Chlapci v sukních

XXI.

„Půjčíš mi propisku? Potřebuju do školy a nemám ani jednu."

„Co jsme se seznámili, půjčil jsem ti jich jedenáct. Teď mám jednu a tu potřebuju."

„Ty počítáš, co mi půjčuješ?" zhrozil se Charlie. „Tak to ti dlužím tak deset kilo kakaa. A já jsem taaaak chudý. Vážně nemáš propisku navíc?"

„Ne, vážně nemám. Budeš si muset nějakou koupit, nebo ji ukradnout někomu jinému."

„Ani když se s tebou pomazlím?" zkoušel to.

„Tak teď jsi šel hodně pod cenu," smál jsem se.

„Ani ne, když si představím, jak moc se mi nechce někam do papírnictví. No tak," objal mě kolem krku. Dal mi pusu na tvář a držel mě.

„Pomazlím se s tebou rád. Ale propisku si musíš sehnat jinde."

Pevně jsem si ho chytil kolem pasu a přitáhl na sebe. Našel jsem jeho rty. Moc rád jsem ho líbal. S ním to bylo tak hrozně intimní a vášnivé. Hladil jsem ho po zádech, nejen přes triko a on chvílemi spokojeně vydechoval.

„Za tři hodiny píšu zkoušku," řekl.

„To je spousta času."

„Když si ještě musím koupit propisku..." odtáhl se a dělal, že přemýšlí.

„No, to je pravda. Tak toho necháme a můžeš si ji jít koupit."

„Myslím, že to bude jinak," usmál se vypočítavě.

„K propisce ti to ale stejně nepomůže."

„Jsi na mě zlý," zamrčel a našpulil rty.

„Neměl jsi jich jedenáct ztratit."

„Jsi lakomý!"

„Já? Ty jsi vyžírka!"

„Ale sexy vyžírka!"

„To ano. Ale to na tom nic nemění," bránil jsem se.

„Mýlíš se, to mění hrozně moc."

„Vážně?" pozvedl jsem obočí a už jsem se nadechoval, abych spustil něco dalšího, když v tom mi sedl přímo na klín a otřel se o mě.

„Uh, tedy... Něco to asi mění, ale rozhodně ne to, že... Charlie, no tak!"

„No tak co? Nemůžeš říct, že se ti to nelíbí," smál se. „Když jasně cítím něco jiného."

„Jsi manipulativní bastard," počastoval jsem ho a on přikyvoval.

„Jsem, ale tobě. Se. To. Tak. Moc. Líbí," usekával s každým pohybem pánve.

Cítil jsem nutkavou potřebu ho svléknout, ale sotva jsem popadl lem jeho trika, chytil mi ruce a zavrtěl hlavou.

„Ale–"

„Já sám," zavelel.

Pomalu odhaloval svoje tělo, centimetr po centimetru. Vzal jsem ho za boky a vychutnával si pohled na jeho štíhlé tělo.

Bylo na něm vidět, že je několikrát do týdne v pohybu a to nejen ve škole. I přes to, že rozhodně nebyl nějakým velkým kusem chlapa, měl velmi pevnou postavu, všude na něm se rýsovaly svaly, na rukou mu sem tam vyskočila nějaká žíla. Dala by se na něm učit anatomie.

Odhodil triko na zem a s úsměvem se díval, jak si ho prohlížím.

„Chceš vidět víc?"

Nebyl jsem připravený vidět víc. Sotva jsem zpracovával to, co bylo zrovna přede mnou. Neodolal jsem a vyjel mu rukama nahoru po těle.

„Nevím," vypadlo ze mě. Zmateně se na mě podíval, trochu znejistěl.

„A můžu to vyřešit za tebe?" pohladil mě po tváři, jeho boky na mně kroužily a já přikývl.

Postavil se před mě, rozepnul si kalhoty a pomalu si je stáhl dolů.