Chlapci v sukních

XLIII.

„Víš, to je fakt na nic kupovat dárek někomu, koho vlastně neznáš," brblal Charlie. „Bude se jí to líbit? Hodí mi to na hlavu? Zažene mě s tím, že všichni teplí jsou na nic?"

„Charlie!" smál jsem se.

„No a co. Tak jsem nervózní. Když mě Connor–"

„Ehm," odkašlal jsem si podrážděně.

„Nic. Máš pravdu," zastavil se.

„Ne, dořekni to."

„Když mě Connor představoval rodičům, donesl jsem jim víno. Prostě takovou univerzální pozornost, chápeš. Ten vůl mi ale neřekl, že jeho rodiče abstinují. I když pochybuju, že to vůbec věděl. Když se to netýká jeho, tak jako by to snad ani nebylo."

„Jo. No, neboj. Mamka to stejně nedá najevo, když se jí to nebude líbit. Ona je dost... Prostě v pohodě."

„No, tak když jim ani nevadí, že máš teď kluka," dal mi pusu na tvář.

„Uhm. Pravda je tak trochu taková, že jsem se možná ani nezmínil, že jsi ten Charlie..." řekl jsem opatrně.

„Matthew!"

„Já vím, já vím! Promiň. Nějak jsem s nimi moc nemluvil. A taky, nechtěl jsem na to možná být sám? Já nevím? Co když mě vykážou z domu?"

„Říkal jsi, že tvoje rodina je v pohodě!" rozmáchl se.

„No, já si to myslím, ale nevím, co by na tohle mohli říct. Upřímně, já mám z toho trochu strach."

„Tak proč tohle vůbec děláme?"

„Protože... Prostě, jo."

„Protože proč?" dotíral.

„Protože s tebou chci prostě zůstat dlouho. Jako fakt dlouho. A pokud se to mají stejně dozvědět, tak radši dřív než později," vyhrkl jsem ze sebe. Trochu jsem zčervenal. Charlie se zastavil na místě a dal si ruce v bok.

„Tohle je napůl sladký a napůl šílený."

„Jo, taky někdy nechápu, že s tebou chci zůstat," opáčil jsem.

„Ty bastarde," zasyčel na mě pobaveně.

„Děvko."

„Couro."

„Říká ten, co chodil dobrovolně s Connorem."

„Trefa do černýho. Ale ten aspoň všem oznámil, že je teplej jak kamna a až pak mě přišel představit."

„Jenže já nejsem teplej jak kamna. Tedy, asi. Nevím, co jsem. Prostě jsem s tebou. Dá se to vůbec počítat, když ty jsi v podstatě skoro holka?"

„Zmlkni," smál se mi. „Vyoutuješ se ale sám. Do toho já se míchat nechci. Jen tam budu stát a příjemně se usmívat. Jak to mám nacvičené ze školy."

„Čekal jsem větší podporu!"

„Čekal jsi zle. Nemůžu to udělat za tebe."

„Ne za mě. Se mnou. Chápeš, jako pár. V dobrým i ve zlým."

„To bychom museli být manželé," upozornil mě.

„Však jednou budeme. Tedy, třeba. Dnes se z tebe cítím fakt nepříjemně," zavrčel jsem, když jsem viděl, jak zase nasazoval úsměv.

„Aww," propustil půlkou úst. „Takže ty by sis mě i vzal?"

„Nevím? Tohle nemůžeme řešit po pár měsících, prosím tě. Jsme mladí."

„Zrovna jsi snědl romantiku, Grinchi."

„Už jsme tu. Tady ten dům napravo," ukázal jsem do strany.

„Fajn. Jak vypadám?"

„Jako ten Charlie."

„Výborně. Takže dost sexy," potěšeně se začal prohlížet. Nervózně jsem zazvonil, klíče jsem ve stresu zapomněl na bytě. Chvíli se nic nedělo, potom otevřel táta.

„Matte! Dobře, že jsi doma!"

„Dobrý den," pozdravil Charlie, ale jakoby se to ztratilo.

„Ahoj tati," ozval jsem se nejspíš trochu přidušeně, když mě drtil jednou rukou. Pak mě pustil a díval se na přítele. Charlie mi nenápadně vsunul ruku do mojí.

„Neměl jsi přivést svoji –"

„Uhm, tohle je Charlie, tati!" vypadlo ze mě, než to stihl doříct.

„Oh, tohle je trapné," slyšel jsem Charlieho, když se tátův překvapený výraz obrátil na mámu, která přiletěla asi hned, jakmile jí došlo, že někdo přišel.