Vlčí láska [✔️]

XXXV. Altira

Zívla jsem a převalila se. Někdo vedle mě nesouhlasně zamručel a vzápětí jsem byla zády natisknutá na teplém těle. Začínala jsem nabývat vědomí. Zabušila jsem ocasem do země. Nejprve málo, ale postupně se z toho stalo zuřivé bouchání.

Znova jsem se otočila a otevřela oči. Daitor měl čenich jen pár chlupů od toho mého. Pozoroval mě svýma krásnýma zelenýma očima a usmíval se. Bez zaváhání přitiskl svůj čenich k mému. Slastně jsem přimhouřila oči.

Daitor se odtáhl a já jsem nespokojeně zavrčela, načež se on zasmál. Hrajíc uraženou jsem se od něj odtáhla, jenže to se zase nelíbilo jemu. Okamžitě se ke mně přisunul.

„Nikam nepůjdeš," zašeptal mi do ucha, které vzápětí olízl.

Blaženě jsem zafuněla. Přetočila jsem se, tak, abych na něj viděla. Oplatila jsem mu olíznutí ucha a vzápětí i čenichu. Zvedla jsem se a oklepala se. Zavrčela jsem na chlupy letící vzduchem. To Daitora rozesmálo. Věnovala jsem mu nakvašený pohled a vyšla z nory.

Tlapky se mi zabořovaly do sněhu. Ocas mě zastudil, když jsem jej svěšený táhla za sebou. Rozhlížela jsem se po táboře. Spousta vlků již bylo vzhůru. Uviděla jsem dvě skupinky – skupinku vlčic u Storm a skupinku vlků u Fanga. Ohlédla jsem se. 

Daitor stál před norou a díval se na mě. Svůj pohled jsem přesunula zpátky na skupinku a líným krokem se k ní vydala. Uslyšela jsem křupání sněhu a vzápětí ke mně přiskočil černý vlk. Pousmála jsem se, ale nezastavila. 

„Storm!" vyštěkla jsem. Snap a Missile, které stály naproti Storm, se na mě otočily a okamžitě mezi sebou vytvořili místo. Sedla jsem si mezi ně a podívala se šedočerné vlčici do očí. Nic jsem neříkala, jenom jsem kývla.

„Stejně tomu pořád nemůžu uvěřit," zavrtěla hlavou Missile. „Ty a Fang? Co? Kdy? Jak?"

„To byly moje první pocity," zamručel za mnou Daitor. Vlčice se uchechtly.

„Tak hele, Storm," spustil Daitor, náhle byl vážný. „Ty toho vlka potřebuješ. A neříkej, že ne. Poznám to. U všech Vlčích duchů, Storm, jsi ve smečce od chvíle, co jsem se narodil, takže si troufám říct, že poznám, když tě něco trápí."

Uniklo mi tiché, majetnické zavrčení. Okamžik na to jsem se zatvářila nanejvýš šokovaně sama ze sebe. Ostatní to buď neslyšeli nebo se rozhodli to ignorovat.

Storm, stejně jako my ostatní, upírala na Daitora pohled. Ten její byl  však zkoumavý. „A neříkáš to jenom proto, že ti tak ubude konkurent?" zeptala se podezřívavě. V očích jí plály poťouchlé ohníčky.

Missile a Snap to nevydržely a rozesmály se. „Mysli si co chceš, ale já ti říkám, že takhle to nenechám," řekl. Ráznými kroky mířil k druhé skupince. 

Kolem Fanga seděli Aasan a Clever. Daitor bez váhání odstrčil Aasana i Clevera a spustil. Co Fangovi říkal jsme neslyšeli, ale mohly jsme sledovat, jak se tváří. Nejprve překvapeně, pak užasle, naštvaně, rozpačitě, nešťastně a nakonec zamyšleně. Daitor mluvil rychle a mrskal u toho ocasem sem a tam. Fang nemohl říct nic na svou obhajobu. 

Nakonec Daitor utichl. Fang po chvíli kývl a Daitor spokojeně zavyl. „Co to sakra...?" vydechla Storm nevěřícně. Nic víc však nestihla říct, protože Daitor svým vytím probudil i zbytek smečky. A když z nory vylezli i Shewel a Spring, rovnou jsme se nachystali na shromáždění.

Postavila jsem se Daitorovi po boku. „Co jsi mu to tam říkal?" šeptla jsem k němu.

„Seřval jsem ho a následně se mu pokusil domluvit," odvětil s klidem. Zůstala jsem stát jako opařená, přestože mi to možná mohlo být jasné. „Mimochodem, nemysli si, že jsem tě neslyšel," prohodil potměšile. „Ale nemáš důvod žárlit, chci Storm jen pomoct. Vážně."

Zakňučela jsem a Daitor si mě se smíchem přitáhl k sobě. Zamručela jsem a na truc vnímala, co říká Spring. Černý vlk zafuněl a položil si hlavu na můj krk. 

„A doufám," říkala zrovna Alfa, „že při lovu nenastanou žádné komplikace a že smečka bude mít co jíst." 

„Také bych chtěl říct, že trochu upravíme postavení," navázal na ni Shewel. „Funkce Omegy za Ledového vichru trochu ztrácí smysl, alespoň ta jedna část. Takže Altira bude chodit na hlídku, vždy v době, kdy by sbírala listí a lovci by byli na lovu. Stále má postavení Omegy, a až skončí Ledový vichr, její práce se vrátí zpátky k normálu." 

Pozorně jsem poslouchala každé jeho slovo. Jeho slova byla moudrá. Hlídkařů tak bude víc, takže si někteří budou moci více odpočinout. Smečce tím navíc přispěji víc, než kdybych nedělala nic. Radostně jsem zavrtěla ocasem.

„Na lovy také vždy bude chodit jeden z Alf a Bet, abychom měli víc kořisti. Dnes to budeme já a Arrow. Lovy však stále povede Daitor. Takže, přeji dobrou hlídku," uzavřel to Shewel. Bez váhání jsem se oddělila od Daitora a přiběhla k Aasanovi, Prvnímu hlídkaři. 

Daitor pohodil hlavou, ale sehnal k sobě všechny lovce.

„Takže nám přibyl hlídkař," zazubil se Aasan. „Altiro, budeš tedy chodit na hlídku vždy po shromáždění. Dnes s tebou půjde Missile, aby ti ukázala trasu a všechno vysvětlila. Měly by jste se vrátit ve chvíli, kdy bude Sluneční vlk blízko poloviny cesty. Pak vás vystřídáme já a Sheyla. Poté znova Missile, tentokrát s Cleverem. První noční hlídku mám já a druhou Sheyla. Všichni souhlasíte?" Přikývli jsme. Já ani Missile jsme na nic nečekaly a vyrazily z tábora. Missile běžela na plno, ale já jsem nespěchala. 

Doběhly jsme do lesa. „Začíná se v lese," vysvětlila Missile. „Z lesa se dostaneme na planiny, z planin do hor a nakonec znova přes les do tábora. Obejdeme kolo okolo území." Přikývla jsem a my se vydaly po trase. Nespěchaly jsme, což mi vyhovovalo. Mnohokrát jsme se zastavily, vždy očichaly různé věci, označkovaly území a pokračovaly dále. Měla jsem mnoho času na přemýšlení.

Byla jsem nadmíru ráda, že s Daitorem je to zase v pořádku. Zároveň jsem však věděla, proč jsem potřebovala ujistit. To mě děsilo.

A já jsem přemýšlela, kdy budu odhodlaná se svému strachu postavit.