Chlapci v sukních

LXXXIV.

Bylo pár dní před naší plánovanou dovolenou, na které nebylo naplánovaného vůbec nic. Charlie sebevědomě přišel ke mně, zrovna jsem sledoval romanťárnu na nejmenované streamovací službě, protože jsem byl moc líný to přepnout. Nebo aspoň vypnout.

„Bylo by vhodné naplánovat si aspoň okrajově, kam bychom tedy jeli. Mám tu návrh několika zastávek, které bych rád absolvoval na našem roadtripu. Vzhledem k tomu, že jen ty řídíš, bylo by dobré se na to podívat a odsouhlasit mi to. Čím víc toho však odsouhlasíš, tím větší šance je, že budeš mít velmi šťastného přítele. A to se co? To se vyplatí," řekl rázně Charlie, vrazil mi do ruky popsaný papír, který se třpytil jak jednorožčí zadek, protože si ten seznam asi psal svými barevnými gelovkami.

„Dobře," neměl jsem sílu mu odporovat a putoval jsem očima po seznamu. „Nevypadá to zle," ozval jsem se nejistě, když očividně čekal na moji reakci.

„To jsem rád. Chci poznat kořeny svojí rodiny... Aspoň té zajímavější části, ne zrovna svých extrafobních a nepříjemných rodičů," dořekl hořce. „Jediné, co bylo fajn, byly ty příběhy o mých pra a prarodičích a podobně."

„Fajn. Můžeme se podívat, kde ta místa jsou a jak by bylo náročné se tam dostat a podle toho to vyřešíme. Možná mi můžeš dát trochu lepší informace i k těm vašim zvláštním zvykům na Vánoce, když tam budeme."

„Jasně," rozzářil se.

„Už jsem se bál, že s tím nepřijdeš a budeme kompletně spontánní."

„Ale ne, to zas ne. Takový úplně nejsem. Chci si tu dovolenou užít i jinak než tím, že budu přemýšlet o tom, kam teď půjdeme a kam zítra. To je otravné," odfrkl si. „Ale věřím, že ty jsi z toho byl fakt dost nervózní."

„Jo. A ty mě takto týráš," našpulil jsem rty.

„Ano. Přesně tak. Daň za to, že už mi neděláš kakaa," odsouhlasil mi přítel.

„Akorát se trochu bojím, že si takovou dlouhou dovolenou nebudu moct dovolit," nadhodil jsem, když jsem si seznam prohlédl.

„To neřeš, Matty. Já ano, určitě tě budu moct někam pozvat."

„Z toho se necítím moc dobře."

„Ale no tak. O nic nejde. Dnes už jsou ženy emancipované," škubl ramenem. Pak ale zvážněl: „Opravdu, já jsem teď celkem dobře zajištěný a prostě si chci tu dobu s tebou užít."

„Jak myslíš," řekl jsem. „Nebudu ti odporovat. Vím, že to nemá cenu."

„Chytrý chlapec," usmál se a poplácal mě po hlavě jako psa. „Takže první zastávka by mohla být Praha? Slyšel jsem hodně o tom, jak je tam krásně a nemůžu se dočkat, že tam pojedu a že tam budu s tebou a že uvidím, kde tedy bydleli a–"

„No tak, no tak, nechci, aby tě z toho nadšení kleplo."

„Nemůžu za to, že jsem tak vášnivý!" vybuchl nadšeně Charlie. „Řekni ano!"

„Ano!"

„Ano!"

„Takže si pojďme koupit letenky," uzemnil jsem ho.

Charlie se na chvíli zastavil, vypadalo to, že se uklidňuje.

„To je dobrý nápad," prohlásil. „Přinesu notebook."

Přítel se rozběhl do svého pokoje, chvíli nešel, protože určitě hledal počítač pod hromadou různého oblečení a pak přiběhl zpět, posadil se vedle mě, načež hned vstal a utíkal zpět do své ložnice hledat nabíječku.

„Technika," odfrkl si. „Takže, jedeme na dovolenou!"