Chlapci v sukních

VI.

Charlieho představení mělo úspěch, který se rozhodl oslavit dalším konkurzem, na který jsem musel jít s ním. Nebyl vybíravý. Bral skoro všechno, k čemu se dostal. Nejvíc se ale vyžíval v ne zrovna typických rolích.

Podtrhnutím jeho talentu kromě naprosto realistického vžívání se do charakterů byla i skutečnost, že se uměl převléct za kohokoliv, případně i cokoliv, podle potřeby. S make-upem to uměl tak dobře, až jsem jednou přišel domů a myslel si, že si pozval nějakou kamarádku, přitom to byl jen on v kostýmu s velmi přesvědčivým líčením.

Bylo něco odzbrojujícího v tom, jak suverénně vyšel na jeviště před porotu v dámských šatech ještě s parukou a v podpatcích. A potom jemně sametovým hlasem, položeným trochu výš než normálně, promluvil první slova.

„Ať i andělé na nebi zří, že slečna Charlotta již po dnešní noci není pannou!"

Začal jsem se smát, stejně tak všichni ostatní, kteří se přišli podívat, včetně výběrčích.

Podupl si, málem se až zhoupl, když skoro urazil podpatek jedné botě. Naklonil se dopředu, dal si ruku k ústům, jako by měl porotcům něco pošeptat a pak svým hlasem věrně napodobujícím všechny drbny na světě pokračoval.

„Děvka to je!"

Zezadu z publika sklidil aplaus. Potom bylo vidět, že zvážněl.

„Teď už vážně. Jsem Charlie Leroy a přišel jsem si pro roli Lotty. Ale jaksi mi tu chybí protějšek."

„Jsem tu, jsem tu..." zadýchaně se ozval hlas kousek od něj náležící nějakému muži.

„Oh," podíval se pohrdavě Charlie. „Když se na vás tak dívám, mladý pane, dochvilnost, či upravenost asi nebude vaše přízvisko."

Znovu se hraně odklonil na porotce a povídal: „Podle něj nemůžete soudit můj talent, správně?"

„Nebojte, slečno, budeme naprosto objektivní," ujistit jej jeden z porotců. Bylo slyšet, že se mu líbí.

„Váš text, pane," podal druhému chlapci papír do ruky, přičemž před ním udělal malé pukrle.

Chudák nově příchozí byl z toho zmatený, snad ani netušil, že Charlie je vlastně muž.

Sehráli tam hezké divadýlko, člověk by až věřil, že mezi nimi je opravdová chemie. Až nás všechny mrzelo, když porotci show zastavili, že jim stačilo a rozhodně se brzy ozvou. Měli další uchazeče, ale já si byl jistý, že Charlieho nemohla žádná holka překonat, i když to byla, no...opravdová holka.

Chlapec vedle něj poděkoval, už chtěl odcházet.

„Ale kampak, drahý, bez své milované?" zastavil ho Charlie.

„Někam, kde od tebe budu mít klid!" chytl se hned.

„Když já bych měla malinkaté tajemství..."

„Řekl bych, že všichni hoříme touhou jej znát."

„Inu dobrá. Když přede všemi," pokrčil ramenem. „Asi bys měl vědět, že..."

„Že?"

„Že slečna Charlotta je vlastně muž!"

Charlie si stáhl paruku. Druhý kluk byl na moment zaskočený, stejně jako pár lidí v hledišti, kteří přišli později.

„Bravo," začal se ten druhý smát a zatleskal mu. Potom si podali ruce a už vážně opustili pódium.

„Doufám, že to nebude problém, pokud by nás vybrali," slyšel jsem jen, jak už se normálně baví.

„Jsem herec, musím být profesionál. Chlapečka jako ty zvládnu kdykoliv, slečno Charlotto, neboj."