Chlapci v sukních

XIV.

Po klidně prožitých svátcích, které nakonec zahrnovaly i návštěvu domova, mě čekal Silvestr strávený s Charliem a jeho přáteli. Mělo se jet k někomu z nich na chatu, odkud se daly pozorovat i novoroční ohňostroje. Charlie vypadal dost natěšeně, já nejistě. Z nějakého důvodu se mi tam až tolik nechtělo, ale když jsem se snažil vypátrat proč, nějak jsem na to nemohl přijít.

„Zvu tě na kakao," vytrhl mě z ranních myšlenek posledního dne roku. „Tváříš se jak kakabus," přidal ještě odůvodnění.

„Díky," řekl jsem napůl ironicky a cucl si z jeho hrníčku.

„Letos na to budu daleko líp připravený."

„Na co?"

„Na tu party přeci. Loni jsem s nimi byl taky. Connor se mi snažil celou dobu dostat do kalhot, ale letos s sebou budu mít bodyguarda," potěšeně se na mě usmíval. Vzal si hrnek zpátky, napil se a začal.

„Velkého!" vyhoupl se na špičky, „Silného!" pokračoval a ukázal svaly na poměrně šlachovitých pažích. „A samozřejmě bystrého, jak sám rád říká," rozcuchal mi vlasy.

„Před nadrženým gayem tě, hádám, ochránit zvládnu."

„Tohle mám na tobě tak rád," opřel se o linku a díval na mě.

„Že tě ochráním a řeším ze tebe plno povinností?"

„Že jsi na první pohled takový „všechno je mi to jedno" a potom se z tebe vyklube takové starostlivé klubíčko nervů. Je to odzbrojující."

„Díky... Asi."

Když jsme se večer skládali do auta, Charlie seděl vzadu uprostřed mezi mnou a Connorem. Nemohl jsem si nevšimnout, že se i v rámci těch několika málo centimetrů snaží být blíž ke mně a dál od něj. Uvědomoval jsem si, že s ním nechodím a nic, náš vztah byl čistě kamarádský, občas jen v rámci spolubydlení, ale i tak mě to prostě hřálo. Ten kluk mi totiž nebyl vůbec sympatický. Byl slizký.

Z repráků se linulo nějaké hodně staré retro, načež to Charlie nevydržel, stoupl si a nahnul se dopředu.

„Máte tady vůbec nějakou normální hudbu?" slyšel jsem ho. Přehraboval se asi ve výběru a na nás dva vystrkoval zadek v upnutých riflích. Nemohl jsem si nevšímat, jak mu Connor ty kalhoty v hlavě svlékal, to protože hypnoticky sledoval jeho zadek a čas od času sjel i níž.

„Charlie!" ozval se řidič, přičemž stihl i přidupnout brzdu, takže jsme všichni letěli dopředu, nejvíc potom Charlie, který odpoutaný stál a nakláněl se k nim. „Snažím se tu řídit!"

„Buď hodný kluk a sedni si zase," ozval se Connor a využil záminky, aby se ho mohl dotknout. Držel ho za stehno a tahal zpátky. Když Charlie nereagoval, posunul se dlaní výš. Vřel ve mně vztek, ale mlčel jsem a snažil se zarytě dívat jinam.

„Pokud tu ruku dáš ještě jinam, věř mi, že ti sáhnu na obličej. Pěstí," zavrčel Charlie.

„Ty toho naděláš," zakoulel očima a neodpustil si plácnutí přes jeho zadek, když stehno musel pustit.

Přísahal bych, že pára mi musela jít i ušima. Cítil jsem horkost ve tváři, která ustoupila až když se Charlie nasupeně obrátil a vrazil mu facku.

„Ber to jako varovný výstřel. Příště to bude vážně pěstí."

Byl ledově vážný. Neuměl jsem si ani představit, jak otravné a nechutné to pro něj muselo být, když to zažíval už několik semestrů.

Posadil se zase mezi nás, tentokrát už byl na mně nalepený. A já bych nemohl tvrdit, že jsem si to neužíval.

„Je ti něco?" zeptal se, když si všiml, že jsem červený.

„Někdy je mi v autě špatně," hodil jsem tu nejtrapnější pohotovou výmluvu, která mě napadla.

„Je ti jednadvacet. A je ti špatně v autě," odsekával pomalu. Potom se začal smát, zavrtěl nade mnou hlavou a opřel se.