Živí nic nepoví✔

34. Otázka loajality

Breker si vždycky říkal, že je Raven krapet šiblá, ale teď si tím byl naprosto jist. Avšak než začali vysvětlovat, co je to napadlo za hovadinu, museli Melvina zamaskovat, aby to vypadalo jako obyčejné nepovedené loupežné přepadení. Otevřenou válku proti Loutkaři fakt nikdo z nich nechtěl. Ten kluk měl u sebe několik zlatek, tři dýky, a to bylo vše. Nic cenného.

„Představte si," broukla Raven, „jak ponižující to bude pro Loutkaře a celou Loutkárnu, až se roznese, že jejich mistr špehů byl zabit během přepadení kvůli několika mincí,"

„Vždyť nezjistí, že u sebe pořádně nic neměl," oponoval jim ten přebarvený albín. Ateen, pokud si dobře pamatoval.

„Drby jsou kouzelná věc, milej zlatej," mrkla na něj a Breker musel potřást hlavou. Ne, byla to pořád ona.

„Takže, zpátky k tomu šílenýmu nápadu," přesměroval jejich pozornost na něj.

„Tady ne," ozval se Ezaras, „Pojďme alespoň o několik uliček jinam. Ještě si nás tu někdo všimne,"

Dobře, to Breker musel uznat, že bylo rozumný a žádoucí. Poslední, co chtěl, bylo si ten sprint zopakovat.

„Inu," vzala si slovo Raven. Nečekaně. „co jsi na tom nepochopil?"

„Já nevím, třeba tak všechno?" vyjel na ni nabroušeně. Ta její arogance mu fakt nechyběla. „Jak toho chceš docílit, proč toho chceš docílit a jaký máš vůbec důvod si myslet, že vám na to kejvnu?"

„Docílit toho chceme jednoduše. Zabijeme Moirata. Proč, protože se mi zajídá se furt schovávat, Ezaras to vidí stejně a co si budem, Ateen byl ten, co s tímhle šáhlým plánem přišel jako první. Chce svou holku zpět. I jejich dítě. A myslí-"

„A on?" kývl na toho muže, kterého před necelým týdnem vyslýchal. „Co on s tím má co dělat? To se námi nechal zajmout schválně?"

„Námi?" chytla ho za slovo Raven, „Odkdy se považuješ za součást odboje? Copak to tam je lepší než v Loutkárně? Udobřil ses se sourozenci?"

Kčertu s ní. Popadl ji pod krkem a narazil ji na zeď. Všiml si, že Ezaras se ani nehnul, ale tamti dva byli nanejvýš překvapeni a šáhli po zbraních.

„Do toho ti nic není," zavrčel.

„Ale je mi do toho hodně. Chci ti dát moc. Copak ti nevadí, že se ti v odboji téměř neklaní jako v Loutkárně? Že z tebe nemají strach? Že organizace, ke které patříš, nemá věhlas, že se jí nikdo nebojí, jen se jí smějou. To není Breker, kterého jsem znala,"

„Tak proč bych se jednoduše nevrátil k Moiratovi a vás všechny mu nepřinesl na stříbrném podnose?"

„Zaprvé, tak velký podnos neseženeš," započala svůj výčet, „a zadruhé, slyšel jsi Melvina a dozajisté to secvaklo i tobě. Loutkárna bez nás dost prudce upadla. Vážně si myslíš, že by se tenhle debakl stal, kdybychom tam byli my?" Viděl, že se jí špatně mluví, když má na krku jeho ruku. Nijak ho to nezajímalo.

„Tím mě chceš přesvědčit? Že upadá jméno Loutkárny? Až se tam vrátim, tak do roka bude ještě lepší, než když jsi tam strašila ty,"

„To bych neřekla. Esha tam je rok a podívej se, jaký nemehla Moirat dosadil na naše místa. Na to tvoje nedosadil nikoho-"

„Protože mě chce zpět,"

„A víš, jaká to bude fuška trénovat bouchače po roce, co nemají mistra?" pozvedla obočí, „Pamatuješ si, jak to bylo otřesný po tom, co jsme se vrátili ze Salianqu? A to jsme byly pryč jak dlouho? Dva měsíce? Teď jsi mimo přes rok a co jsem tak slyšela, ty už taky nemáš schopnosti, jaké jsi měl," posmívala se mu. Ona se mu normálně smála do ksichtu, i když byla naražená na zeď!