Živí nic nepoví✔

40. Loutkárnice

Esha si říkala, že poslední její rok se točí jenom kolem tréninků a občasného trávení času s Danyellem. Na misi byla všeho všudy jednou. Do Gabonu ji naštěstí Moirat nevyslal, i když tomu chybělo málo. Na druhou stranu si říkala, kdo by vedl tréninky, když ti, kteří je vedli kdysi, když odchovanci byli pryč, byli nyní právě v tom Gabonu. Zatím od nich nepřišla žádná zpráva krom té, která Moirata informovala o smrti Melvina Falmqvista.

Nelitovala ho. Byl to idiot, pokud se nechal zabít při obyčejném přepadení. A ještě větší, že se po městě pohyboval sám. Vždy, když jich jelo na misi víc, měli by mít krytí zad. Hlavně ve městě, které je ovládáno odbojem, který nyní opětovně sesadil rychtáře a dosadili si tam hlavu odboje. Král zuřil a hned ten večer Moirat byl vytažen z postele a musel do Hradu. Esha o tom moc dobře věděla, protože zrovna kojila Danyho a viděla ho oknem odcházet. Později jí to také potvrdil. Každopádně Moirat byl pěkně vytočený, když se dozvěděl o Melvinově smrti. Snad ještě víc než tu noc, kdy byl vytažen králem z postele. Mistrem zatím nikoho nestanovil. Pravděpodobně čekal na příjezd ostatních s Brekerem v závěsu.

Ten musel být nadšení, když se dozvěděl, že o něm Loutkárna má zájem. Ale až zjistí a uvidí, v jakém stavu to tu je... to už nebude příliš nadšený. Eshe nikterak neleželo v žaludku, že to tu skomírá. Naopak byla ráda, že až uteče, tak nebude nikdo schopný, kdo ji bude hledat. Jediné, o co stála, bylo to, aby to tu bylo alespoň trochu snesitelné. Nechtěla se každý den nervovat s padavkami, které dovedou polovinu z toho, co by měli umět.

Byla uprostřed výcviku, ten den již třetího, když ji vyrušila jedna služebná. Jméno si nepamatovala.

„Odchovankyně, pan Herriot si Vás žádá,"

„Mám výcvik, až tu skončím, vyhledám ho," odpověděla jí mírně a hned okřikla jednoho zloděje, který právě mečem málem ochromil svého protivníka. Tohle bude žádoucí, až se dostane do terénu. Nesní se stát, že by žák zabil jiného. To by byl průser.

„Obávám se, že to nepočká, odchovankyně," nenechala se služebná odbýt, „Pan Herriot je velmi rozladěn," Jemné označení pro běsní s ním všichni čerti.

„Dobře, hned jsem tam," povzdechla si otráveně. Jestli bude zase poslouchat, jak ho vytáčí, že v Gabonu Sibilina s ostatními není schopná hnout kostrou, že mu Hrad šlape na paty, tak si večer otevře víno a bylo jí jedno, co to o ní vypovídalo. „Přestaňte," zahřměla a všichni se na setinu přesně postavili do výchozí pozice, „Musím odejít, volá si mě Moirat. Budete pokračovat v tréninku. Jestli se dozvím, a že se to vždy dozvím, že tu někdo nedělá, co má, tak ať si mě nepřeje," přísně si přeměřila všechny ve výcvikové místnosti, „Pokračujte," A oni poslechli.

Služebná na ni vděčně kývla a vedla ji do jeho kanceláře. To muselo být vážné, když ji musela služebná doprovodit. Jinými slovy nikdo jiný neměl povoleno s Moiratem mluvit a kdo to poruší, přijde o hlavu.

„Je tu odchovankyně Esha Diefrase, pane," ohlásila ji služebná a hned se zdekovala. Esha si najednou připadala jak na nějakém dvoru.

„Konečně," slyšela Moirata, když zavírala za sebou dveře.

„Mám trénink," oznámila mu, „musela jsem je zaúkolovat,"

„Klidně jsi ho mohla zrušit,"

Cože prosím?

Své překvapení dala najevo i pomocí slov. Co se to zas muselo pokazit, že byl flegmatický vůči tréninkům?

„Přišla mi konečně zpráva o dění v Gabonu,"