Chlapci v sukních

XXII.

„Nechceš jet na výlet?" překvapil mě ráno Charlie v kuchyni.

„Taky ti přeju dobré ráno, vyspal jsem se hezky."

„Na to jsem se neptal."

„Všiml jsem si. A kam bys chtěl jet?" vyzvídal jsem.

„To nevím."

„Tak proč se mě ptáš?"

„Protože ty jsi bystrý student a něco bys vymyslel."

„Možná až mi přijdou peníze z práce. Protože momentálně si můžu dovolit tak dvě krabice kakaa a rohlík, určitě ne výlet."

„Je mi tě až líto," smál se.

„Vidím. A nemůžu se zbavit pocitu, že na tom máš taky svůj podíl," zamračil jsem se na něj a on vyskočil na linku.

„Dobře. Uznávám. Možná jsem ti toho snědl trochu víc, než jsem musel a možná se mi trochu líbilo, když jsi mě pozval několikrát na rande. Fajn, fajn, líbilo se mi to hodně. Rád se nechám rozmazlovat, to víš, princezna," mávl rukou kousek před mým obličejem, takže mi ukázal tmavě fialové nehty. To bylo asi jeho nejteplejší gesto vůbec. „Takže jsem se rozhodl, že jakmile dostanu nějaký honorář za tu hru, kde teď hraju, pozvu tě na výlet. Nohy mi můžeš líbat později."

„Nebudu ti líbat nohy."

„Ale já vím, že bys chtěl," pohladil mě po tváři.

„No, upřímně, ani ne. Takže tě beru za slovo."

„Ale musíš se přijít podívat. Ještě jsi mě neviděl hrát tohle."

„Jo, možná je to protože tě nechci vidět, jak se líbáš s jiným klukem," zamumlal jsem. „A navíc jsem ti zrovna řekl, že nemám peníze."

„Ale máš tu moji kartičku od Vánoc, ty hlupáčku. A je to jen hra, kdybych nemusel, rozhodně bych ho nelíbal... Tedy, kdybychom spolu nebyli my dva, tak klidně jo. Ale takhle ne. Čestný herecký," sluníčkově se na mě usmál.

„Tak...kdy?"

„Pozítří. Jako oslava ukončení mých zkoušek."

„Dobře. Půjdu s tebou. Ale budu sedět nejdál v první řadě, abych viděl, jak hrozně se ti nelíbí, že líbáš toho blbečka," kladl jsem si podmínky.

„Můžeš klidně do zákulisí," mrkl na mě. „Kakao?"

„Dělám si čaj," odpálkoval jsem ho.

„Proboha. To jsi až tak chudý?" vykulil na mě oči.

„Ano, zpytuj svědomí," přikývl jsem vážně.

„No, vážně se mě to dost dotklo. To bych tě dnes měl pozvat i na snídani. Co říkáš? Ty, já, smažená vejce... Nebo něco sladkého a potom... A nebo předtím."

„Celkem bych si dal něco sladkého. Tak půjdeme?" rozzářily se mi oči.

Charlie pokýval hlavou, nechal si dát pusu na tvář. Chtěl se mě chytit a seskočit zas dolů, ale byl jsem na něj příliš rychlý, takže málem spadl.

„Zmrzačit mě pro jídlo?! To je spíš moje parketa!" houkl po mně, než jsem mu zmizel v koupelně.

Když jsem vycházel ven, překvapil mě další větou, kterou ze sebe náhodně vypustil.

„Myslím, že bychom spolu měli spát," pronesl jen tak.

„Jakože...?" nebyl jsem si jistý, na které spaní narážel, ani jedno prozatím neproběhlo.

„Jakože by se moje maličkost nastěhovala do tvé postele a ráno by se vedle tebe probudila. A tak."

„Oh, no. Proč ne já do tvé?"

„Tvoje je super. Je mi u tebe příjemně."

„Dobře. Tak to zkusíme."

„Já hrozně chci poznat pocit, jaké to je probouzet se vedle přítele."

„Dobře, Charlie. Můžeš spát u mě."

„A pozorovat tě ve spánku," usmíval se rozpustile.

„Ano, to je trochu..."

„A nakreslit ti kníra."

„Začínáš mě zlobit."

„Byl bys radši Hitler, nebo Dalí?"

„Já ti to spaní zruším."