Živí nic nepoví✔

15. Deset minut strachu

Do tiché uličky nedolétl řev z hospody, ze které Raven vyšla, aby v ní našla odvážlivce, který někde našel kuráž jí napsat a oslovit jí v tom psaním jménem, které téměř rok nepoužívala, protože byla stejně dlouho na útěku a schovávala se. Tu osobu opravdu musel omrzet život. Vražedkyně byla natolik pohroužená do svých myšlenek o své budoucí oběti, že absolutně zazdila hlídat si záda. Kdyby tak neučinila, odhalila by Jarrowa, jak jí se vším svým umem tiše pronásleduje a chce stůj co stůj zjistit, proč jde právě sem a nic mu neřekla.

Ta ulička byla slepá. Tupec, problesklo jí hlavou. Žádný aspoň trochu inteligentní člověk by jí nevolal do slepé zadní uličky. Jeho chyba, která bude jednou z posledních. Bylo zde několik sudů, které pravděpodobně sloužili jako popelnice. Zdi byly staré a oprejskané, zem byla prašná a to bylo vše, co Raven dovedla zjistit, protože sem, kromě hluku, nedoléhalo ani světlo. Měsíc byl zahalen mraky.

„Jsi sama," Nebyla to otázka, která se ozvala z jednoho rohu uličky. Sotva dokázala odhadnout, kde stál. Možná to takový tupec nebyl.

„A ty jsi hlupák," řekla mu narovinu. Muž byl schovaný v temném plášti, tvář zahalenou nejen tmou uličky, ale také stínem kápě. Nebo minimálně tak znělo jemné šustění látky, když pohnul hlavou a podíval se na ni.

„Ano, jsem," Raven mu dala plusový bod za přiznání. Stejně na tom nesešlo. Nejprve ho vyslechne, a pak ho zabije. „Ale mám k tomu důvod,"

„Všichni k tomu máme důvod. Například já jsem hlupák, protože tě tu nechávám žvanit. Měla bych tě zabít na místě a nezajímat se, kdo jsi,"

„Ale neuděláš to," Byl si tím tak jistý, že Raven musela odolávat pokušení mu vyvrátit tu jeho jistotu. Udržela se však.

„Tak kdo jsi?" zeptala se mrtvolným tónem. Samotné jí z toho hlasu přejel mráz po zádech.

„To ti teď neřeknu,"

„Kdo tě najal?" ignorovala jeho odpověď. Dostane to z něho jinak.

„Nikdo,"

„Proč mě sháníš?"

„Mám k tomu důvod,"

„Proč mi teď neřekneš, kdo jsi?" Při každé otázce udělala krok.

„Protože bys mě zabila hned na místě,"

„Proč máš takovou jistotu, že to neudělám teď hned?" Další otázka, další krok.

„Protože chceš odpovědi, vždy jsi je chtěla,"

To Raven nepatrně zarazilo. „Známe se?"

„Ne, ale víme o sobě navzájem,"

„Zabila jsem někoho z tvých blízkých?"

„Ne,"

„Chtěla jsem zabít někoho z tvých blízkých?"

„Občas,"

„Chceš, abych pro tebe někoho zabila?"

„Ano,"

Raven byla naučená, že pouhými deseti otázkami je schopná zjistit, vše, co chce. Těch deset otázek využila k pomalému stoupání napětí v protivníkově těle, kterého docílila, že co otázka, to krok. Starý trik, který se jí mnohokrát osvědčil i u těch zběhlejších protivníků. Tenhle se snažil, opravdu se snažil na sobě nedat najevo svůj neklid. Chtěl, aby vypadal jistě, ale to se mu nepovedlo. Raven tak zjistila, že si není jist, jestli ho nechá naživu. Což jí řeklo, že ať chce zabít kohokoli, tak je opravdu zoufalý. Nebo je dobrý herec, kterého najal někdo, kdo jí nahání a chce ulovit. Anebo oboje, člověk nikdy neví.