Živí nic nepoví✔

16. Průser na spadnutí

Esha Diefrase, zlodějka, jedna ze čtyř odchovanců Moirata Herriota, přezdívaná tou Hbitou, seděla v houpacím křesle a kojila svého syna. Byla to chvíle klidu, kterou si nikdy za žádných okolností neodepřela. Ať měla mít trénink nebo ne, ať měla mít nějakou schůzku či poradu, vždy si ten den zařídila tak, aby Danyella vždy nakrmila ona. Žádné kojné, žádné cizí ženy. Dany byl její syn a jedině ona má to právo ho krmit. Jediná, která měla povolení Eshe pomáhat s Danym byla Amelia.

Když měl Dany dost, Esha vstala a začala s ním chodit po pokoji, aby si mohl říhnout. Přes rameno měla přehozenou plínu, aby neměla špinavou halenu, kdyby si Dany náhodou ublinknul. Někdy se to stávalo a Esha se nechala takto nachytat jen jednou. Od té doby má vždy po ruce plínku nebo nějaký čistý kus látky. Dneska se říhnutí obešlo bez nehody. Pak si ho položila zpět do náruče a před očkami mu tančila s prstíky pravé ruky. Dany to miloval. Vždy je zaujatě pozoroval a pak se pro ně natáhl a když se Esha nechala, vzal její prstíky do pusy a začal je zkoumat. Někdy mu dala místo prstíků dřevěnou hračku, kterou dostal od tety Amelie. Dneska mu ale povolila, aby jí ocucal prstíky.

Milovala ten pocit, že se dotýká svého syna a on na její přítomnost, reaguje přívětivě. Postupem času si všimla, že má radši, když má hlavičku na levé časti, u srdce, aby mohl poslouchat jeho tlukot. Když to vypozorovala, vzpomněla si, jak to sama ráda dělávala s Ateenem, když mu ležela na hrudi a koukala do zdi. Nebo z okna.

Dany měl právě v puse její prsteníček a v očích mu spokojeně jiskřilo, což podnítilo sluníčko, které právě svítilo do pokoje a osvětlilo tak celý pokoj, když se do něj po zaklepáni vkradla Amelia. Esha věděla, že tím končí její krásná komorná chvilka klidu se svým synem.

„Pan Herriot si tě žádá, Esho," vyřkla služebná omluvně, jako kdyby za to mohla, „A obávám se, že to je dosti naléhavé,"

Esha si povzdechla. Dovolila si ještě chvíli užít chviličku se svým synkem, ale když ji Amelia popohnala z obavy, že by Esha měla problém, zlodějka služebnou poslechla. „Za chviličku se vrátím, Dany, neboj se, maminka hnedka přijde," Políbila ho na čelíčko a uložila do kolíbky, nad kterou měl pověšený malý dřevěný kolotoč. Když měla Esha čas, tam mu jednotlivá zvířátka malovala, aby to měl barevnější. Bohužel za ty dva měsíce, co jí má, stihla namalovat jenom tři z dvanácti.

„Právě jsem ho najedla a před chvíli se probudil, takže bude ještě chvíli vzhůru," oznámila Amelii.

„Neboj," usmála se na ni, „my to zvládneme, viď, Dany," přešla ke kolíbce a otočila kolotočem. Dany zvednul ručičky a snažil se chytit jednotlivá zvířátka, ale byl moc malý na to, aby na ně dosáhl.

„Tak jdeme na to," snažila se Esha povzbudit, ale žaludek se jí svíral tak pevně, že věděla, že se toho pocitu nezbaví do chvíle, než bude mít v náruči opět svého tříměsíčního klučíka.

×××

Dusno, které bylo v Moiratově kanceláři, by se tupou dýkou nechalo krájet. Esha přišla jako první, v závěsu se přidala Sibilina Leyton, nejlepší vrah a náhrada za Raven, a nyní se čekalo na Melvina Falmqvista coby náhrada Ezarase. Ezaras na rozdíl od něj, nikdy nepřišel pozdě. Obzvláště když je to urgentní.

Sibilina nechávala na sobě znát neklid. Hrála si s prsty levé ruky a jak Moirat, tak i Esha, o tom moc dobře věděli. Esha poznala, že Moirat má chuť se na Leyton obořit, že takhle se nechová profesionální vrah, ale také věděla, že si ten hněv chce nechat na Melvina.

Který právě rozrazil dveře. „Moc se omlouvám, pane, musel jsem-"

„Musel jsi přijít včas a nepřišel jsi," skočil mu do řeči. Melvin strnul. „I Esha, která se starala o své dětsko přišla včas, co víc, přišla první. Když řeknu, že teď hned se máš dostavit, tak zanecháš všeho, i když tvoje matka měla umírat na posteli a ty jsi byl její poslední záchrana, prostě přiklušeš sem. Je to jasné?" Esha si snažila vzpomenout, kdy takhle Moirat upustil svůj vztek. Možná jednou, když Raven omylem zabila nesprávného muže. To tenkrát dost zuřil.