Živí nic nepoví✔

50. Záchrana prdelí

Tohle bylo poprvé, co byl Ezaras nervozitou zpocený až na prdeli. Esha si tuto misi velmi dobře pojistila. Měla s sebou sedm lidí. Sedm! A i když tři z nich byli nováčci, tak i přes to to bylo prostě hodně. Viděl je, jak se sem hrnou. Nevěděl, jestli to Esha udělala naschvál, ale trvalo jí, než se sem dostala. Byl přesvědčen, že jeho pravý vzkaz nenajde nikdo kromě ní. Byla jen otázkou, jak moc jí Moirat věřil. Nejspíš proto si s sebou vzala sedm lidí, aby bylo jasné, že je na jeho straně.

Raven chytili včera v noci. Jakmile to zjistili, rychle zmizeli a on s Brekerem nachystal volavky a narychlo vymysleli co dál. Volavky se naučili dávat před lety, když se museli občas na misi rozdělit, tak aby schovali tu pravou zprávu za hlouposti, které napsali, které je zrovna napadli. Pokud nepřítel našel nějaký vzkaz, který byl schovaný pod stolem, nebo v dutině stromu, nehledal dál. Pravý vzkaz by schovaný důmyslněji. Během let si rychle vycvičili instinkty na hledání těchto zpráv. Ezarasovi bylo hned jasné, že Esha bude chtít se připojit na lov, aby měla šanci s nimi nějak komunikovat. Nikdo z nich nevěřil, že by se smířila s životem u Moirata. Proto narychlo vymysleli volavky, které se vymysleli snadno, když je odboj skryl u sebe ve skladišti u divadla, kde shodou okolností hráli legendy, o kterých se Esha zmínila v Salianqu. Toho nešlo nevyužít. Nikdy nevěřil, že bude vděčný odboji, ale bez velkého rozmýšlení Corra s Deetorim je vzali k sobě. Bylo jasné, že se tím pádem Ezaras s ostatními bude podílet na velezradě v podobě vraždy krále.

Když přišli do skladiště, zjistili, že odbojářů do města přišlo patnáct. Netušil, jak se tam dostali. Corra si vzala na starost Blada s Jarrowem. Deetori se postaral o ně ostatní. Jarrow sotva chodil. Sotva vnímal. Stále byl v šoku. Nebyl ničeho schopen. Pouze utěšoval Blada, který si vybrečel oči. Dával si to za vinu a Ezaras viděl, jak Raven v duchu už pohřbil. Nevěřil, že ji znovu uvidí. Doufal v to, ale nevěřil tomu. Jarrow se musel držet, aby nevstal a neběžel střemhlav do Loutkárny. S tím mu pomohl Ateen. Ten věděl, jak se cítí.

On také měl chuť se vydat do Loutkárny, ale udržel se. Nedovedl si představit, čemu Raven musí čelit. Nezabijou jí. Ne hned, ne dokud oni jsou na svobodě. Bylo mu jasné, že do oběda bude mít za sebou tři výslechy. Ne-li čtyři. Moc dobře věděl, co protrpí. Sama takové výslechy vedla. Lámání prstů a jiných kostí. Mlácení. Psychický nátlak. Hladovění a dehydratace. Spánková deprivace. Ze zranění nastoupí horečky a bludy. Nemluvě o neutuchající bolesti. Vysílení, díky čemuž časem nebude moc ani křičet bolestí.

Dělalo se mu z toho zle. Dokonce i Breker byl z toho nesvůj. Ale oba věděli, že takovéto myšlenky nikam nevedou. Museli si zachovat hlavu čistou, mysl jasnou. Jinak by se připojil k Jarrowovi na sebevražedný běh do Loutkárny.

Když dorazili do úkrytu odboje, Ezaras žasnul. Ihned na ně všichni zamířili šípy. Byli po zuby ozbrojeni. Naštěstí s nimi byl Deetori s Corrou, kteří odboj uklidnili.

„Jsou na naší straně, takže pohov," Breker šlehl udivený pohled po svém mladším bratrovi. Nejen, že všichni ho poslechli a vůbec se nad jeho rozkazem nepozastavili, ale i slovník, jaký zvolil. Jak v armádě.

„Musíme upravit plány," oznámila Corra. Ukázala Bladovi a Jarrowovi, kam si mají sednout a oba pohladila po rameni.

„Proč?" zeptal se jeden z odbojářů. Byl vysoký, blonďaté vlasy, svalnatá postava. Podle všeho byl vycvičený. Když se kolem sebe podíval, nikdo z těch odbojářů nevypadal jako ti, co viděl před týdny v Gabonu. Tamní odbojáři sotva drželi správně zbraně. Zatímco tito byli skvěle vycvičeni. Bylo to na nich vidět. I Breker se tvářil, že přemýšlí nad stejnou věcí.

„Protože pomoc něco stojí, Louizi," odpověděla mu a stručně shrnula, co se podělalo. Mírně řečeno. „Máme noc na to, abychom vymysleli, jak je zachránit, zabít náš cíl a nějak to všechno ve zdraví přežít," Breker tentokrát se neudržel a lehce si odfrkl. „Dobře, tak jenom přežít,"