Chlapci v sukních

XXIX.

Nervózně jsem přešlapoval v drogérii před výběrem lubrikačních gelů. Rozhodl jsem se Charlieho překvapit. Nic extra, žádné svíčky a růže, ale prostě jen počkat na vhodnou chvíli a odhodlat se. Sem tam mi dával dost nevybíravě najevo, že chce, až jsem si řekl, že to přeci zvládnu. Být trémistou bylo prokletí. Ale s ním jsem se cítil dobře. Tak proč to nezkusit?

„Jsi tak náročný, nebo jen nevíš?"

„Eh, pardon?" zmateně jsem se otočil za cizím hlasem.

„Koukáš tu do nich už snad pět minut. Na panice vypadáš staře. Ale i mezi gayi se přeci musí najít někdo, kdo nejde hned s každým," povídal kluk. „Jsem George, jen tak na okraj."

„Mezi gayi?"

„No, promiň. Snad ses neurazil. Působíš tak na mě. Asi ten pověstný radar. Můžu ti pomoct s výběrem, příteli beze jména?"

„Jsem Matt. A... Uhm, to je dobré, já jen... Jsem dnes nějaký zpomalený nebo co," zamluvil jsem to.

„Já mám rád tento," vzal lavičku do ruky a hodil mi ji. „Můžeš ho taky zkusit. Takže, předpokládám, že to není jen pro tebe," začal rozhovor.

„Předpokládáš správně," odpověděl jsem mu bez většího zájmu.

„To je jasné, takový pěkný kluk. Ale škoda pro nás ostatní," usmál se provokativně.

„No, neříkám, že nejsem na kluky, ale můj momentální je první, který se mi fakt líbil. Jinak jsem byl spíš s holkama, takže nevím, jestli by to stejně jindy vyšlo," pokrčil jsem ramenem.

„Promiň, nechtěl jsem vyznít nějak...blbě," omlouval se hned. „Jen říkám. Tak hezkých kluků rozhodně není nadbytek."

„Díky?" spíš jsem se zeptal.

„Ano, byl to kompliment," bavil se a najednou působil daleko uvolněněji. „A ne, nečekám, že mi nějaký pošleš zpátky, i když dnes vypadám zatraceně dobře," máchl rukou.

„Promiň, já jen... V tomhle jsem dost neohrabaný a zvlášť mezi muži a tak... Jasně, že vypadáš dobře, uhm... Tahle barva je... Teď by se mi fakt hodilo tu mít Charlieho," nervózně jsem zasmál.

„Takže tvůj přítel je Charlie," už mě pomalu doprovázel u pokladny.

„Jo, přesně tak."

„A co ten tvůj Charlie dělá?"

„Je herec," odpověděl jsem suše. „Budu platit kartou."

„Herec. Ty jsi sbalil Charlieho Leroye?" nevěřícně na mě koukal.

„Jop. Sám nevím jak."

„Gratuluju. Slyšel jsem, že je naprosto nedostupný. A vlastně jsem si to jednou sám zkusil. Dost mu to stouplo do hlavy, tedy jestli takový nebyl. Ale to ho samozřejmě nesoudím, to vůbec. Jen co jsem si tak všiml. Charlie je legenda mezi místními gayi," uzavřel to.

„Dobré vědět," zamumlal jsem. „Aspoň že se o něm neříkají horší věci."

„Kdysi se o něm říkalo, že je děvka, asi to vypustil nějaký zhrzený teplouš, kterému Charlie nedal. Ale potom všichni odpozorovali, že on se vážně nenechá a místo toho je to pan nedostupný, před kterým se všichni gayové klaní a přejí si, aby se na ně vůbec usmál z pěti kilometrů."

„To je trochu znepokojivé. To abych se bál. Ale ne, dělám si srandu. On je extrémně věrný," culil jsem se spokojeně.

„Přeju ti to. Vyhrál jsi jackpot," poplácal mě uznale po rameni.

„Nerad bych trhal tuto konverzaci, protože jestli mám jít svým směrem, bude to asi na druhou stranu, ale pokud bys chtěl zajít třeba na kávu...?"

„A tak, proč ne? Pokud vynecháš všechny poznámky na můj vzhled a snahu mě sbalit. Já jsem taky příšerně věrný," dělal jsem si z něj srandu.

„Slibuju. Ale pomlouvat Charlieho můžeme."