Živí nic nepoví✔

49. Lov za bílého dne

Možná ji nechají vyhladovět. Od odchodu Eshy Raven neslyšela žádné zvuky něčí přítomnosti a silně pochybovala, že by Moirat celé ty hodiny stál na místě. Byl vytrvalý, ale ne takto. Podle hladu a mírného hluku z venku z ulice poznala, že je den.

Touhle dobou už měla být podle plánu dávno za městem. Na cestě do Redworthu, kde se nalodí na loď směr Jarrowova pekárna. Snad se o ni Kelly stará dobře. A snad se o ni bude starat i nadále, až se Jarrow nevrátí, protože Raven pochybovala, že pokud neprásknul do bot v noci, kdy ji unesli, těžko to udělá nyní za denního světla.

Otevřely se dveře a v nich bezvýznamný bouchač. Bez jídla. Bez pití. Ale s drzým úšklebkem na tváři. Neobtěžoval se představovat. Neobtěžoval se na nic ptát. Byl vycvičený natolik, že její odpor a odhodlání neprozradit, ani co měla ke snídani, ji vyčetl z tváře. Proto se nedržel zpět.

×××

Esha téměř v noci nespala. Myšlenky se jí v hlavě proháněly o sto šest. Jak se má spojit s Ateenem a s ostatními, jak naplánovat jejich záchranu, jak udržet Raven při životě a útěku schopné. Jak zejména zachránit jejího syna.

Amelia přišla ráno jako vždy. Esha si téměř neuvědomila, že to je vlk převlečený za ovci. Téměř. Snažila se v ní spatřit nějaký rozdíl. Nějakou nápovědu, které si mohla všimnout dřív a uvědomit si tak, že si hřála hada na prsou.

Nic.

Esha netušila, kde Amelia získala výcvik, jestli vůbec nějaký měla, ale byla to herečka od přírody. Také tu existovala možnost, že Moirat ji vydírá. Pomocí rodiny, práce, svobody, života. Každý máme nějakou cenu a většina lidí u vyjednávání skončí právě u svého života. Ale pak tu byli blázni, kteří věřili. A ti byli nebezpeční. S nimi se nedalo vyjednávat, ani vydírat. Věřili své věci a nic a nikdo jim to nemohlo vzít.

Jeden takový blázen trpěl u nich ve výslechové místnosti.

Pokud se opravdu povede nějak započít útěk, tak Raven ho brzy nebude schopna a byla secsakra zvědavá, jak Ezaras nebo někdo jiný potáhne Raven v bezvědomí jako mrtvou váhu. Protože tou se opravdu stane, pokud někdo nehne prdelí a nezačne jednat.

Podle všeho ten někdo byl Moirat.

„Pan Herriot si tě pak žádá ve své kanceláři," řekla ji Amelia, když Esha kojila Danyella, „Služebné říkaly, že to bude pravděpodobně kvůli plesu,"

„Plesu?"

„Ano, ten, který se koná zítra v zahradách Hradu," připomněla ji služebná.

No jistě.

„Jo, tohle. Pro všechen ten rozruch kolem Raven jsem na něj zapomněla. Opravdu tam budu muset jít?" Esha se tak trochu rozhodla, že Amelii překoná ve schopnostech herectví. Ono ani moc na výběr neměla.

„Obávám se, že jako Loutkárnice budeš muset," odpověděla lítostivě.

„Doufala jsem, že budu moct zůstat tady. Danyell tak rychle roste a já mám pocit, že toho téměř nejsem součástí," Danyell už byl napapaný, takže s ním Esha vstala a začala chodit po pokoji, aby si říhnul.

„Už jsem si myslela, že sis to s tím útěkem rozmyslela," Nyní Esha nebyla schopna rozklíčovat, jak to Amelia řekla. Neslyšela v tom žádnou emoci. Najednou si připadala, jako kdyby se zvedla mlha, která jí poslední rok obklopovala. Měla pocit, že pomalu začíná vidět v Amelii ne tu plachou služebnou, ani tu milou tetu, ale opatrně našlapujícího špeha, který obhlíží situaci.

„Ne, nerozmyslela. Nikam neutíkám. Nebudu riskovat jeho život. Jednou to riziko stačilo," To byla ještě těhotná a díky tomu přežila. Ironie. „No nic, jdu se převlíknout a půjdu za Moiratem. Pohlídáš Danyho?" Který si právě hříhnul a mohl si tak opět lehnout. Tentokrát pomalu začal pást koníky. Esha se nikdy nemohla vynadívat, jak její synek roste.