Živí nic nepoví✔

38. Pravda naší strany se nemýlí

Raven jela tmou a Gabon nechávala za sebou. Vítr ji plnou silou odhazoval vlasy z tváře a zároveň brzdil trysk jejího valacha. Tenhle černosrstý krasavec se rychlostí nemohl vyrovnat její klisně z Loutkárny, která jisto jistě už patří někomu jinému – dost pravděpodobně té mrše Sibilině – ale ukradenému koni na zuby nekoukej. Noc byla stále na samém počátku, a přesto se jejich skupinka hnala podél řeky do Peragonu. Snad tam za tři dny budou. Ovšem i to Raven považovala za velmi krátkou dobu na to, aby schroustala dnešní večer. Stále si nebyla moc jistá, co se to vlastně stalo.

„Ty kryso zrzavá," zavrčela na Brekera, když se vyhnul její vrhací dýce. Ta se se řinčením odrazila od kamenné zdi a dopadla na zem. Jeden okamžik to byl jediný zvuk v uličce. Dokonce i mrtvoly už utichly.

„Takhle bys neměla mluvit s někým, kdo ti pomáhá,"

„Tvoje definice pomoci se secsakra odlišuje od té mé,"

„Jestli chcete žít, tak pojďte za mnou," odvětil nonšalantně. Namyšleně.

„Tak to určitě," zasyčela, „Ještě nás dovedeš na ruku loutkám, nebo odboji. Měla bych tě tu na místě zabít,"

„Zabiješ tím i možnost tuhle noc přežít v jednom kuse a na svobodě,"

„Tak mluv," vyštěkl Jarrow vedle ní, „Jak nás chceš dostat ven?"

„Snad mu to nebaštíš?" vyjel na něj Ateen.

„Na vysvětlování není čas," odpověděl Breker a rozhlédl se kolem sebe.

„To si teda piš, že je," utnula ho Raven.

Breker si povzdechl. „Řekl jsem Marcosovi, že se loutky skrývají v hostinci, kde jste bydleli a že máme jedinečnou možnost je zabít, protože plánují vpadnutí do odboje,"

„Takhle tupej nikdo není," řekla mu na rovinu, „Nikdo by na tuhle šílenost nepřistoupil. Ne bez předchozího průzkumu a pečlivého naplánování akce,"

„Marcos je takhle tupej," ujistil ji, „Je to snílek s velkými řečmi. Hned svolal všechny schopné lidi, co byli v baráku a vyslal je k vám. Podobnou pohádku jsem nechal propustit informačním kanálem, který končil u loutek. Ti zase věřili, že místo vás jsem já a čekám na ně. Teď by se tam měli mydlit. Tihle čtyři jelita vás zahlédli a mysleli si, že jste loutky. A když konečně dovolíte, tak zvedněte své ctěné pozadí a mizíme,"

„Proč?" zeptala se Raven, „Proč tohle všechno?"

„Chtěl jsem vás vyděsit jako pomstu za-"

„Ty šmejde," zavrčel Ezaras a Raven na vteřinu věřila, že opět ztratí hlavu a zaútočí na něj.

„Možná," připustil, „ale kdybych se ukázal u vás ve dveřích, že chci Loutkárnu pro sebe, nevěřili byste mi a následovalo by dlouhé kolečko vysvětlování a vyhrožování. Tohle je rychlejší variace a neříjte, že ne,"

Měl pravdu. Proto po rychlém uvážení a zjištění, že je opravdu už nikdo nesleduje, ho následovali. U bran vyvolali šarvátku, která získala pozornost a oni tak mohli proklouznout a za branami nasednout na připravené koně, které na ně čekali u napajedla. Ten syčák to měl celé přichystané. Zlobila se na něj, ale nemohla mu to mít za zlé. Ona by udělala přesně to stejné. Možná by je nechala ještě víc podusit ve vlastním potu.

„Můžeme mu věřit?" zeptal se Jarrow, který dojel k její pravici, přičemž celou dobu hypnotizoval Brekerova záda. Jeho zrzavá klisna byla evidentně velmi poslušná a nechala se pobídnout k ještě zběsilejšímu běhu, aby ji dohnala. Raven by zajímalo, kde Breker tyhle koně obstaral. Byli dobře vycvičení. A také by jí zajímalo, kdo si vezme koně, které nechali u hostince v Gabonu. Díky vzniklému zmatku si je nemohli vzít. Ne že by to někomu vadilo.