Živí nic nepoví✔

17. Oživující se stíny

Breker Träshe, dřívější odchovanec Loutkaře, přezdívaný ten Silný, nyní seděl v jednom zaplivaným pajzlu, kterému se hospoda nebo nalévárna dalo říkat jenom stěží, a poslouchal rozhovor černých obchodníků. Černý obchodník prodával a kupoval zboží na černém trhu. Byla doba po válce, mnoho věcí se dalo těžko sehnat. Buď byly jenom za hranicemi, nebo si je Peragon střežil pro sebe. Tak či onak zboží jako pracovní tkanina, cukr, sůl a ostatní koření bylo těžce nesehnatelný pro gabonský lid. Proto nebylo divu, že tu kvetl černý trh.

„Říkám ti, do Peragonu teď nejezdi," Jakmile Breker zaslechl jméno svého domova, tak zbystřil. Byla noc, možná půl hodiny do půlnoci, a on se schovával v tom nejtmavším koutě podniku. Stále měl strach, že si pro něho Loutkař dojde. Což by mu nevadilo, kdyby Breker neměl strach, že ho zabije. Chtěl zpět, ne do fronty mrtvých čekající na první a poslední setkání s Písařem.

„Proč zas? Musím tam pro závoz s tkaninou. Brzy bude zima a lidi tu jsou ochotni platit vlastní duší pro teplou látkou," odpověděl pohrdavě jeho společník.

Menší a podsaditější pokračoval, jakmile odešel hostinský z doslechu: „Loutkař je nervózní. Cítí to tam každý na druhý straně zákona. Prý se schyluje k další válce. Tommy mi to říkal, že to zaslechl od něho, kdo má konexe na Hrad. Říkám ti, že se něco semele a to brzo,"

„A co to má co dělat s mým závozem?" Hubeňourovi docházela trpělivost.

„Dost a ty to víš. Pamatuješ, jak vypadalo město, když se Loutkař nasral naposledy? Celé město bylo přes měsíc plné žoldáků a jeho loutek,"

„Nedivím se mu," pokrčil rameny, „Kdyby mě zdrhli mí čtyři nejlepší lidi, který jsem sám vycvičil, a dokonce i vychoval, tak bych srovnal půlku Assuntrie se zemí,"

„Možná, ale taky si pamatuješ, jak moc zle se tam obchodovalo," Hubeňour podrážděně zabručel. „Tak vidíš. Každý, kdo měl rozum, zůstával co nejvíc doma. Když tenkrát hledal ty svý odchovance, tak obrátil město naruby,"

„A proč je jako zase nervózní a co to má co dělat, že bude další válka?" zavrčel, „Za války černý obchod zase pokvete. Teď je to slabota,"

„Má to s tím společného hodně. Loutkař nechce další válku, dokud nezíská druhýho odchovance,"

„Já myslel, že jsou mrtví,"

Tlouštík protočil očima. Breker ani nedutal, ani piva se neopovážil dotknout ve strachu, že by ten rozhovor mohl nenadálý pohyb utnout. Breker také čichal tu změnu povětří řádnou dobu a tohle bylo ono. Teď šlo o něj. Pokud tohle věděli i černí obchodníci specializující se na hmotné zboží a ne na informace, tak v Peragonu muselo být pořádný dusno. Musel pryč. A to hned. Včera bylo pozdě.

„Nejsou mrtví, ty idiote. Jedna holka s klukem ano, ale ti druzí dva ne. Ta druhá holka, ta zlodějka, byla přece těhotná. Viděl jsem tu blondýnu s břichem, jak si to s Loutkařem šine městem. Herriot chtěl ukázal, že má své želízko v ohni, že ani po válce se nebojí vycházet. Byl to jasný vzkaz konkurenci a nepřátelům. Teď prej zjistil, kde je ten bouchač. Tommy mi už neřekl, kde je. Písař ví, jestli to ví,"

„A neřekl ti náhodou Tommy i to, jakou večeři Loutkař měl předevčírem? Protože tohle jsou pěkný žvásty. Zítra jedu do Peragonu a nic mě nezajímá,"

„Vole, neblbni, vždyť můžeš dva tři týdny počkat, až se to uklidní. Loutkař chce toho odchovance živýho. Chce ho zpátky," Víc Breker nemusel slyšet. Vstal, na stole nechal měďák za pivo a mazal pryč.

Už ho nezajímal výcvik Maliyanů, kteří nebyli schopni se za týden naučil základní chvaty. Ani postoj nedovedli zaujmout pořádně. Hickel si může se svým odbojem dělat, co bude chtít. Brekera to nezajímalo. Pokud i černí obchodníci věděli o plánech Loutkaře, tak to bylo pouze veřejné tajemství. Breker udělal dobře, že se dnes v noci proplížil ven. Mohl nyní jít si pro svůj dávno sbalený vak a mazat zpátky k Loutkaři. Ušetří mu námahu a zdroje, které by musel vynaložit na jeho dopadení.