Živí nic nepoví✔

48. Had na prsou

Esha moc dobře věděla, co má dělat. Když se k ní dostala informace, že polapili Raven, která u všech všudy byla naživu, věděla, že s ní musí mluvit. Měla tolik otázek, na které nutně potřebovala odpovědi. Ale musela vyčkat. Musela vyčkat, dokud pro ni nezavolá Moirat. A on zavolá. Věděla to. Protože určitě bude chtít vidět, jak se zachová, jak se bude tvářit, jak bude mluvit. Co bude chtít vědět, co bude chtít dělat.

Přemýšlela, co to znamená, že je ve městě. Proč by tu u všech všudy byla. Pokud předstírala smrt, tak to dělala, aby unikla a Moirat se po ní nepídil. Nenapadala jí žádná možnost, proč by tak dokonalé krytí zahazovala. Ani jmění světa nestojí za svůj vlastní život. Všechno zjistí. Všechno. I to, jestli něco neví o Ateenovi.

Jaká je šance, že by věděla? Existuje vůbec možnost, byť sebemenší, že by tu byli spolu? Že by Ateen nějakým záhadným způsobem věděl, že Raven žije a našel ji a nějak ji přesvědčil, aby riskovala život pro její záchranu? Ví, že mají dítě? Ví, že Ateen je otcem? Pokud tu opravdu je s Raven, řekla mu to. Ona v přístavišti minulý rok odhadla, že Esha je těhotná. Byl tu s nimi i Breker? Od doby, kdy Marcos se stal rychtářem v Gabobu a odboj sílil, není o něm vidu ani slechu. Pokud se Ateenovi podařilo přesvědčit, aby mu pomohla Raven, jakým zázračným způsobem by se mu povedlo přesvědčit Brekera, který celou dobu chtěl zpět do Loutkárny? Jak? A Ezaras? Když je Raven naživu, předstírali spolu, že zemřeli, nebo zvlášť? Nebo on opravdu je mrtvý? Čemu má sakra věřit a čemu ne a jak má vymyslet plán na útěk, když nemá žádné řádné informace a v tomhle ohledu Moiratovi nemůže věřit. On si ji bude chtít vyzkoušet. Bude muset ho přesvědčit. Bude muset hrát svou úlohu Loutkárnice tak skvěle, že ji bude sledovat s otevřenou pusou a bude si gratulovat, že se mu povedlo přivést ji na „správnou" cestu. A pak, jakmile to nebude čekat, práskne do bot i s Danyellem a bude hledat Ateena.

Ovšem pokud tu není ve městě s Raven. To bude muset zjistit.

Za ní se ozval Danyellův pláč. Chtěl nakrmit, avšak to muselo počkat, protože na dveře se ozvalo zaklepání. Hned na to se v nich objevila Amelia. „Moirat si tě žádá,"

„Danyell potřebuje nakrmit,"

„O to se postarám já, žádá si tě teď hned,"

„Dobře," věděla, o co jde. A i když si chtěla užít pocit, že krmí svého syna, musela uznat, že to opravdu počká. Potřebovala informace. Hned.

×××

Musela zhluboka dýchat.

Nádech.

Výdech.

A znovu.

Nádech.

Výdech.

A znovu.

Tohle byla jediná věc, na kterou se Esha dokázala soustředit mezi výslechovou místností a svým pokojem. Hlavou jí lítaly myšlenky zběsileji než splašený kůň. Nedokázala žádnou z nich zachytit.

Nádech.

Výdech.

Potřebovala odhalit, kde se stala chyba. Bylo jediné štěstí, že Moirat zůstal na chodbě. Jinak by nevěděla, jak by se dozvěděla, co se právě dozvěděla.

Nádech.

Výdech.

Moirat po ní nic nechtěl, když skončila hodinový výslech. Jen kývl na znamení dobré práce. Nechtěl, aby Raven věděla, že to celé slyšel. I když s tím obě počítaly.

Raven. To, co jí provedla...

Nádech.

Výdech.

Musela to udělat. Sama ji k tomu dala svolení.