Chlapci v sukních

XLVII.

„Jsem zklamaný, byly mi slíbeny palačinky!" zanaříkal Charlie teatrálně, když viděl stůl plný vaflí.

„Jsou z celozrnné mouky, bez cukru. Jsem ráda, že máme v domě konečně taky někoho, kdo má zájem o zdravou stravu," obratně oponovala máma.

„V tom případě už zklamaný nejsem. Vypadají báječně. Díky moc."

„Bez cukru?" hlesl jsem. „Jako by mi to nemělo stačit na bytě, už i doma?"

„Pokrok nezastavíš," poplácal mě Charlie po rameni a posadil se.

„Jsem zvědavý, co ti na to řekne Kit," obrátil jsem se na mamku a ta zakoulela očima.

„Je dospělý, pokud bude mít problém, může si ho sám vyřešit. Za předpokladu, že vůbec bude schopný vstát."

„Tvaroh, borůvky, jahody, to já můžu," pochvaloval si Charlie, přičemž nás absolutně ignoroval.

„Měl bys být jako Charlie – vděčný, že ti někdo připraví snídani," pokynula hlavou k Charliemu.

„Já bych byl nesmírně vděčný syn, kdybyste třeba jednoho z nich toužila vyměnit."

„Vždyť jsem ti taky několikrát udělal snídani," zabručel jsem a šťouchl do něj.

„To je pravda," potěšeně se usmál a dal mi pusu na tvář. „Asi byste se divila, ale někdy je fakt pozorné zlatíčko. Snaží se. Vychovala jste ho moc dobře."

„Škoda, že s tím druhým se nedalo nic moc dělat," posteskla si máma napůl v žertu. „Asi dva týdny před Vánocemi přijel s tím, že se mu nejspíš podařilo vytvořit si s nějakou holkou ze školy potomka. Málem mě ranilo při představě, že se v tomhle pořád pubertálním stavu stará o dítě."

„Tak aspoň tohle vám s námi nehrozí," řekl Charlie a odkašlal si, načež jsem se zacítil trochu nesvůj.

„Paradoxně u vás by mě to vůbec nevyděsilo."

„Ale Matt vypadá, že ho představa dětí děsí," bavil se Charlie.

„Sotva zvládám tebe," opáčil jsem kousavě.

„Miluje moje herecké kousky," zazubil se a mávl rukou. „Jinak, kdybyste chtěla, zařídím vám lístky na nějaké své představení. Mohla byste u nás i přespat, klidně i s manželem."

„Jo? V té tvé hromadě oblečení, přes kterou jsem už čtvrt roku neviděl zem?"

„To je organizovaný chaos. A měl jsem v plánu nabídnout tvůj pokoj, abys věděl."

„Ráda bych se na tebe někdy přijela podívat!" nadchla se máma a já jen seděl nad celozrnnou vaflí.

„Pošlu vám po Mattovi, kdy hraju. Mám to doma vypsané. Stačí si říct který, i kdyby byl vyprodaný," usmíval se Charlie na mámu.

„Vyprodaný? Až tak?"

„To víte, amatérskou fázi mám už za sebou. Viď, Matty?"

„Je fakt skvělý herec. Trochu namyšlený, ale to asi ten úspěch," utahoval jsem si z něj. „Sláva má prostě svoji daň."

„Ale ticho! Nejsem namyšlený, jen zdravě sebevědomý!"

„Tak to pak jo," pocukával mi koutek a on na mě vyplázl jazyk.

„Abych ti ho neukousl."

„To bys neudělal. Kdybych nemohl mluvit, unudil by ses k smrti," vítězně se na mě zašklebil.

„Vážně si doooost fandíš," uzemnil jsem ho.

„Počkej doma."

„Nevyhrožuj něčím, co nesplníš."

„Ani nevíš, co bych ti udělal!" rozhořčil se.

„A ty to víš?" pozvedl jsem obočí.

„Eh. Ještě ne. Ale až to zjistím, řeknu ti to!"

„Budu čekat."