Živí nic nepoví✔

54. Pohádka na dobrou noc

Tu pohádku, kterou vymysleli pro prince, aby nešel na ulici a nezačal volat na své vojáky, že našel atentátníky a vrahy svých rodičů, byla tak šílená a neuvěřitelná, že ji princ zbaštil, a ani se nad tím nepozastavil. Deetori žasl nad Ezarasovou a Eshinou prohnaností. Loutkařovi odchovanci se nezapřou. Předpokládal, že to je – tedy byl – jeden z předpokladů se stát odchovancem a nejlepším ve svém oboru v Loutkárně.

„Takže říkáte, že atentát způsobili ti muži, ty loutky?" zeptal se princ nejistě. V hlavě mu to muselo šrotovat o sto šest. Všechny překvapilo, že nad smrtí rodičů téměř netruchlil. Byl přešlí, ale čím dál tím víc se zdálo, že je unavený, než že by byl smutný. Zajímavé.

„Přesně tak," potvrdila Corra, „Díky našim lidem se povedlo zjistit, že Moirat Herriot, známý jako loutkař plánuje převzít moc. Sahar a další byli u něj v utajení, aby získali informace," ukázala na Eshu, která se stále nechala objímat od Ateena a nedokázala skrýt úsměv pokaždé, když se na něj podívala a viděla, jak chová jejich syna.

„A Vy se tedy nejmenujete Esha Diefrase? Nejste budoucí Loutkárnice?"

Esha zavrtěla hlavou. „Pouze jsem roky hrála svou úlohu," Ani tak moc nelhala.

„A co se stalo jí?" kývl na Raven, která ležela přesně tak, jak ji Jarrow položil. Nehnul se od ní ani na krok. Měl dojem, že u ní bude spát klidně v kleku, pokud to znamenalo, že jí bude mít pod drobnohledem.

„Moirat ji odhalil a snažil se jí zlomit, aby prozradila vše, co ví," odpověděla a hlas ji nepatrně klesl. Také ji zasáhlo, když viděla, jaké rány utržila a co pro ně udělala.

„Přežije to?"

„Ano, ale nevíme, jaké bude mít následky," odpověděla Esha a i jí úsměv spadl z tváře.

„Jak je možné, že to přežila?"

„Věřila," zopakovala a konečně se zdálo, že to jde rozvést, „Pokud člověk má v co a v koho věřit, tak může přežít i ty nejdrastičtější situace. Problém je, že lidem ta víra brzy dojde. Ale Masari víra nedošla. Věděla, že pomoc přispěchá a také věděla, co bylo v sázce,"

„Takže se jmenuje Masari, ne Natali?"

„Tehdy byla na plese, aby se dostala blíže k Moiratovi," odpověděl Ezaras, který seděl na druhé straně u Raven. Jeho zachmuřelý pohled ho za ty hodiny neopustil.

„A vy, pane Fiteny? Slyšel jsem, že jste doopravdy pracoval pro pana Herriota a že jste diplomata pouze hrál," Nikdo nevěděl, jak se tyto informace dozvěděl a upřímně, Deetori ani moc nevěděl, o čem to mluví.

„Ano i ne. Hrál jsem diplomata a pracoval jsem pro Moirata, ale byl jsem v utajení a pracoval pro odboj. Dostat se k někomu, jako je Loutkař, je dosti časově náročná cesta. Trvalo nám dlouho, než jsme se dozvěděli vše, co jsme potřebovali,"

„A přesto jste krále s královnou nezachránili," Neznělo to jako výtka, ani to neřekl naštvaně nebo ublíženě. Prostě konstatoval fakta.

„Bohužel ne," odvětila Corra smutně. Všichni věděli, že to hraje, „Ale naši lidí byli pobiti, nebo zraněni," ukázala na Brekera, který podezřele celou dobu, co tu byl princ, držel jazyk za zuby, „Když jsme se vojákům snažili vysvětlil, co chceme udělat, chtěli nás pozatýkat. Nevěřili nám,"

„Proč jste o tom nespravili Hrad? Anonymně?"

„Se vší úctou, ale Váš otec by to upozornění ignoroval. Nehleděl by na naše varování. A navíc byl s Moiratem přítel, věřil by spíš jemu než nám. Jsme také přesvědčeni, že by to bylo proti nám otočeno a z plánování atentátu bychom byli obviněni my, jako odboj,"