Živí nic nepoví✔

29. Tíha viny

Jarrow si od uličky nepamatoval nic. Probudil se ráno, slunce už bylo vysoko. Chvíli mu trvalo si uvědomit, co se stalo a proč ho kčertu bolí pravé rameno a proč je tak zesláblí. Rozhlédl se po pokoji a nikde ani noha. Chtěl se zvednout, ale tělo mu v tom bránilo. Podrážděně si povzdychl a zadíval se do dřevěného stropu.

„Tak co se tam sakra podělalo?" ozvalo se z vedlejší místnosti. Znělo to jako Ateen.

„Už jsem ti to říkala v noci, že netuším," zavrčela Raven nazpět.

„Jdi si lehnout, Raven," poradil ji Ezaras. „Celou noc jsi nespala, dohlížela jsi na Jarrowa. Já to teď zvládnu, takže si lehni a prospi se,"

„Nemůžu, někdo musí hlídat. Kdo ví, jestli nás nestopovali," odvětila podrážděně, „Mohli nás nechat v noci na pokoji, jen abychom se unavili a povolili jsme v ostražitosti,"

„To je na ně moc složité myšlení, Raven. Hlídku si vezme na starost Ateen. Ty si lehni a spi," Ezaras teď zněl jak otec. Podle ticha, které se vytvořilo Jarrow očekával, že ho poslechla.

Dveře se potichu otevřeli a v nich stál špeh. „Jak dlouho jsi vzhůru?"

„Chvíli," odpověděl slabším hlasem, než chtěl. Ezaras mu pohotově podal sklenici vody a pomohl mu se napít. Ale i přes jeho pomoc Jarrowa pekelně bolel každý pohyb.

„Jsi na živu a při smyslech, takže to nejhorší máš za sebou," sdělil mu, aniž by se na to musel ptát, „Celý dnešek budeš ležet. Horečka ti v noci ustoupila, ale musíš nabrat sílu a tělo se musí vzpamatovat. Až časem se uvidí, jestli ti to nepřetrhl nějaký sval nebo šlachu,"

„A pokud ano?"

„Nebudeš s tou rukou schopný hýbat, anebo jenom velmi omezeně,"

Jarrow podobnou zprávu čekal, ale když jí slyšel nahlas, teprve tehdy si uvědomil váhu té informace. Bude o to větší zátěž pro ně. Ezaras mu v krátkosti vyprávěl, co se v noci stalo. „A mimochodem, Raven ti už dluží jenom sedm stříbrných, ne třináct," Jarrow se na něj zmateně podíval. Nechtěl plýtvat silami a byl si jist, že špeh jeho pohled pochopí. „Polovina mastě, kterou koupila před týdny v Rawrmoru, přišla na tvou ránu,"

„Ona je i na otevřené rány?"

„Dost pravděpodobně ne, ale nic lepšího jsme neměli a nechceme na sebe brát pozornost, když se budeme ptát po lécích na otevřené rány," Chápavě přikývl. Podobná rozhodnutí činil jako kapitán v armádě. Rozuměl tomu velmi dobře a podle všeho to Ezaras věděl. „Ani na krok se od tebe nehnula. To, že si to dává za vinu, asi ani nemusím říkat," sdělil mu po chvíli ticha. Jakoby zvažoval, zda mu to má říct.

„Až se probudí, tak si s ní o tom promluvím,"

„Hodně štěstí, jestli se ti povede jí to vymluvit," ušklíbl se Ezaras, „Aby bylo jasno, sice nás tohle docela dost zdrží, ale není to tvá chyba. Nikdo tě za to neviní,"

„Kromě mě," vydechl unaveně a zavřel oči. I ten krátký rozhovor ho vyčerpal.

„To je už tvůj boj. Ale teď spi. Musíš se dát co nejdřív do kupy,"

×××

Jarrow se z postele nehnul ani druhý den. Až ten třetí byl schopný se hnout dál než na záchod. Když se dostavil do vedlejšího pokoje, kde na zemi bylo ještě neuklizené ležení, v pokoji byl jen Ateen. Aby nebudili pozornost, Jarrow s Ateenem pronajal jeden pokoj pro dva, ale musel mít dvě místnosti – jednu ložnici a jeden větší předpokoj. Ta stará rašple se na ně podívala s pozdviženým obočím, ale nijak to nekomentovala.