Živí nic nepoví✔

51. Předvoj apokalypsy

Esha doufala, že se jí to celé jenom zdá. Večer, po večeři, si jí zavolal Moirat. Ne k sobě do kanceláře, ale dolů do sklepa.

Když přišla z denního lovu, byl dle očekávání vytočen doběla. Esha mu řekla to, co si cestou zpět v hlavě skládala jako říkanku, hezky slovo po slově. „Nikde nebyli, nikdo o nich neví," oznámila s notnou dávkou frustrace a naštvanosti. Po jejích slovech Moirat rozbil sklenici o zeď. Když odešla, na chodbě viděla jednoho zloděje, který s ní byl na lovu. Bylo jí jasné, že si ho Moirat zavolal, aby se dozvěděl pravdu. Viděla, jak celý den za ním do kanceláře chodí loutky z lovu. Hezky jedna po druhé. A Esha shodou okolností vždy byla poblíž. Tuhle potřebovala pití, tuhle čisté plíny pro Danyho, pak měla hlad a pak měla trénink. Vždy se něco našlo. A jakmile viděla Moirata na večeři, věděla, že svou úlohu sehrála víc než famózně.

Ovšem její sebejistota ztroskotala, když si ji zavolal do sklepení.

„Co si přeješ?" zeptala se ho bez okolků, „Chtěla jsem jít brzo spát, abych se na zítřek připravila,"

„Nejdřív musíme vyřídit tuhle záležitost," kývl na železné dveře od místnosti, kde byla držena Raven. Esha neslyšela, že by jí přinesli vodu nebo jídlo. A také byla otázka, jestli vůbec spala. Jak moc byla při smyslech.

„Chceš jí zabít?" měla co dělat, aby to neřekla zděšeně.

„Uvidím," odvětil zamyšleně, „Vytáčí mě, že jste nenašli ty ostatní krysy. Musí být někde ve městě. Nemám informace, že by nějaká skupina ve spěchu opustila město. I ostatní loutky si ničeho nevšimli," Byl tak vytočen, že si před ní nedával pozor na pusu. V klidu ji přiznal, že si prověřoval její slova.

„Co z ní chceš dostat? Kromě toho, kde jsou ostatní?"

„Začínám mít dojem, že to neví,"

„Ale ví," Esha se málem zadusila vlastními slovy. Věděla, k čemu Raven odsuzuje, ale musela ji udržet naživu. Moirat ji nesměl dnes v noci zabít. Ne když zítra přijde záchrana. Musel si myslet, že má informace, pro které je cennější živá. „Vždy jsme měli plán úniku, kam se schováme, když se něco podělá. Většinou je vymýšlela právě ona, pokud se o to zrovna neporvala s Brekerem," Kde jsou doby, kdy její nejvyšší starostí byly jejich rvačky?

„Tak proč to neřekne?" Věděla, že kdyby mohl, tak křičí zlostí, „Za celou dobu neřekla nic. Nic! Jenom křičí bolestí a dnes odpoledne prý už ani toho nebyla schopná,"

Pokud Esha počítala správně, tak to bylo pět výslechů. Nepamatovala si, že by někdo přežil tři. Při třetím buď promluvili i ti nejzarputilejší a nejtvrdohlavější, nebo blázni, kteří věřili, zemřeli. Ztratili vůli žít. Prostě to vzdali. Vždy věděla, že Raven je jeden velký paličák, ale nikdy by jí nenapadlo, že až takový. Nechtěla vědět, jak dlouho se po tom bude zotavovat a jaké následky si z toho odnese. Pokud přežijí.

„Nyní na ní budeme dva," pronesla odhodlaně, „Pokud nepromluví, zítra ji necháme klid. Loutky mezitím mohou znovu prohledat město. Bude jich víc a budou se snažit být víc nenápadní. Dnes jsme město prohledali ve spěchu. Raven se to během toho v hlavě rozleží, co jí dnes řekneme. Mysl si dovede s člověkem neuvěřitelně pohrát. Pak se zlomí. Nemůžeme na jí jít silou, ne tou fyzickou. Na to je až moc tvrdohlavá a dobře vycvičená,"

„Jsem rád, že jsi zmoudřela," pronesl téměř hrdě.

Měla chuť se mu vysmát do obličeje. Místo toho se vydala ke dveřím. Za nimi ji čekal pohled, který nebyl pěkný. Věděla, že jí to bude v noci strašit. Raven byla v bezvědomí. Esha poznala rozdíl, když člověk spí, a je v bezvědomí. Měla nehorázně oteklé prsty, tvář samou modřinu, na pravé oko neviděla. Na kalhotách ji zasychaly její vlastní zvratky. Eshe se z toho udělalo opravdu zle.