Živí nic nepoví✔

21. Leská stužka ticha

Jarrow seděl na přídi lodi a sledoval ubíhající pevninu několik mílí od lodi. Za několik málo dní doplují do přístavního města, kde budou vysedat a odtud už naštěstí suchou nohou do Gabonu. Nebyl si jist, jak se má sám sobě podívat do zrcadla. Nelitoval, do čeho se uvrtal. Bylo docela i jednoduché Kelly vysvětlit, proč na několik týdnů odjíždí. Samozřejmě ji neřekl pravdu. Vymyslel si báchorku, že jede za rodinou, že je na tom matka špatně. Matka na tom byla špatně téměř dva roky, ale to Kelly nevěděla. Ta hodná a starostlivá žena Jarrowa jenom poplácala po zádech a řekla, aby si s ní nedělal starosti, že se bez něj obejde. To, že by to mohlo být naposledy, co se vidí, jí neřekl. Ani nemohl. Jak by jí mohl říct, že jede za rodinou a možná se živý nevrátí?

Raven se ho dost snažila přesvědčit, aby nejezdil. Argumentovala, co bude dělat bez něj Kelly, co bude dělat krám, když ho opustí. To, že ho to bude pravděpodobně stát život, zmiňovala snad nejčastěji, ale on byl kapitánem v armádě. Několik let se budil s vědomím, že tohle může být jeho poslední den. Sice na Souostroví neřádila válka a jako království bylo neutrální, přesto tam řádili nebezpečné organizace, díky kterým jednou málem přišel o ruku.

Nemohl si pomoc. Když se dozvěděl, kdo Raven je a v jaké se ocitá situaci... prostě to nemohl ignorovat. Byl to vůl, byl to blázen bez kousku pudu sebezáchovy, ale s tím se naučil žít. Viděl, jak si Raven dělá starosti, že také jede. Prvních několik dní mu pečlivě vysvětlovala, jak se věci mají. Kdo doopravdy jsou, pro koho jedou a co je čeká. Jak se do této situace vůbec dostali. Považovala to za potřebné, aby to věděl, aby ho nic na cestě nepřekvapilo. I když se usilovně snažila odradit ho, nestačilo to.

Jednou v noci, když se zdrželi na palubě, se venku objevil námořník, mladý, arogantní. Vyčkal na moment, kdy se Jarrow vzdálí. Když na Raven zaútočil, tak se zrovna otáčel k nim, že na Raven zakřičí, ať jde taky spát. Viděl ji zápasit v ringu, ale nikdy by nečekal, že dokáže udeřit tak rychle a ke všemu tiše! Neudělala žádný rámus. Jenom se ozvala dutá rána, jak ten mladík padnul na zem. Když si na toho mladíka sedla, čímž mu zamezila jakýkoli pohyb, zabodla dýku zhruba dva palce od jeho tváře. Nevěděl, co mu řekla. Šeptala. Ale jakmile se z něho zvedla, mladík utekl takovou rychlostí, že se za ním doslova prášilo ze starých prken paluby.

Tehdy na něho dopadla celá váha vědomí, kdo to je. S kým se to rozhodl dobrovolně pracovat. Nedokázal si uvědomit, jak musela vypadat při práci. Jak vypadali všichni čtyři odchovanci pohromadě. Jarrow viděl hodně zločinců, viděl hodně mrtvol a mnoho z nich i pohřbil, ale nikdy neviděl nejlepší vražedkyni světa při práci. Trochu se bál toho, až jí uvidí nahánět Brekera. Ti dva se prý nesnesli. V tom případě on musel být naprosté sluníčko. Z něho také měl upřímně strach. Podle toho, co slyšel a co mu i Raven řekla, to je hora svalů schopná zabít jednou ranou. Nechtěl vidět, jak vypadaly jejich časté roztržky.

Pak tu byla ta Esha. Tichá zlodějka, která se zamilovala a otěhotněla. Chtěla od života víc, ale Loutkař si ji přitáhl zpět. S tou se prý Raven taky nemusela, ale nebylo to tak, že by se na potkáni rvaly.

Vlastně podle všeho se Raven nesnesla s nikým kromě Ezarase. Byl docela překvapen, když miu řekla, že spolu vyrůstali. Že to jsou přátelé na život a na smrt. Tipoval je na něco víc, když viděl, jak Raven na to byla zle, když měl být mrtvý a když už nebyl. Ani si nebyl jist, proč mu to všechno říkala. Asi chtěla, aby měl přehled. Byl rád, že mu to řekla.

×××

Nikdy by neřekl, že bude tak strašně rád, když se vylodili a jeho nohy se po týdnech setkaly se zemí. Měl nutkání tu zem políbit, ale ovládl se. Musel přiznat, že po celou cestu plavby byl překvapen, jakou Raven měla starost. Někdo to by ani za starost nepovažoval, ale Jarrow měl docela dobrý srovnání s jejím nevrlým a odtažitým já, takže to starost byla. Občas po něm vrhla starostlivý pohled, když zvracel, donesla mu polévku na srovnání žaludku. Jinak ho nechala v klidu, za což byl rád. Nebyl rád, když si připadal jako přítěž. Když mu to žaludek dovolil, šel ven nahoru na palubu. Cítit čerství mořský vzduch bylo o moc lepší než dýchat zatuchlí v podpalubí.