Chlapci v sukních

XXXIII.

Pozoroval jsem Charlieho, jak nadšeně očichává svíčky. Občas mi nějakou strčil pod nos, až mi ho málem rozbil oním sklem, ve kterém byl napěchovaný barevný vosk.

„Jahodová. Mám rád jahody. I jablka. A taky vanilku, miluju vanilku!"

„Podívej, tyhle mají vonět po sušenkách," vzal jsem jednu.

„Z toho bych měl hlad. Ale dej to sem," vyškubl mi ji z ruky a přivoněl si.

„Ikea je dvě hodiny cesty a my jsme tu proto, abychom si koupili pět svíček."

„Důvod číslo tři tisíce sto dvacet pět, proč milovat Charlieho," utrousil, zatímco střídavě čichal k červené a hnědé svíčce.

„Blbé je, že nevím, jestli sis to číslo vymyslel, nebo to vážně počítáš."

„Nebuď zlý," naoko pohoršeně se na mě podíval a dal mi ty do ruky další sklenici.

„A ty nebuď narcis," vyplázl jsem na něj jazyk.

„No dovol. Já nemůžu za to, jak jsem skvělý. Jsem se tak narodil."

„Jistě. Nechceš se posunout dál?"

„Nejsem připravený se brát," prohodil do vzduchu, zatímco si prohlížel okolní předměty.

„Až si tě budu chtít vzít a riskovat tak to, že mi během pár dní zešediví všechny vlasy, budeš první, kdo se to dozví, neboj," ujistil jsem ho.

„Mám na tebe vážně špatný vliv," zavrtěl hlavou zkroušeně.

„Musím souhlasit," chytl jsem se tvrzení.

„Koupíme si nové křeslo?" změnil téma pohotově.

„Křeslo?" nechápal jsem. Netušil jsem, na co by mu u nás v bytě bylo.

„No jasně," přikyvoval. „Královská zadnice potřebuje svůj trůn," poplácal se po zadku.

„Královsky velká?" nemohl jsem si odpustit.

„Jak se opovažuješ?!" vybuchl na mě. „Můj zadek je perfektní velikosti i tvaru!"

„A zase narcisíš!"

„Hele, prosím tě, že jo mám zadek akorát? Že je skvělý?" oslovil nějakou cizí holku, co šla proti nám. Ladně se k ní otočil zády.

Překvapení u děvčete zmizelo stejně rychle jako přišlo. Nakonec jen přitakala a se strohým „jasně" se radši vzdálila.

„Vidíš? Takhle se to dělá. Radši bych měl chodit s ní než s tebou," zakoulel očima.

„Škoda, že nemá penis, hm?"

„Pokud na mě budeš zlý, nebude brzy jediná!" vyhrožoval planě.

„Máš můj penis až příliš rád na to, abys mu ublížil," hrál jsem jeho hru. Lidi kolem nás se pohoršeně otáčeli.

„A nebo si můžu najít jiný penis," argumentoval.

„Jenže víš, že jiný penis tě nebude milovat ani zdaleka jako tenhle."

„To je citové vydírání," konstatoval.

„Ale pravdivé," oponoval jsem. „A navíc je to gentleman."

„Jasně, to je pravda. Vždy vstane a sundá „čepičku", viď?" udělal rukama uvozovky a zasmál se.

„Přesně," kýval jsem. „Je vychovaný, stejně jako já."

„Jaký pán, takový penis," prohlásil Charlie a nedaleko stojící matka zakryla své malé dceři uši.

„Kroť se, jsou tu děti!" okřikl jsem ho šeptem.

„Já tušil, že jsi mi o svém věku lhal! Nikdy jsem neviděl tvoji občanku, když nad tím tak přemýšlím."

„To protože na ní vypadám jako idiot."

„Zlato, viděl jsem tě i v šest ráno po probuzení, horší to být nemůže."

„Ty taky nevypadáš po ránu jako z plakátu," vrátil jsem mu to kousavě.

„To není pravda. Minimálně mi nestojí každý vlas jiným směrem."

„Jo, to by sis přál, chlapče," smál jsem se.

„Drzoune, tss," zasyčel na mě.

„No co, stává se ze mě Charlie. Však je super být Charlie."

„Tak na tomhle se asi shodneme!"