Šikanátor, aneb proč hořký život neosladit nevinnou legrací?

Já jeho taky.

Líbali jsme se stejně dravě jako poprvé, ne-li víc! Jeho svalnaté paže mě hned po zamknutí dveří od pokoje začaly chtivě svlékat, jako by jim nestačilo zkoumat moji pokožku pod látkou. Tadeášovo oblečení letělo k rohu místnosti hned nato a já se octl na posteli, opřený o ruce u jeho hlavy. Sklonil jsem se k němu, abych znovu a znovu bez přestání ochutnával jeho opuchlé rty. Jednu ruku jsem nechal v jeho vlasech, druhou jsem přejel po jeho hrudi, k rameni a od něj až ke konečkům jeho prstů. Propletl jsem je se svými a navázal na svou práci na jeho krku. Zakláněl hlavu a odměňoval mě slastnými výdechy a tichými slovy lásky.

Volnou rukou jsem v jednu chvíli stáhl jeho boxerky níž a s tlukoucím srdcem se zadíval na jeho tetování. Všechno na něm bylo tak sexy! On se stejným směrem podíval jen krátce, než chytil můj obličej a donutil mě věnovat pozornost jeho rtům a jazyku. Nahnul jsem se k němu, až jsem na stehně ucítil jeho vzrušení. Na zanedbatelný okamžik se naše rty odlepily, když mu ujel nekontrolovatelný vzdech. Přitiskl jsem se na něj o to víc. Nebyl sám, kdo měl v trenkách poněkud těsno...

.

„Tobě se ta kérka celkem líbí, ne?" promluvil Tadeáš do ticha s letmým úsměvem na tváři. Ležel jsem na něm a unaveně si pohrával s jeho černými prameny. Byli jsme oba nazí, zakrytí jen peřinou, abychom neprochladli. Tak blízko jsem k Šimonovi opravdu nikdy neměl.

„Jo, dá se říct, že je možná trochu sexy," zamumlal jsem do velkého hrudníku, na kterém se odpočívalo naprosto skvěle.

„Možná trochu," zopakoval po mně se smíchem a mně se líbilo, jak při tom zněl. Hladil mě po zádech podél páteře a párkrát si pro svou vlastní radost prodloužil cestu až na mé pozadí.

„Odvezu tě domů, aby o tebe vaši neměli starost," zabrblal a já se malinko zapřel na jeho hrudi, která s tím neměla nejmenší problém. Nahnul jsem se a políbil ho jemně na spodní ret.

„Děkuju," vyslovil jsem polohlasem, když jsem znovu ulehl na jeho tělo, „taky mi pak napiš, až přijedeš domů." On se zamyšleně uchechtl.

„To je hezký, to mi ještě nikdo nikdy neřekl," objal mě a vložil mi pusu do vlasů. Ještě půl hodiny jsme odpočívali, než bylo načase se vrátit domů.

„Měl by ses už oholit," poradil mi, když jsme vylezli z auta a já se o ně opřel, odmítaje se rozloučit rychleji. Zastrčil ruce do kapes a hleděl na mě. Stál jen malý kousek přede mnou.

„Ještě nepotřebuju," usmál jsem se, protože jsem tušil, že to neříká jen tak. Rozhodně to nemyslel vážně. Zrovna on by na to právo stejně neměl.

„Ale jo, dívej," přiložil mi dlaň na tvář a já opravdu ucítil, že mu kůže drhne o tvrdé chloupky. Tak proto, pomyslel jsem si, chtěl se mě nenápadně ještě naposledy dotknout. Ani zbla mi nevadilo, že jsem se hlavou opíral o jeden nebo dva mozoly. Ostatně, zrovna tak jsem se opíral o skvělé fáro, které na nich také mělo svůj podíl.

„Víš, jak jsem se ptal na ty jiskry v očích?" zamumlal jsem do ticha a on, místo aby už ruku nechal spadnout ke svému tělu, přiložil mi z druhé strany obličeje i druhou.

„Hm?"

„Byly tam už od začátku, ve tvých očích," prozradil jsem a jeho nemizející úsměv se ještě o něco prohloubil.

„Miluju tě," zašeptal a naklonil se, aby se se mnou rozloučil něžným polibkem, načež se na mě usmál a v očích se mu vytvořil malý ohňostroj, „a ode dneška seš můj kluk."

„A ty můj," pohladil jsem ho po vlasech. V tu chvíli můj život nemohl být ucelenější.