Esha vešla hlavním vchodem do ztichlé a potemnělé Loutkárny. Měla půl hodiny čas, než se budova probudí k životu. Ovšem na tom ji nesešlo. Nesešlo ji ani na dokumentech, které třímala v rukou a ani na dvou hlídacích psech, kteří ji měli dnes na starosti.
Dnes v noci měla svou první misi od doby, kdy ji Moirat chytil při pokusu o útěk a celý život se jí otočil vzhůru nohama. Snažila se nemyslet na albína, kterého milovala tak moc, že jí vykrvácelo srdce, když ho musela poslat pryč z města, aby přežil. Přísahala by, že místo krve jí útrobami protýká jen nějaká neurčitá tekutina, neschopna něco cítit. Ovšem ten pocit se změnil, když před dvěma měsíci porodila.
Ano, s Ateenem čekala dítě. Možná to byl jediný důvod, proč jí Moirat za její zradu nezabil na místě. Ten a fakt, že byla ta Hbitá. Dokud to šlo, stále trénovala své schopnosti a dovednosti. Jakmile jí to ale léčitel zatrhl, seděla v pokoji, který před rokem patřil Raven a četla si. Tak ten necelý rok trávila zavřená mezi čtyřmi stěnami. Nemohla odejít z budovy. Sotva mohla odejít do jídelny na jídlo. Upřímně ani ona sama tam ráda nechodila. Nenávistné pohledy jí pronásledovaly, jakmile vystrčila nos z pokoje.
Ovšem to domácí vězení se proměnilo ve vězení s neviditelnými mřížemi v okamžiku, kdy Moiratovi na stole přistála objednávka na krádež. Zákazník si výslovně přál tu Hbitou. Moirat by ten list papíru nejspíše vyhodil do ohně, kdyby na samém konci dopisu nestála nehorázná částka, kterou zákazník nabízel. Tehdy se Loutkař rozhodl pustit Eshu Diefrase ven. Ale jedině na vodítku.
Nyní se vracela z mise. Její kroky jí nesly do Moiratovi kanceláře, kam na stůl položila kýžené dokumenty a odešla za svým synkem. Cestou ztratila hlídací psy a mohla se volněji nadechnout.
Potichu vklouzla do svého pokoje a podívala se na malou dřevěnou kolébku vedle její postele. U ní stála služebná Amelia. Když Esha byla polapena, Moirat ji nepřidělil jenom Ravenin pokoj, ale také její soukromou služebnou. Šlo hlavně o bezpečí jeho loutky. Jedna osoba se lépe hlídá než celé služebnictvo. A Ravenin pokoj ji přidělil, protože byl větší než její tehdejší.
„Spí?" zeptala se Esha Amelie a připadalo jí, že to je celá věčnost od doby, kdy promluvila naposledy.
„Ano, ale za chvíli se probudí. Bude mít hlad," usmála se na ni vřele. Amelia byla jediná, která ji nevraždila pohledem. Vlastně za ten necelý rok se staly přítelkyněmi. Esha si uvědomila, že do té doby žádnou neměla. Stačil ji Ateen.
„Tak doufám, že se probudí dřív, než usnu," Odepla si plášť a položila ho na stůl. Zbraně s sebou žádné neměla a jí to ani nevadilo. Tato mise nebyla nijak nebezpečná.
„Něco se stalo?" podivila se Amelia.
„Ne," zavrtěla Esha hlavou, „jenom jsem nespala,"
Služebná si oddychla. „Jen si lehni a já zavolám kojný, aby ho nakrmila,"
„Ne," zopakovala vrtící pohyb hlavou a převlékla se do noční košile. Třeba bude moct několik hodin spát. „Chci ho nakojit. Pokud usnu, tak mě probuď ať budu spát sebe víc krátce," poručila ji a Amelia s chápavým úsměvem přikývla, že rozumí. Esha se usmála na svého Danyella a než položila hlavu na polštář, už spala tvrdým spánkem.
×××
Raven probudila palčivá bolest. Avšak nebyla to bolest hlavy, která ji probouzela častěji, než jí bylo milé. Ten levný alkohol, co kradla, se někdy projevil. Ovšem dnes ji probudilo levé rameno. Raven nahlas zaskučela a přetočila se na záda. Zrak jí spočinul na střeše, která zažila své lepší chvíle v minulém věku, a přemýšlela, co s tím ramenem má a jestli to má vůbec smysl řešit. Když se pohnula, že se posadí a bolest jí vystřelila do celé levé poloviny těle, pochopila, že to smysl má. Věděla, že ho vymknutý neměla. To by to bolelo jinak, a hlavně by to věděla už v noci, ne až druhý den ráno.
أنت تقرأ
Živí nic nepoví✔
الخيال (فانتازيا)××× Pokračovaní příběhu Mrtví nic nepoví ××× Raven Saoghail - ta, která předstírala sebevraždu Ezaras Matosa - ten, který je prohlášen za mrtvého Breker Träshe - ten, který utekl Esha Diefrase - ta, která byla chycena Vše, co plánovali, selhalo. Moi...
