Chlapci v sukních

XXXIV.

„Koupil jsem nám letenky do Francie," byla první věta, kterou jsem od Charlieho slyšel, když se vrátil v pátek večer domů.

„Cože?" zíral jsem na něj, možná mi i spadla čelist.

„Myslel jsem, že oba mluvíme anglicky. Ale když ne, tak ne. Já – koupit – letenky – Francie!" usekával a dělal ze mě blbečka. Očividně ho to velmi bavilo.

„To je nějaká tvoje replika?"

„Ne, tady jsou," podal mi dva papíry do ruky. Prohlídl jsem si je.

„No sakra, ty jsi to fakt udělal."

„A co jsi čekal? Ode mě," zdůraznil.

„Pravda. Kolik ti tedy dlužím?"

„Řekněme," škrábal se na bradě, „že měsíc kakaa," dořekl.

„Fajn. Dobře. Takže zítra letíme do Francie."

„Ano. Bylo by to dobré, když to je na těch letenkách," přikyvoval.

„Proč?" vypadlo ze mě.

„Protože jsem tě chtěl někam vzít. Bydlíme spolu už přes půl roku, je čas si vyhodit z kopýtka... Nebo jak se to říká."

„To je úžasný!"

Skočil jsem mu do náruče, až se zapotácel. Pevně mě chytil a držel kolem pasu.

„Já vím, že je! Vymyslel jsem to!" neodpustil si to. „Nezasloužím si pusu?"

„Kupuješ si mě?" nakrčil jsem jedno obočí, když jsem se od něj trochu odtáhl.

„Kdybych si tě chtěl koupit, přinesu ti pytel brambůrek," vrtěl hlavou. „Ne, tohle jsem udělal čistě z lásky. A taky z mé impulzivity."

„Mám tvou spontánnost někdy rád," nadšeně jsem třepal hlavou nahoru a dolů.

„Někdy? A dostanu tu pusu?" dorážel.

„Možná," dráždil jsem ho.

„Ale no tak! Zrovna jsem ti koupil letenku do Francie!"

„Takže si mě kupuješ!" obvinil jsem ho. Než stihl cokoliv namítnout, chytl jsem si jeho tvář do dlaně a políbil ho.

„No, tak konečně."

„Víš, co je skvělé vědět?" položil jsem otázku.

„Netuším," ještě omámený mi odpovídal.

„Že nejsem tak laciný jako ty. Za kakao," odfrkl jsem si a zakoulel očima.

Uštědřil mi malou ránu do ramene a potom si dal ruku v bok.

„To je neuvěřitelné, jak rychle se učíš."

Znovu jsem si ho chytil kolem pasu a natiskl na sebe. Opatrně jsem mu dlaní vjel pod triko a hladil ho. Chytil mi ji a propletl naše prsty.

„Jen aby bylo jasno – nekupuju si tím sex. I když je pravda, že bych se mu asi možná nebránil," pokrčil lehce ramenem.

„Asi?" bavil jsem se.

„Ano, přeci jen jsi na mě byl dost drzý," snažil se mě pokárat.

„Nehraj si na dominantního, ty moje princezno," chytil jsem i jeho druhou ruku a tahal ho za sebou na gauč. Lehce se začervenal a skončil mi na klíně.

„Měl bys mi tedy asi pořídit korunku," řekl po chvíli ticha.

„Nebo roubík."

„To by taky šlo," uznal.

„Takže přiznáváš, že někdy mluvíš hodně?"

„Ano, ale to je na mně přeci sexy," bránil se.

„Důvod číslo milion, proč milovat Charlieho?"

„Ne, řekl bych, že tohle je tak důvod číslo tři," podělil se o svůj názor.

„Máš svůj vlastní žebříček?"

„Když řeknu ano, řekneš, že jsem narcis?"

„Možná. Pravděpodobně."

„No fajn, tak to rovnou řekni," rezignoval.

„Tu es narcis!"