Chlapci v sukních

LXX.

V průběhu obřadu ke mně Charlie pořád vysílal všelijaké pohledy a asi pětkrát sotva zastavil slzy, protože jeho takové věci prostě dojímaly. Nevěsta byla krásná, ženich mi přišel trochu slizký, ale nakonec se ukázalo, že to je nejspíš fajn chlap, který akorát neumí udělat dobrý první dojem. Mimo to mezi nimi byl věkový rozdíl, který ještě podtrhával nesympatie, ale rozhodl jsem se nesoudit knihu podle obalu, Charlie by na mě byl hrdý.

Bylo tam poměrně dost lidí, nebo mi to alespoň přišlo. A na hostinu se jich ještě pár přidalo. Charlie mi pořád někoho ukazoval a říkal mi, kdo to je, abych to vzápětí u dalšího jména zapomněl. Byl jsem přehlcený a jak se zvyšovalo množství lidí v mé blízkosti, moje energie se vybíjela. Naopak Charlie zářil čím dál víc, užíval si být mezi hromadou lidí, neustále se s někým zdravit.

Měli jsme dobré jídlo, skvělý dort, zábava se začala rozjíždět poměrně brzy. Byli tam převážně lidé v našem věku, nebo pak ve věku ženicha, starší pak byli jen od rodiny.

„Nemůžu uvěřit, že se fakt vdala," připojila se k nám Beth, alespoň jedna z mála známých a přátelských tváří. „Hádám, že je to tady. Všichni se budou brát, čekat děti a pak tady budu já, navždy v srdci mladá, samotinká samička," prohlásila.

„Kolik jsi toho vypila?" smál se Charlie.

„Moc ne. Je brzo."

„Třeba chytneš tu její kytku, až bude házet. A svět se otočí o tři sta šedesát stupňů," řekl Charlie.

„Víš, že jsi řekl blbost, že jo?" upozornil jsem ho.

„Proč?" nechápal.

„Protože tři sta šedesát je tohle," otočil jsem se na patě dokola. „Myslel jsi sto osmdesát."

„Jo, jo, tohle je důvod, proč já jsem ten hezkej a on ten chytrej," pokyvoval hlavou Charlie směrem k Beth.

„Smůla je, že on vychytal oboje," mrkla na mě a Charlie do ní šťouchl loktem. „A vůbec, ona fakt bude házet kytici?"

„Jo, já vím. Snažil jsem se jí to vymluvit, že tím někomu může ublížit, nebo něco vysklít, ale ona na tom trvala. Že je to zábavná tradice."

„Nejsi nějaký upjatý?" zeptal jsem se Charlieho. „Však je to jenom kytka, co by se mohlo stát? Tím nikoho nezabije."

Charlie s Beth se na sebe podívali a pak se rozesmáli.

„Když jsme byli asi v prváku na střední, Amy se snažila mi hodit klíče, ale vysklila okno. Řekněme, že já jsem stál tady a okno bylo někde tam," ukazoval kamsi mimo.

„Zranila takto už hodně lidí," přidala se Beth. „A neumí ani parkovat. Proto už ji ten její ani nenechá řídit a když už, musí mu slíbit, že bude parkovat jen tam, kde zajede rovně před sebe a taky tak vyjede."

„Takže v podstatě může jezdit jenom do obchoďáků na konci světa, kde bývá půlka parkoviště prázdná."

„Aaaha," pokýval jsem hlavou. „Budu se držet stranou."

„Půjdeš se napít?" zatáhl mě Charlie, jako bych snad neměl mít na výběr.

„Kdo je ten kluk naproti v modrým saku?" zeptal jsem se Charlieho. „Pořád se po tobě dívá," dodal jsem nelibě. Charlie se zmateně podíval a pak si odfrkl.

„To je Clarence. Herec, který si svoji slávu vysouloží," řekl ledově. A jakmile to dořekl, modré sako se začalo přibližovat. Charlie si toho samozřejmě hned všiml, vypil sklenici vína na ex a hned si vzal další. „To bude potřeba."