Vlčí láska [✔️]

XXVII. Daitor

„Storm, Snap, vy jděte zprava a zleva. Fangu, ty zezadu," sykl jsem na ostatní lovce. „Já jdu zepředu," rozhodl jsem. Fang se bez zaváhání vydal určeným směrem. Plížil se skrz křoví a obcházel stádo laní. Vlčice jej napodobily, akorát s tím rozdílem, že Storm šla zleva a Snap zprava. Nechal jsem rozhodnutí ohledně stran na nich. 

Já jsem se přikrčil a schovaný v husté trávě se vydal čelem ke stádu. Náš cíl byl jasný – ulovit statného jelena hlídajícího stádo. 

Plížili jsme se stále blíž a blíž. Laně ani jelen nic netušili. Stahovali jsme vzdálenost, až jsem se octl pouze pár skoků od kořisti. Storm, Fang a Snap na tom byli podobně. Napjaly se mi všechny svaly v těle. Pohledem jsem přelétl ostatní. Byli připraveni a na svých pozicích. Čekal jsem, čekal a... „Teď!" vyštěkl jsem. Bez zaváhání jsem vyrazil vpřed.

Laně poplašeně zvedly hlavy. Jakmile spatřily predátory, daly se na zběsilý úprk. Jelen se zmateně rozhlížel kolem sebe. V tu chvíli se na něj vrhli lovci. Storm a Snap zaútočily každá na jiný bok, Fang se drápy zaklesl na zadní část jelenova těla. Šikovně jsem se vyhnul paroží a zakousl se jelenovi do přední levé nohy. Podařilo se mi překousnout důležité šlachy, takže se jelenovi poběží hůř. 

A právě v tu chvíli vzduch pročíslo bolestné zavytí. 

Pustil jsem jelenovu nohu a odstoupil. Byl jsem jako omámený. 

Altira...

Altira je v nebezpečí!

Prudce jsem se obrátil. „Daitore, ne!" Za sebou jsem uslyšel vyjeknutí Storm. Jenže já na to nebral ohled. Bylo mi jedno, že jsme právě uprostřed lovu. Rozběhl jsem se pryč. Mé uši zachytily zaklení, křupnutí a dopad něčeho těžkého na zem. 

Běžel jsem směrem, odkud šlo vytí. Větřil jsem, jestli nezachytím její pach. Brzy jsem uslyšel štěkot, jak lovci běželi za mnou. Došlo mi, že jelena zabili. 

Snažil jsem se co nejlépe určit směr, kterým mám běžet. Podle jednoho zavytí se mi to moc nepodaří. Chtěl jsem změnit kurz, když mě do čenichu udeřil pach Altiry. Ne, ne jenom Altiry. Kryl se s pachem Ramiratha. Co ten tady dělá?! 

Zrychlil jsem a zamířil přímo po pachu. Srdce mi vynechalo jeden úder, když jsem je uviděl. Altira ležela na zemi pod stromem a Ramirath stál obkročmo nad ní. Z hrdla se mi vydralo hluboké zavrčení. Vlk poplašeně zvedl hlavu, až teď zaregistroval naši přítomnost. Odrazil jsem se a skočil na něj. 

Strhl jsem ho z Altiry. Několikrát jsme se přetočili po zemi, při čemž jsem po něm neustále chňapal tesáky. 

Nějak se mu podařilo odtrhnout se ode mě. Oba jsem se zvedli a stáli proti sobě s vyceněnými tesáky a zježenými hřbety. Začali jsme obcházet kolem dokola.

„Já jsem věděl, že tě nemáme přijímat," štěkl jsem na něj zuřivě. 

On se jenom pohrdavě zasmál: „Ale ostatní mi to uvěřili. Uvěřili mi, že jsem jenom toužil po smečce. Přitom jsem vždycky toužil po tom, abych tě zničil. Chtěl jsem ji." Trhl hlavou k Altiře. 

Slyšel jsem slabé zalapání po dechu z místa, kde stáli lovci. „Proč?" ucedil jsem. To mi nešlo do hlavy. Co jsem mu udělal tak zlého, že si chtěl vztek vybít na mé družce?

