Živí nic nepoví✔

55. Poslední sbohem

Král je mrtev. Ať žije král.

Uběhl půl roku od tragického atentátu na královskou rodinu, který přežil pouze jejich syn, princ Naledii Boreanaz, nyní král Hasiersko-lulandské říše. Byl korunován měsíc po incidentu, avšak práci krále zastával již před ní. Mezi prvními povinnosti, kterým bylo třeba se věnovat, bylo udržet si moc. Mnoho šlechticů a diplomatů se snažilo jít proti němu, avšak princ, tedy vlastně už král, Naledii měl pro ně přichystané argumenty. Díky zevrubnému prozkoumání Loutkárny, jejíž dům byl nyní na prodej, měl v ruce důkazy o spojení s touto nelegální organizací. Pokud chtěli, aby na toto spojení král Naledii zapomněl, museli mu odpřisáhnout věrnost a podporu. Našli se tací, kteří jeho varování nevyslyšeli, ovšem král se s nimi nepárat. Skončili bez titulu a postavení, majetek byl zkonfiskován v prospěch chudých a vyhozeni na ulici. Pokud se někdo jevil nanejvýš nebezpečně, což mu pomohl identifikovat Uray a jeho bratr se sestrou z odboje, díky jejich letité tajné akci v Loutkárně, skončil ve vězení.

Co se týkalo odboje a lulandské otázky, tam to bylo složitější. Uray, kterému se brzy vyléčila řezná rána na boku, a jeho sestra Corra s bratrem Deetori, přesvědčili Marcose Hickela, že je pro něj a pro doprovod bezpečné cestovat do Peragonu a že během pobytu na území města mu nehrozí nebezpečí. Tím začalo dlouhé rokování, které skončilo před několika týdny.

Král si uvědomoval celou váhu situace, a pokud by ji nezvládl moudře, otevře se vnitřní, občanská válka. Této situaci chtěl stůj co stůj předejít. Avšak na druhou stranu se také nechtěl vzdát území, které před jedenáctiletou válkou získali. Území tehdejší Lulandy jim poskytlo bohaté těžiště surovin, ekonomický rozmach a rozmach v cestování a obchodování se Salianqem. Proto král šáhl po řešení, které do té doby ještě nikdo v jejich historii nepoužil. Bylo pouze teoretické, jenom několik málo odstavců v knize o vládnutí. Ale i těch několik málo odstavců Nalediimu poskytly možnost předejít katastrofě.

„Navrhují dualismus," prohodil jako by nic během jednoho odpoledního setkání, kterého se účastnil nový kancléř (ten starý skončil ve vězení bez titulu a jmění) a Deetori s bratrem a se sestrou, „Jednalo by se o, že by opět vznikla Lulanda, byla by opětovně na mapách a rozcestnících. Avšak dále by spadala pod Hasieru,"

„Tomu nerozumím," přiznal Marcos a zdál se tou představou mírně znepokojen.

„Nechte mě to vysvětlit. Šlo by o, že se naše strana nechce vzdát území, které agresí předchozího panovníka získalo. Lidé jsou také zvyklí, že se jedná o jednu zemi. Už za existence lulandského protektorátu tu byl volný pohyb zboží a osob. Toto bychom chtěli zachovat. Zajisté i vy byste to ocenili. Navíc musíme počítat se zahraniční politikou. GasenLa je stále rozzlobená na naše království a pokud by vzniklo nové Lulandské království, mohla by vás snadno obsadit a zaútočit na naše území. Takže byste stále museli nelegálně odbojařit, jenom proti jinému vládci.

Proto navrhují, aby Lulanda dále spadala pod Hasieru, využívala benefity pramenící být součástí velké země, zejména co se ochrany týče, avšak měla by své vlastní zákony. Zvolili byste si svého zástupce, lulandského kancléře, který by zastupoval Lulandu ve věcech, které by byli nutné projednat s tím hasirským, popřípadě se mnou. Vytvořili bychom sadu zákonů, které by platily pro obě země, jako například nelegitimnost vraždy, krádeže a podobně, ale měli bychom i své zákony. Pro představu u nás by platit zákaz prodeje alkoholu ženám, u vás by si jej ženy mohly bez problému koupit,"

Bylo vidět, že tímto návrhem Marcose zaskočil. Poradní místností se rozlehlo ticho, které narušoval silný vítr bouchající do oken. Všechny pohledy shlédly na zástupce lulandské strany a vyčkávaly na jeho reakci. Král Naledii ho chtěl ještě popostrčit. „Samozřejmě všechny detaily by se musely zevrubně proprat a doladit. Ale tak, jako se nynější kancléř zodpovídá pouze a jenom mne, tak i ten lulandský by se zodpovídal mé osobě. Měl by na starosti stejné záležitosti, co ten hasierský, navzájem by se mohli radit, pokud by o to obě strany stály. Z pohledu vnitřní politiky by Lulanda byla nezávislá, až na několik málo drobností, ale z pohledu zahraniční politiky by byla součástí Hasiery, a tudíž pro okolní království těžko napadnutelná, protože jakmile by někdo napadl Lulandu, napadl by i Hasieru a obráceně,"