Živí nic nepoví✔

14. Vlk v kurníku

Raven stála v přeplněné pivnici a dívala se na ring v zadní části podniku, kde právě bojoval Píseční démon s nějakým chudákem, který ani nestál za riziko otrávení Glory. Když se nad tím tak zamyslela, nebylo divu, že tenhle cápek, jak jí Jarrow vysvětlil, je známý po celém Souostroví. Kdyby si byla nejistá svými schopnostmi jako on, tak by taky podváděla. A ten jeho zaměstnavatel, nebo jak se jim tady říkalo, Anatol byl taky pěknej šmejd. Musela mu nechat, že umět dobře vyhledávat cíle, které byly snadné, ale také ty, které stály za podvod a tím dosáhli většího divadla a tím uměle zdvihali sázky a logicky víc vydělávali.

Ovšem dnes Raven ví, s kým má to potěšení, jak se hýbe a hlavně jak myslí. Rameno měla zahojené, takže se mohla vrátit a rozbít mu držku. A ještě se na tom napakuje. Možná taky měla chuť se předvést před Jarrowem, který šel na zápasy s ní. Ona sama nabídla, jestli se nechce přidat. Ne že by stála o jeho společnost, která nebyla tak nepříjemná, jak si zprvu myslela, ale protože mu chtěla dokázat, že je opravdu schopná svým výhružkám vždy dostát. Jen když bude chtít.

„Ale ale, pusinko, spletla sis špatnou stranu provazu. Děvky stojí támhle," snažil se jí vyprovokovat Démon, když už stáli v ringu. Nezdálo se, že by ji poznal. Však ona se mu připomene. Raven se za ta léta kariéry nejlepší vražedkyně naučila, že tichem nepřítele znervózníte a rozdráždíte stejně tak dobře, jak svou oběť při výslechu. A že měla dostatek příležitostí si to ověřit.

„Copak, ztratila jsi jazyk? Jestli chceš, já ti ho pomohu najít," zakmital lacině obočím a ušklíbl se, jako kdyby před sebou měl tu nejlevnější děvku města. Avšak Raven dál mlčela a stála v neuctivém postoji: opřená o provazy s překříženými nohami a ruce měla zastrčené v kapsách kalhot. Podle toho tiku v oku, co se mu začal projevovat, ho musela pěkně vytáčet. Což bylo dobře, protože se právě ozval rozhodčí a když Raven kývla, že je připravená, i když tak rozhodně nestála, zápas započal.

Zdvihnout sázky nebyl takový problém, jak by se mohlo zdát. Stačilo ze sebe udělat šaška říznutého s psychopatem – nikdo neřekl, že to je nutně namáhavá práce – a přidat pár siláckých provokací, či provokativních výrazů, jak bylo u Raven zvykem. Když se Démon napřahoval, že Raven pošle k zemi pravým hákem – a že by toho byl schopný – tak se mu vražedkyně lehce prosmykla kolem provazů, do kterým se mohla opřít, aby se mu stoprocentně vyhnula a odtančila do středu ringu. Dav nejprve zkoprněl, ale pak se vzpamatoval a začal nejistě tleskat. Každý den se asi nestává, aby neznámá holka zesměšnila vašeho favorita a jednoho z nejlepších v království v jednom.

Démon ztratil rovnováhu a kdyby nebylo oněch provazů, o které se zachytil, tak by skončil na zemi. To pobavilo dav, ale jejího protivníka rozdráždilo. Navíc se na něj nevině uculila. Raven věděla, jak provokovat. Měla v tom téměř desetiletou praxi a to jenom s Brekerem. Ten by se teď určitě škodolibě šklebil, kdyby tohle viděl. Sice se tihle dva nesnesli a navzájem si přáli vidět toho druhého znemožněného, ale na druhou stranu dovedli ocenit, když jeden z nich excelentně nemožnil někoho dalšího. Což se dělo právě teď.

Lidé v zápasech nebyli na taková divadla přivyklí. Ve většině případech zápas hned začal kontaktním bojem, nejlépe s vyceněnými zuby, o které majitel brzy přišel, pokud si je neschoval hezky zase zpátky do úschovny. Následovalo několik úderů a do několika minut byla konečná. Ovšem Raven dovedla zápas prodlužovat na dlouhé desítky minut. Když měla náladu. Dnes měla náladu Démona znemožnit a předvést se. A vydělat peníze, to bylo na samém žebříčku priorit. Nájemný vrah se nezapře.

Démon zaútočil znovu a Raven se mu opět vyhnula. Takhle před jeho ranami ještě několikrát tančila. Ne, že by byla její taktika unavit ho, to by tu byli ještě příští týden, ale chtělo si ho napozicovat tam, kde podle šumu a řevu se točilo nejvíc peněz. Prachatí pánové to musí mít z první ruky, že ano.