„Ona ti to řekne." Neuniklo mi, že se vyhnul odpovědi. „Vlastně ne. Neřekne," dodal vzápětí. „Nebude na to mít čas."

Nestačil jsem na to nic odpovědět, když se na mě vrhl. Tak tak jsem stihl uskočit, jenže Ramirath se nevzdával. Popadl mě za pravou zadní tlapu a silou stiskl. Zaúpěl jsem a má druhá zadní tlapa bleskově vyrazila vzhůru. Nakopl jsem vlka do čenichu s takovou silou, že mě pustil. Prudce jsem se otočil a skočil mu na záda. Ramirath toho využil. Rychle se přetočil a přimáčkl mě tak pod sebou. Zalapal jsem po dechu. Zapřel jsem se do jeho zad všemi čtyřmi tlapami a podařilo se mi tak vysvobodit se. 

Znova jsme stanuli proti sobě. Bez zaváhání jsem se k němu rozběhl. Popadl jsem jej za zátylek a mrskl s ním o strom. Ramirath se postavil. Učinil pár vrávoravých kroků a zatřepal hlavou, než se vzpamatoval. Díval se na mě, skoro jsem viděl, jak z jeho očí srší blesky. Rozhořčeně zavyl a s rychlostí propůjčenou snad od samotného Bleska se mi zakousl do boku. Vyjekl jsem. Otočil jsem hlavu a zakousl se mu seshora do krku. Ramirath mě pustil, čehož jsem využil. Natočil jsem se tak, abych měl větší sílu, a zakousl se ještě pevněji.

„Daitore, dost!" Hlas mého otce porušil ticho. Kde se tu vzal? proběhlo mi hlavou. Ovšem neuvolnil jsem sevření. 

Někdo mě popadl za zátylek a silou mě odtrhl od mého soupeře. Přitiskl mě k zemi, a jakkoli jsem se zmítal a snažil se vyprostit, můj věznitel byl silnější. 

„Nehýbej se, bude to tak lepší," ozvalo se mi u ucha a já jsem konečně poznal Arrowa. Zhluboka jsem zavrčel. Spatřil jsem Alfu, jak jde blíž k Ramirathovi. 

„Víme, co se stalo. Víme, co jsi udělal," spustil. „Tímto tě, Ramirathe, vylučuji ze smečky. Je to milosrdenství oproti tomu, co bys pocítil, kdybych nezasáhl." Odmlčel se a já jsem souhlasně zabručel. Stále jsem se snažil vyprostit se z Arrowova sevření. „Ale," pokračoval, „nemůžu tě nechat odejít jenom tak. Vlčí duchové i celá smečka je mi svědkem, že jestli sem ještě někdy zavítáš, nechám Daitora dokončit, co začal. Neodejdeš tak, jak jsi přišel. Jsi zrádce a vždycky jím budeš. Z naší smečky odejdeš poznamenán jizvou, díky níž každý pozná, cos udělal. Už tě nikdo nepřijme do smečky."

Ramirath na něj hleděl, neschopný slova. Shewel ho povalil na zem a odkryl mu břicho. Ramirath nestačil reagovat, a můj otec mu zabořil tesáky do břicha. Po chvíli odstoupil. Zranění se mu zahojí, ale bude tam mít jizvu – viditelnou, i když nebude ležet na zádech. 

Ramirath se zvedl. S nenávistí v očích na mě pohlédl. „Já se vrátím. Nebojím se. A až přijdu, vezmu si, co chci." Zavrčel jsem a vzepjal se. Arrow měl co dělat, aby mě udržel. Jenže Ramirath se otočil a ve chvilce zmizel mezi stromy. 

Když si byl Beta jistý, že je můj protivník dostatečně daleko, uvolnil sevření. Vytrhl jsem se mu. Shewel a Arrow se postavili k sobě, tak, aby mi zabránili v případném pronásledování Ramiratha, ale já jsem vyrazil za Altirou.

„Jsi v pořádku?" zeptali jsme se naráz. Já jsem odpověděl kývnutím, Altira hlasitou odpovědí. Postavil jsem se jí po boku a podíval se na mého otce. „Já věděl, že ho nemáme přijmout," neodpustil jsem si.