Živí nic nepoví✔

42. Neodolatelné zboží

Breker zapomněl, jak mu Peragon chyběl. Sice měl ocásek v podobě Ezarase, ale furt lepší, než kdyby to byla Raven, nebo dokonce ten Souostrovčan. A o tom albínovi nemluvě. Když nad tím tak přemýšlel, zatímco skákal přes střechy a užíval si ten známý zatuchlý vzduch, když probíhali dělnickou čtvrtí, Ezaras byl ten, který mu vždy vadil nejméně. Esha mu také příliš neležela v žaludku a od Salianqu se to zlepšilo, ale jakmile zjistil, že chtěla utéct kvůli chlapovi a dětsku, tak začala ležet v žaludku. Bylo docela dost pravděpodobné, že kdyby se nesplašila ona, nesplašila by se tenkrát Raven s Ezarasem. Předpokládal, že Ezaras mu vadil ze všeho nejméně, protože se nenechal vyprovokovat a byl většinu času zticha.

Přesto se rozhodl, že si zkusí do Ezarase rýpnout a uvidí, jak zareaguje.

„To sis vytáhl krátkou sirku, že na tebe vyšla role chůvy?"

Nejdřív si myslel, že nepromluví a bude muset přidat, ale nakonec se Ezaras ozval: „Snad ti nechybí Raven nebo Jarrow,"

Breker si odfrkl, řádně a nahlas. Ezaras se ušklíbl a zadíval se na ulici pod sebou. Právě se dělníci vraceli domů. „Změnil ses," Toho si všiml už dřív.

„V jakým slova smyslu?"

„Nejsi tak upjatej,"

Teď byl s odfrknutím na řadě Ezaras. „Takže co? Máš strach, že ti znovu jednu vrazím?"

„Což o to," nadhodil a přeskočil ulici. Suchý vzduch mu čechral vlasy. Pokračoval, až když za sebou zaslechl jemné dopadnutí, „to mě zrovna docela příjemně překvapilo, ale o to nejde. Nejsi už nabručenost sama,"

„Máš recht," ušklíbl se, „to bys měl být ty," vrátil mu to, „A když jsme u toho, ty ses taky změnil. Před rokem by ses s Raven pozabíjel hned, jakmile by ti řekla, co máme v plánu,"

Podíval se na něj a tentokrát ho nechtěl zabít pohledem. „Jo, máš recht," zopakoval jeho slova.

Další půl hodinu pokračovali v tichosti, kde to ticho nebylo nijak tíživé. Ne že by s ním někdy bylo, ale nebylo tak uvolněné. Většinou bylo lehce napjaté. Asi to bylo tím, jak se od něho Ezaras snažil distancovat a Breker byl samá nadávka, proč nemůže pracovat sám. Došli až k jižní bráně, když se rozhodli, že je pozdě a že se vrátí.

„Ty, Brekere," upoutal na sebe pozornost Ezaras a pohled měl přišpendlení na jižní bránu, „ty jsi říkal svým sourozenců, kam jdeš?"

„Cože?" vyštěkl a přešel k němu.

„No já jen že támhle právě vyskočili z vozu, díky kterýmu se dostali do města přes kontroly,"

Když dlouho neodpovídal, Ezaras se na něj podíval. Byl rudý vzteky. „Přísahám Písaři, že je tentokrát zabiju,"

×××

Ateen s tím klukem nepřišli na nic, co by ten mladej zrzek už nevěděl a co by jim už neřekl. Město se změnilo, ale ne v podstatných věcech. Zítra by měl Blade s Jarrowem obhlédnout okolí Loutkárny. Nikdo jiný si na to netroufl ze strachu, že by je poznali. U Blada doma byli jako první, a to ještě cestou nakoupili nějaké jídlo. Ateen zapomněl, jak je hlavní město Hasiery drahé.

Shodou okolností šli kolem jeho starého krámu, kde si řeznictví otevřel jiný muž. Když procházeli kolem, píchlo ho u srdce. Vrátili se mu vzpomínky, kdy tu trávil čas s Eshou, nejen v tom krámku, ale i nahoře v bytě. Kolikrát si tam malovali budoucnost, kolikrát tam snili a těm snům věřili. Kolikrát tam mluvili tichem, kdy jen leželi na posteli, ona měla položenou hlavu na jeho hrudi, on jí výskal ve vlasech a pozorovali starý obraz na protější zdi.