Vlčí láska [✔️]

IX. Daitor

To ráno jsem se probudil ne úplně vyspaný, ale spalo se mi lépe než minulé noci. I když je pravda, že při lovu laně se mi jednou zavřely oči a já jsem málem zkazil celý lov. Naštěstí se nám podařilo ji přeci jen chytit. Jakmile jsme laň přitáhli do tábora, lovci se rozutekli každý po svém, což mi nahrávalo. Rozběhl jsem se k horám. Únava jako by trochu ustoupila, když jsem věděl, že za chvíli budu u ní. U Altiry.

Hranice jsem překonal bez ostychu a za chvíli už jsem se s ní shledal. Vypadala unaveně, a její slova mi potvrdily, že také nemůže spát. Lehli jsme si vedle sebe a já jsem zavřel oči. Bylo to tak uklidňující, že jsem za okamžik usnul.

Stejně jako Altiru mě vzbudilo vytí její smečky. Okamžitě jsem věděl, že budu mít problém. Obrovský problém. Už byla noc a já jsem nebyl ani v našem teritoriu. Rozloučil jsem se s ní a olízl jí ucho – tentokrát vědomě. Rozběhl jsem se domů.

I když jsem běžel po neutrální půdě, území, které nepatřilo žádné smečce, myslel jsem na to, že jsem se konečně opravdu vyspal. Beze snů, bez buzení. Teda až teď, samozřejmě. Teď už jsem to věděl najisto. Ona je klíčem k tomu, abych mohl spát. Je ke mně svázaná poutem. Poutem, které zatím ještě nechápu.

Dobíhal jsem k hranicím mé smečky. Je to v háji. Na hranicích stála celá smečka. To znamená, že i Alfa a Beta. Zpomalil jsem do kroku. Překročil jsem hranice. Zvedl jsem hlavu a nebojácně jsem otcovi hleděl do očí.

„Nejen, že jsi byl celý den pryč, ale zároveň právě zjišťuji, že jsi nebyl ani na území smečky," oznámil pomalu Alfa. Nemluvil naštvaně, právě naopak; velice klidně.

Nějak jsem se nepohnul, když jsem odvětil: „Ano."

„Daitore, tohle si ponese následky," varoval mě otec. Jako bych to nevěděl! Ale bylo mi to jedno. V duchu jsem byl u Altiry. Doufal jsem, že z toho nebude mít problém.

„Do odvolání nesmíš lovit a jíst budeš až po všech lovcích." Tohle je jeho trest? Vážně? To je celkem mírné...

„Chceš k tomu snad něco dodat?" zavrčel. Chviličku, opravdu chviličku jsem přemýšlel, jestli mu mám něco odpovědět. Nakonec jsem se narovnal a klidným hlasem řekl: „Konečně jsem se pořádně vyspal."

Má matka si s otcem vyměnila pohled. Kupodivu jsem za tuhle drzou odpověď nebyl potrestán. Alfa zavelel a vydali jsme se do tábora.

Doběhli jsme do tábora a já jsem okamžitě zamířil k doupěti lovců. V půli cesty k noře jsem se zarazil a změnil jsem směr. Lehl jsem si nedaleko nory Omegy. Alfa s Betou se na mě sice divně dívali, ale neprotestovali. Všichni se odebrali do nor. Až na Sheylu, ta šla na noční hlídku.

Zavřel jsem oči, ale spánek ne a ne přijít. Jak jinak, že? Přemýšlel jsem, proč zrovna Altira. Jak to, že když jsem s ní, můžu normálně spát?

Avšak když jsem s ní, cítím se... jinak. Všechno ostatní jde stranou a já se soustředím jen a jen na ni. Pomalu mi začalo docházet, co to může znamenat. Zvedl jsem se a bez pozvání vlezl do nory rodičů. Ještě nespali, o něčem si tiše povídali. Jakmile mě uviděli, ztichli.

„Mami, tati, jak jste poznali, že patříte k sobě? Že jste druhové?" vyhrkl jsem.

