Živí nic nepoví✔

6. Kdo chce mír, chystá válku

Breker seděl na své posteli a koukal ven na město. Den se skláněl před nocí, ponocní rozsvěceli lampy a denní ruch se proměnil v noční. Když se člověk dobře zaposlouchal, byl slyšet rozdíl. Ve dne jsou slyšet zvolání prodavačů, aby nalákali zákazníky, je slyšet dětský smích a klusot koní táhnoucí kočáry. Avšak v noci jsou slyšet opilci zpívající hospodské popěvky, prostitutky vycházejí na svá místa a dělají návrhy kolemjdoucím. Breker měl rád ten noční ruch. Platilo v něm jednoduché pravidlo:

Neslyším zlo, nevidím ho, nemluvím o něm.

Chtěl jít ven a neslyšet zlo, ani ho nevidět, nebo o něm nemluvit. Chtěl ho dělat. Chtěl jít ven za štědrými ženami, jít do hospody opít se do němoty, účastnit se nějaké hospodské rvačky. Chtěl zlo páchat, aby noc mohla předstírat, že se neudálo. Ale musel ještě chvíli počkat.

Plán Marcose byl šílený a nebezpečný. Možná ještě nebezpečnější než ta fraška na politickou delegaci v Salianqu. Ale pokud se to povede, bude moct jít ven a neohlížet se přes rameno, jestli ho náhodou někdo nesleduje. Po jedenácti měsících se bude moct opět volně pohybovat. Avšak Breker musel ocenit prohnanost a drzost toho plánu. Zejména drzost.

Po válce Moiratovi začalo přicházet ještě více nabídek na práci. Dalo by se očekávat, že po válce bude všudypřítomný mír, ale Breker a stejně tak i Marcos moc dobře věděli, že mír je relativní pojem.

Kdo chce mír, chystá válku.

A protože kromě toho, že se lidé chtěli stále navzájem zabíjet a okrádat, tak se ještě rozrostlo území. Do bývalé Lulandy se začali stěhovat zbohatlíci z Hasiery, aby zde rozšířili své podniky a dál bohatli. Vždy se najde nějaký dost majetný soused či konkurence, které se to nelíbí a chce nováčka zlikvidovat. Uklidit. Ovšem tyto uklízecí služby stojí nemalé peníze. A ty peníze se nějak musí dopravit k Loutkaři.

Marcos poslal své špehy – ne že by byli nějak zvlášť vycvičení – aby zjistili stav ozbrojenosti přepravců platby. Moiratovi očividně vzrostlo kromě poptávky i ego, protože většinou se jednalo o nějaké levné posli nebo očividné nováčky. Chtěl šetřit na přepravě.

Kdo má hodně, chce víc, ale nakonec nebude mít nic.

„Není těžké zjistit, kdo si Moirata Herriota najal," oznámil Marcos, „Díky tvým informacím víme, jak fungují jeho informační kanály a navíc, v podsvětí je každý hrozná drbna a vše se provalí. Docela jsem se i divil, kolik objednávek má zde v Gabonu. Zjistili jsme, že tento týden má odjíždět posel s pěti zálohami," Samozřejmě, že Moirat chtěl nejdřív pořádnou zálohu a až pak doplatek. Nebylo ani neobvyklé, že ty zálohy byly vyšší než doplatky. „Zajímalo by mě, co si Moirat myslí," zavrtěl nechápavě hlavou a koukal z okna, „Ví, že tu jsi a ani ho nenapadne, že by se mohla objevit tato možnost. Že bychom tě chtěli vykoupit jeho vlastními penězi,"

Na to Breker věděl odpověď: „Ego. Protože on je ten Loutkař, tak na něho si nikdo nedovolí,"

Marcos pokýval hlavou, „Pravda. Což je pro nás dobře, protože ego zapříčinilo pád už mnoha mocných lidí," Odvrátil pohled z ulice a podíval se na Brekera. „Když jsi u něho byl, dělal jsi už u někoho ochranku?"

„Když si odmyslím tu frašku v Salianqu, tak ne. Ale někteří z nižších bouchačů na tu práci byli najati,"

„Zajímavé. Protože, jak sám víš, tak nám se povedlo minulý týden zlikvidovat rychtáře,"

Ano, protože Lulanda byla oficiálně připojena k Hasieře a stala se její součástí, protektor, který spravoval lulandský protektorát za války byl odvolán, ta pozice byla zrušena, ale protože si během války vedl dobře, stal se z něho rychtář Gabonu. Žel bohu překážel odboji. Tak na něho spravili atentát. Který se povedl.