Chlapci v sukních

LXXXII.

Rozhodl jsem se Charlieho překvapit tím, že za ním přijdu na zkoušku, protože v práci jsem skončil výjimečně dřív. Těšil jsem se, že ho dost možná uvidím chvíli něco zkoušet. Poměrně dlouho jsem nestihl žádné jeho představení, což bylo hlavně tím, že jsem častěji pracoval, když skončila škola a práce byla v něčem časově náročnější.

Když jsem přišel, zrovna se Charlie o něčem bavil s nějakým kolegou a už z dálky jsem viděl, jak zuřivě gestikuluje, to byl jeho styl. Rozhodl jsem se počkat, než skončí, abych pak mohl zaujmout jeho pozornost já.

„Přišel sis ho pohlídat?" ozvalo se mi za zády. Trochu jsem sebou trhl, protože jsem se lekl.

„Nemám potřebu ho hlídat," odsekl jsem Connorovi trochu podrážděněji, než jsem sám chtěl. „Nejsem jeho matka," dodal jsem suše.

„Hm," povzdechl jen a chvíli mezi námi bylo ticho.

„Co máš za problém?" zeptal jsem se na rovinu.

„Mám málo volna, to je celkem nepříjemné," odpověděl brunet kousavě.

„Myslím se mnou a Charliem."

„Já vím. Ale jo, mám problém s tím, že mám málo volna, a ještě i tak jdu pomáhat někomu, kdo mi zlomil srdce a producíruje se přede mnou s někým, kdo nemá možnost ocenit žádný jeho potenciál," vysvětloval Connor. Zněl klidně, ale velmi se na mě škaredil.

„Možná ses ho neměl tolik snažit ovládat," odvětil jsem.

„Tohle ti řekl?" pozdvihl obočí Connor a vypadal pobaveně, takovým tím ironický způsobem.

„Jo. Taky bych nechtěl být s někým, kdo ze mě chce dělat něco, co nejsem," ignoroval jsem jeho snahu vyvrátit mi Charlieho tvrzení.

„My jsme se rozešli s tím, že mi Charlie řekl, že se potřebuje sám najít, postavit sám ze sebe, objevit, co v životě chce a nemám pocit, že bych mu v čemkoliv z toho bránil. Vždycky jsem ho podporoval v tom, co chce dělat. Proč bych taky, mimo jiný, byl tedy dneska tady?" položil řečnickou otázku. „Někdy jsem s ním možná v něčem nesouhlasil a snažil mu vtlouct trochu rozumu do hlavy, ale nikdy to nebylo nijak ultimátní. Pak ale řekl, že potřebuje být sám, aby všechno tohle, kým je, teda zjistil, což jsem respektoval. Jenže co se stalo? O pár týdnů později ses k němu nastěhoval ty a pak jste spolu začali chodit. Celkem by mě zajímalo, jestli za těch pět minut, co byl sám, na to teda přišel," dořekl trpce Connor. „Já jsem ho vždycky miloval, od prvního setkání."

„Tak to asi vnímal jinak. Nevidím důvod, proč by mi v tomhle lhal," pokrčil jsem ramenem.

„Nebo jsem ho jenom prostě přestal bavit a tohle byl rádoby legitimní důvod, proč se se mnou rozejít. Charlie nikdy u ničeho nevydrží takhle dlouho, pokud to není hraní. Třeba ho taky za chvíli omrzíš a budeme singl oba."

„To mi nepřijde jako Charlie, kterého znám," odporoval jsem, ale asi bylo vidět, že mě Connor v něčem nalomil.

„Jo," ušklíbl se jízlivě. „A znáš vůbec reálnýho Charlieho? Protože posledně, když jsem se snažil přijít na to, jestli ho vůbec někdo opravdu zná, tak mi došlo, že vlastně ne. Však se na něho podívej. On se jednoho dne probudí a bude zas někým jiným. Někým, koho už nepoznáš."

„Matty!" vytrhl nás z hovoru Charlie, který hopsal směrem k nám. „Myslel jsem, že budeš v práci."

„Skončil jsem dřív, tak jsem se rozhodl, že tě překvapím," usmál jsem se na něj a nechal si dát pusu na tvář.

„Škoda, že už jsme dneska skončili, ale bylo to kratší, než jsem čekal. To je tím, že jsem extra šikovný," pochválil se Charlie pohotově. „Díky za pomoc, Connore," obrátil se na kamaráda.

„Nebudu vás už rušit," spráskl ruce brunet a po rozloučení se odešel.

„Už se těším domů. Potřebuju trochu oddech. Co takhle Netflix a klid?"