Znova se na sebe tak zvláštně podívali – potřetí za jeden večer! Čekal jsem, co mi poví.

„Složitě se to vysvětluje," začala Spring. „Znali jsme se už jako vlčata, společně jsme dospívali. Jednou, když jsme se toulali lesem, se přede mnou objevila dlouhá tlapka –"

„A tehdy, jak jsem ji sledoval ze křoví," navázal na ní plynule Shewel, „jsem si uvědomil, že mi na ní záleží víc než jako na kamarádce. Ucítil jsem takový zvláštní tah v mysli. Něco mi říkalo, že má družka je v nebezpečí. Mé tělo okamžitě zareagovalo. Vyskočil jsem ze svého úkrytu a ochranářsky se postavil před ní. Začal jsem na dlouhou tlapku vrčet a štěkat. Vykročil jsem směrem k ní, ale ona se otočila a běžela pryč. Cítil jsem její strach. Jakmile byla pryč, uvědomil jsem si ještě něco. Má mysl mi říkala, že má družka je v bezpečí."

Matka láskyplně olízla mému otcovi čenich. Já jsem to pro tentokrát nekomentoval ani jsem neodvracel pohled. Jen jsem na ně zamyšleně hleděl. Ale samozřejmě, musela přijít ta otázka. „Proč jsi to chtěl vědět?" usmála se na mě má matka.

Zavrtěl jsem hlavou. „To je jedno. Prostě jsme nemohl usnout. Myslel jsem na spoustu věcí a napadlo mě zrovna tohle," snažil jsem se z toho vykroutit. „No, tak já zase půjdu. Mějte se a dobrou noc!" vyhrkl jsem. Dřív, než stačili cokoli říct, jsem se otočil a vyběhl z doupěte. Znova jsem se stočil nedaleko nory Omegy.

Až teď mi vlastně došlo, proč u nory Omegy. Zavrtěl jsem hlavou. Naivní část mé mysli si představovala, že jsem takhle blíž k Altiře. Já na ní myslím opravdu vždy a všude!

Náhle se mé myšlenky zastavily. Přehlušila je jedna jiná, hlasitější myšlenka. Nemůžu lovit. To ovšem znamená, že mám alespoň více času! Navíc; otec mi nezakázal vycházet z tábora. Pokud dobře zamaskuji svůj pach... a vrátím se do večera... Má mysl si pohrávala s myšlenkou, že takhle bych mohl Altiru stále vídat.

Zavřel jsem oči a spokojeně zafuněl. Dostavil se spánek. Ale ne ten, který jsem chtěl, nýbrž ten, který jsem zažíval posledních několik nocí. Přerušovaný spánek a sny. Když už jsem se vzbudil snad po osmé, jsem to už všechno vzdal. Ležel jsem tam, naprosto nehybně. Pak už jsem jen cítil, jak se propadán do mého snu.

Běžel jsem lesem a neustále se ohlížel. Něco mi na tom nesedělo. Postupně jsem zpomaloval, až jsem úplně zastavil. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Náhle odkusi zpoza stromu vylétla velká bílá vlčice. Skočila na mě a povalila mě na zem. Ležel jsem na zádech a hleděl jí do těch modrých očí. Packy měla rozkročené vedle mého těla.

„Altiro! Tak tady jsi. Měl jsem strach," úlevně jsem vydechl.

Usmála se na mě. „Nemusíš mít strach. Vzala jsem to oklikou. Ale je to od tebe milé."

Zvedl jsem se ze země a postavil se vedle vlčice. Olizoval jsem jí kožíšek všude kam jsem dosáhl. Na krku, na hlavě, na uchu... Otočila na mě hlavu. Přitiskla se ke mně a já jsem jí objal tlapkami. „Daitore..." vydechla.

Sen se rozplynul. Ale již jsem to věděl najisto. Musel jsem jí to co nejdříve říct. Altira je má družka.

Znovu bych vám chtěla moc poděkovat. Vlčí láska je druhá v Obecné fikci! Děkuji moc! ^^