vykroutit. Podařilo se mu nakopnout Daighta do břicha a osvobodit se tak. Daight se ale nedal. Znova se na něj vrhl. Zakousl se mu do pravé zadní tlapky.

Saber zavrčel a natočil hlavu. Hryzl Daighta do ocasu a odmítal ho pustit. Jenže Daight pustil jeho tlapku, bleskurychle se otočil a zabořil své tesáky seshora do Saberova krku. „Vzdej se!" zavrčel.

Saber pustil jeho ocas. Moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec odpověděl: „Vzdávám se."

Všichni jsme byli ohromení. No páni! Ačkoli se Daight jako vlče jmenoval Bojovník, tohle jsme nečekali.

„No, takže tady máme změnu postavení. Saber je poslední hlídkař a Daight je nad ním," řekla po chvilce Alfa. „Gratuluji. Ale teď už běžte spát. Je hluboká noc a musíte být čilí!"

Přikývli jsme. Ještě jsme pogratulovali Daightovi k vítězství a šli jsme spát.

Sesunula jsem se do své nory, ale nemohla jsem usnout. Jako kdybych mohla spát jenom ve chvíli, kdy je vedle mě Daitor. Zavrtěla jsem hlavou. Co ten vlk dělá, že na mě tak působí? Souviselo to s ním; to rozhodně. Nakonec jsem zavřela oči. Spánek sice přišel, ale jako poslední dny, přerušovaný.

Dvě kapitoly za jeden den, to ujde, ne?
Jinak, zase jsem na telefonu –> omluvte tudíž chyby a překlepy.
Darow