Šikanátor, aneb proč hořký život neosladit nevinnou legrací?

prdel

„Nechápu, co ti na tom zas tak vadí."

„Co asi? Tobě to nedochází? Zrovna tobě ne?" zahodil jsem slušnost a otevřeně upozornil na jeho hloupé smýšlení. On zamumlal něco o tom, že mluvím v metaforách.

„Jak moc příjemný je asi tobě, když se po tobě tady všichni vozí?" vydoloval jsem ze sebe a bylo slyšet, že se potýkám se zatuhlou matkou. „Pak jdeš do školy a děláš ostatním to samý a myslíš si, že ti to pomůže najít ego, nebo co."

„To není pravda," bránil se chabě. Ani nezněl, že by sám sobě věřil. Něco mu upadlo a málem mi to urvalo ušní bubínky.

„Mysli si co chceš, ale pozítří si tam jeď sám," vybodl jsem se na argumentování. Stejně bych strávil mnohem radši celý den jen se Šimonem. Ten je aspoň pořád stejný.

„Tak fajn," ostře ukončil konverzaci a dál jsme se nebavili. Moc dlouho jsem se tím v mysli nezabýval, myslel jsem spíš na to, co dostanu k večeři a proč to vedro v garážích doopravdy připomíná výheň. Očekával jsem, že s posledním šroubem budu propuštěn domů. Když jsem tedy práci dokonal, obešel jsem vozidlo a zastavil u Tadeáše.

„Můžu jít?" zeptal jsem se a teprve, když se mi místo do očí podíval na hruď, mi došlo, že jsem si triko sundal zcela automaticky.

„Hm, můžeš. Já už taky budu. Chceš hodit? Jsme rychle hotoví, auto odevzdávám až asi za hodinu, takže klidně můž–"

„Nemusíš mě vždycky házet autem, kór ne, jestli to děláš jenom ze zdvořilosti," zarazil jsem ho, „je to docela divný, když se chováš chvíli normálně a chvíli jako kokot." Obešel jsem ho a shodil ze sebe zapařené montérky.

„Nedělám to ze zdvořilosti," vyhrkl, ale bylo vidět, že vůbec nechápe, kde se ve mně bere tolik drzosti.

„Tak proč?" otočil jsem se na něj a s ironickým úsměvem ukázal dlaně vzhůru. Byl z těch mých odhadů o fungování jeho primitivního mozečku celý paf, ale dělal, co mohl, aby to zamaskoval.

„Myslel jsem, že oceníš, když uvidíš nějakej výsledek práce," odůvodnil své jednání – ke všemu byl jeden důvod: já, bažící po výsledcích své těžce nadřené práce. Nenech se vysmát.

Už jsem se mezitím soukal do džín.

„Chceš, abych viděl výsledky, abys mě donutil ti pomoct znova? Směšný," uchechtl jsem se.

„Ne," ztrácel se mnou trpělivost, „protože je to prostě hezký."

„Že seš jako milej," došel jsem si pro lahev a uklidil si ji do tašky, „to je skvělý no. A pak přijdu do školy a všechno, co udělám, je hrooozně vtipný."

„Ne, prostě-"

„Není to snad vtipný? Nesměješ se taky? Nepřipadá ti třeba srandovní, jak blbě vypadám, když mám špagety po celým tácu a na židli?" nedal jsem mu pokoj. Tolikrát jsem mu tohle všechno už chtěl vpálit přímo do ksichtu! A nejen jemu! Přišla ta správná chvíle a já ji nehodlal promrhat, ať už jsme spolu byli zadobře, nebo ne. Jen ať se zkusí bránit!

„Nevím," přiznal dotčeně, „bereš si to hrozně osobně..."

„A jak si to mám asi brát? Mám tě donutit strčit ruku do záchoda, abys viděl, jak moc osobní to je?" přikládal jsem do ohně. Něco mě na tom bavilo. Vidět ho takhle, když si neví rady.

„Jenom ti nabízím, že tě svezu, proč seš na mě tak hnusnej?" rozhozeně mi uhnul, když jsem mířil k východu. Ještě jsem se ale zastavil.

„Já jenom nastoupil do školy a zastal se slabšího, kdo je tady na koho hnusnej?" zasmál jsem se afektovaně.

„Dobře, něco asi bylo přes čáru," uznal provinile, ale stále se snažil si zachovat pocit, že má vše pod kontrolou. „Tak mě nech ti to vynahradit."

„Na to už je trochu pozdě, nemyslíš?" zašklebil jsem se a zmizel dřív, než stačil cokoliv odpovědět. Jakmile jsem za sebou zavřel, slyšel jsem, že do nich naletělo něco kovového. Uchechtl jsem se. Asi nebyl zrovna zvyklý na nějaké konfrontace.

Pár zastávek autobusu před mým domovem se silnicí kolem nás prohnalo auto šíleně rychle. Předjelo autobus, čímž si vysloužilo zatroubení a nejednu nadávku z úst pana řidiče. Nepoznal jsem, jestli to náhodou byl nebo nebyl Tadeáš, skoro jsem vozidlo přes hlavy cestujících neviděl. To málo, co jsem spatřil, rozhodně nebylo nic, na co jsem dosud narazil v garážích. Bylo by ale vtipné, kdyby to byl on, a nedivil bych se tomu ani na vteřinu.