Živí nic nepoví✔

41. Čtvrté prkno od smrti

Blade seděl za stolem a zíral na Raven jak na ducha. Ta mu pohled opětovala jen s tím rozdílem, že se na něj dívala smrtelně vážně. V kuchyni zavládlo ticho, které přerušovalo jenom občasné zabučení krávy, kterou vedle chovali u sousedů. Ezaras šel ven, aby odvedl koně pod přístřešek, který stál za domem. Podle Blada tam příliš neprší, ale protože teď bylo období sucha, nehrozilo, že koně budou trpět. A stále lepší něco než nic.

Jarrow ty dva sledoval s pobavením. Seděli vedle sebe a navzájem se hypnotizovali. Nikdo jiný u stolu nevydal ani hlásku. Pokud Blada měla Raven pod křídly, bylo dost možné, že má i podobnou výbušnou povahu.

Bylo nezvyklé vidět Raven takhle uvolněnou. K Bladovi se chovala jak k mladšímu sourozenci, i když věděl, že jim není. Stále měla potřebu si hrát s jeho vlasy, ale on její ruku vytrvale odháněl pryč. Přesto Jarrow viděl, jak se ten klučina usmál, když to udělala ten den poprvé. A také viděl, jak mu září oči, když ji vidí. Nevěděl, jak se potkali, jak se stalo, že ho vzala pod křídla, ale podle toho, jak mluvil a jak se choval, ho cvičila dobře. Znal chod Loutkárny, znal, kdo je kdo, znal i Ezarase s Brekerem, i když ti dva na něj koukali, jak když je nadloubá. Předpokládal by, že aspoň Ezaras o něm bude vědět.

„Tak to jste se slušně zbláznili," promluvil konečně ten malý zrzek a obdivně si prohlédl tři muže u stolu, „Dobře, chápu, proč ho chtějí dostat tihle," kývl na Brekera s Ateenem, „ale jak se k tomu nachomejtl tenhle ten?" ukázal palcem na něj. Jarrow nehnul brvou a čekal, jestli to vysvětlí ona, nebo bude mluvit on.

„Jak jsem řekla, pomáhal mi na Souostroví, když jsem se tam skrývala," odvětila klidně a opřela se o zeď.

„A jak jsi ho donutila, aby tu riskoval svůj krk?"

„To já se vnutil," odpověděl místo Raven, „Ona mě odrazovala, jak mohla, abych nechodil. Když mě v Gabonu zajali a zranili, tak to po mé záchraně zkusila znovu. Přesvědčit mě, abych odešel,"

„To jsi ji něco dlužil, nebo proč jí chceš pomoc?" Jarrow mu ty otázky neměl za zlé. Bylo mu patnáct. Sice žil sám, podle všeho, a měl její výcvik, ale o životě toho ještě moc nevěděl.

„Ne, nedlužím ji nic. To ona mi stále dluží třináct stříbrných," Raven se na něj zakřenila.

„To chci vysvětlit,"

Raven se uchechtla a zvala si slovo, „Když jsem byla v jednom městě, zranila jsem si v ringu rameno. Mast byla drahá, takže jsem si musela na ni ukrást peníze," kývla na Jarrowa, „On byl poblíž. Takže jsem ho nejdřív okradla a pak se ho pokusila zabít, když mě odhalil,"

„A ty jí přesto chceš pomoc," divil se Blade. Jarrow jen pokrčil rameny. „Ne, vážně, proč jí chceš pomoc? Co jsi to za samaritána?"

„Tak mi taky říkala," ale když bylo jasné, že Blade se nenechá odradit a i Brekera s Ateenem to očividně zajímalo, odpověděl: „Každý si zaslouží druhou šanci. Navíc můj pud přežití je léta nefunkční, takže to bude i tím," Nebyla to celá pravda a domníval se, že dospělé části osazenstva to bylo jasné.

„Blázne," zavrtěl hlavou a Jarrow mu to nezazlíval.

„Když jsme u toho vyjasňování," ozval se Ateen, „Když jste oba věděli, kde se nachází ten dům, na který odkazuje vzkaz ve tvém bývalém pokoji, proč jsi ho vůbec psala?"

Raven si povzdechla. Jarrow viděl, jak jí unavuje vše vysvětlovat.

„Kvůli mně," ozval se ze zadních dveřích Ezaras, „Čtvrté prkno od smrti znamená čtvrté prkno od postele. Kdyby se něco stalo a Raven by mi tohle řekla, věděl bych, kam mám jít,"